Stojíme v Praze, v hlavním městě České republiky, a říkáme jasně: nebudeme mlčet. Dnes se nám často říká: „Dívejte se dopředu. Buďte jako mladí. Neřešte minulost.“

Jenže právě tím se nám bere prostor říct, jak to cítíme my všichni. Protože bez předání paměti dál - paměť zaniká. A když paměť zanikne, hrůza té doby se vrací  - ne jako šok, ale potichu.

Jako norma.

Já nemluvím z knih. Já mluvím z historie rodu. Tři lidé v mé rodině byli vězněni nacisty a domů se vrátil však pouze jeden.

Proto říkám: dnes není čas na vyjednávání. Dnes je čas na fakta. A fakta mluví jasně: Německo chtělo do Říše. A Říše nás chtěla vyhladit.

Nechceme nenávist. Nechceme pomstu. Ale odmítáme přepisování dějin a omlouvání zla. Paměť není slabost. Paměť je obrana.

A my říkáme jasně:

Nezapomeneme. A nedovolíme, aby se zlo znovu stalo normou.

Jana Katarína Benkö