Dne 12.3. 2026 v 15 hodin budou

Inciativou NE základnám ČR, z.s.

předány žádosti:

Vládě České republiky

Úřad vlády České republiky

nábř. Edvarda Beneše 128/4

PRAHA 1 - Malá Strana

PSČ 118 00                                                             Praha 11. března 2026

Datum 12. 3. 1999 je jedním z černých dnů naší země. Aniž by proběhla vážnější diskuze, natož pak referendum, byli jsme vstoupeni do NATO. Původně obranného paktu, který má ve svých pravidlech, v článku 1 Washingtonské smlouvy, závazek řešení sporů mírovými prostředky. To je jediný závazek z celé zakládající smlouvy NATO. Její faktické naplnění jsme viděli hned krátce po našem vstupu. Terčem „mírových“ prostředků se stalo Srbsko. Proč? Protože jeho tehdejší prezident neposlechl tehdejšího prezidenta Spojených států amerických, a tak bylo rozhodnuto bombardovat civilní obyvatele i infrastrukturu. 

To, jak si státy NATO nejen v posledních letech představují zachování života na planetě, vidíme v takřka přímém přenosu na více místech světa ponořených do konfliktů, bídy, utrpení, chaosu, teroru a válek.

O míru si můžeme nechat zdát.

Pro připomenutí výše zmíněná formulace Washingtonské smlouvy:

ČLÁNEK 1

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Co vidíme dnes? Platí ještě tato smlouva? Byla sepsána nová? Ne. Ale minulá vláda nám zanechala úžasné dědictví: dvoustrannou dohodu s USA, kterou povolujeme cizí mocnosti dělat si na našem území co chce, ve vojenských újezdech i mimo ně. Nejen bez našeho souhlasu, ale i bez našeho vědomí. Víme co u nás vojska USA skladují ? Je to bezpečné? Jak je vidět v posledních dnech na Blízkém východě, bomby dopadají na zejména vojenské základny USA. Základny jsou cílem. A s nimi i naši občané. Jak jsou ochráněni, a zejména ti v okolí základen? 

Válečného běsnění máme dost. Lidé chtějí žít v pohodě a ne ve strachu. 

Žádnou munici určenou k zabíjení v současných válečných konfliktech na našem území nechceme. Vojenské základny, zbraně a válečná zařízení, munice a další materiál tam umístěný, stejně tak jako činnost na nich probíhající musí být součástí obranné, nikoli útočné struktury.

Žádáme proto o uplatnění článku 13 Washingtonské smlouvy NATO:

ČLÁNEK 13

Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení.

Úřad vlády České republiky

Místopředseda vlády a ministr obrany

Jaromír Zůna

nábř. Edvarda Beneše 128/4

PRAHA 1 - Malá Strana

PSČ 118 00                                                      Praha 11. března 2026

Datum 12. 3. 1999 je jedním z černých dnů naší země. Aniž by proběhla vážnější diskuze, natož pak referendum, byli jsme vstoupeni do NATO. Původně obranného paktu, který má ve svých pravidlech, v článku 1 Washingtonské smlouvy, závazek řešení sporů mírovými prostředky. To je jediný závazek z celé zakládající smlouvy NATO. Její faktické naplnění jsme viděli hned krátce po našem vstupu. Terčem „mírových“ prostředků se stalo Srbsko. Proč? Protože jeho tehdejší prezident neposlechl tehdejšího prezidenta Spojených států amerických, a tak bylo rozhodnuto bombardovat civilní obyvatele i infrastrukturu.  To, jak si státy NATO nejen v posledních letech představují zachování života na planetě, vidíme v takřka přímém přenosu na více místech světa ponořených do konfliktů, bídy, utrpení, chaosu, teroru a válek.

O míru si můžeme nechat zdát.

Pro připomenutí výše zmíněná formulace Washingtonské smlouvy:

ČLÁNEK 1

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Co vidíme dnes? Platí ještě tato smlouva? Byla sepsána nová? Ne. Ale minulá vláda nám zanechala úžasné dědictví: dvoustrannou dohodu s USA, kterou povolujeme cizí mocnosti dělat si na našem území co chce, ve vojenských újezdech i mimo ně. Nejen bez našeho souhlasu, ale i bez našeho vědomí. Víme co u nás vojska USA skladují ? Je to bezpečné? Jak je vidět v posledních dnech na Blízkém východě, bomby dopadají na zejména vojenské základny USA. Základny jsou cílem. A s nimi i naši občané. Jak jsou ochráněni, a zejména ti v okolí základen? 

Válečného běsnění máme dost. Lidé chtějí žít v pohodě a ne ve strachu. 

Žádnou munici určenou k zabíjení v současných válečných konfliktech na našem území nechceme. Vojenské základny, zbraně a válečná zařízení, munice a další materiál tam umístěný, stejně tak jako činnost na nich probíhající musí být součástí obranné, nikoli útočné struktury.

Žádáme proto o uplatnění článku 13 Washingtonské smlouvy NATO:

ČLÁNEK 13

Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních strano každém oznámení o odstoupení.

Parlament České republiky

Poslanecká sněmovna

Předseda poslanecké sněmovny

Tomio Okamura

Sněmovní 176/4

118 26 Praha 1 - Malá Strana                       Praha 11. března 2026

Datum 12. 3. 1999 je jedním z černých dnů naší země. Aniž by proběhla vážnější diskuze, natož pak referendum, byli jsme vstoupeni do NATO. Původně obranného paktu, který má ve svých pravidlech, v článku 1 Washingtonské smlouvy, závazek řešení sporů mírovými prostředky. To je jediný závazek z celé zakládající smlouvy NATO. Její faktické naplnění jsme viděli hned krátce po našem vstupu. Terčem „mírových“ prostředků se stalo Srbsko. Proč? Protože jeho tehdejší prezident neposlechl tehdejšího prezidenta Spojených států amerických, a tak bylo rozhodnuto bombardovat civilní obyvatele i infrastrukturu.  To, jak si státy NATO nejen v posledních letech představují zachování života na planetě, vidíme v takřka přímém přenosu na více místech světa ponořených do konfliktů, bídy, utrpení, chaosu, teroru a válek.

O míru si můžeme nechat zdát.

Pro připomenutí výše zmíněná formulace Washingtonské smlouvy:

ČLÁNEK 1

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Co vidíme dnes? Platí ještě tato smlouva? Byla sepsána nová? Ne. Ale minulá vláda nám zanechala úžasné dědictví: dvoustrannou dohodu s USA, kterou povolujeme cizí mocnosti dělat si na našem území co chce, ve vojenských újezdech i mimo ně. Nejen bez našeho souhlasu, ale i bez našeho vědomí. Víme co u nás vojska USA skladují ? Je to bezpečné? Jak je vidět v posledních dnech na Blízkém východě, bomby dopadají na zejména vojenské základny USA. Základny jsou cílem. A s nimi i naši občané. Jak jsou ochráněni, a zejména ti v okolí základen? 

Válečného běsnění máme dost. Lidé chtějí žít v pohodě a ne ve strachu. 

Žádnou munici určenou k zabíjení v současných válečných konfliktech na našem území nechceme. Vojenské základny, zbraně a válečná zařízení, munice a další materiál tam umístěný, stejně tak jako činnost na nich probíhající musí být součástí obranné, nikoli útočné struktury.

Žádáme proto o uplatnění článku 13 Washingtonské smlouvy NATO:

ČLÁNEK 13

Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení.