Neužitečný deštník

Americký radar protiraketové obrany v Česku je zastaralý

Jan Lublinski, Deutschlandradio, 24.4.08, 16.35 hod. 

Technika. - Raketový deštník, který chtějí USA zřídit ve východní Evropě, je nejen politicky, ale i po technické stránce nanejvýš sporný. Dosud se o podrobnostech raketové obrany v Evropě vědělo jen málo. Teď ale vyšla studie nezávislých expertů.
 
Írán nemá žádné mezikontinentální rakety, ale připusťme, že by nějaké měl. Dále předpokládejme, že by je poslal vysokým obloukem vesmírem směrem na New York. Dále připusťme, že by Američané měli funkční systém raketové obrany. Pak by satelit včasné výstrahy rozpoznal raketu už po 60 vteřinách po startu. V Turecku by se pak otočil radarový talíř odpovídajícím směrem: tzv. Forward-Based-X-Band-radar, ve zkratce FBX, který vysílá pulzující radarové vlny. Maličkou část radarových vln by íránská raketa reflektovala a došlo by tak k jejímu zaregistrování. Asi po čtyřech minutách by íránská raketa opustila atmosféru a vypustila by na cestu nukleární (výbušnou) hlavici. V tomtéž momentu by do hry vstoupil vysoce výkonný radarový systém: European Midcourse-radar, EMR, jaký má být do roku 2013 instalován v Česku.

„Radar v Česku není obzvlášť dobrý ve vyhledávání objektů. K tomu potřebuje informace radaru FBX. Jeho úkol by ale spočíval v tom, rozlišit mezi bojovou hlavicí a atrapou nebo odpadovými částmi mezikontinentální rakety.“

Jakmile by radar v Česku bojovou hlavici zjistil, vystartovaly by ze základny v Polsku až na deset záchytných raket. Pokusily by se dostihnout bojovou hlavici, nabourat se do ní tzv. „kill vehicle“ a zničit ji. Asi po osmi minutách by bylo po všem. A nebo také ne. Je totiž otázkou, zdali bude radar v Česku kdy moci svou úlohu splnit, myslí si fyzik George Lewis z Cornell University v Ithace, New York:

„Ve vesmíru, tedy tam, kde se mezikontinentální rakety pohybují, neexistuje odpor vzduchu. Lze tedy bez problému uschovat nukleární hlavici v nějakém balonu. A současně poslat (na cestu) celou řadu atrap. Radar by tu pak rozpoznal jen vnější tvar předmětů. Situace by pak byla asi taková jako kdyby měl pracovník bezpečnostní služby na letišti rozpoznat, zdali někdo něco v kufru pašuje, aniž by se do něj mohl podívat. Radar neumí rozeznat balon s hlavicí uvnitř od prázdného balonu.“

Bráno čistě vnějškově, je radarový systém, který má být vybudován v Česku, působivý: talíř má v průměru 13 metrů. Na něm se nachází na 17 tisíc centimetrových modulů typu „vysílač-příjemce“, které radarové vlny vysílají a přijímají. Ale tento počet George Lewise nijak neoslňuje. Systém by musel mít přinejmenším 5x tolik modulů typu „vysílač-příjemce“, aby mohl účinně pracovat. Navíc nebude radar v Česku vybudován nově, nýbrž se bude jednat o přístroj, který je již deset let v provozu v Pacifiku za účelem testování raketové obrany. Pracuje proto se zastaralými moduly typu „vysílač-příjemce“. Ale nová instalace jediného modulu stojí cca. 1 tisíc dolarů, celkem tedy činí přinejmenším 80 miliónů dolarů. A tuto částku si zodpovědní politici zřejmě zatím chtějí uspořit. A tak nechají v Česku nainstalovat radar, který nemá dostatečný výkon. Lewis:

„Mám dojem, že jen chtějí dostat svou nohu do dveří. Chtějí prostě co nejrychleji NĚCO v Česku a Polsku nainstalovat. Zvětšení a vylepšení těch zařízení pak bude později o to snazší. Obzvlášť jde o to, aby byl tento projekt zaveden ještě před příchodem nového prezidenta. Neboť jsou-li již dána fakta, pak to bude mít nový prezident velmi těžké, aby řekl ´ne, my se z toho projektu v Evropě stáhneme´.“

V tomto smyslu jsou obavy Rusů velmi oprávněné: radar v Česku je sice poměrně nanic a za celou raketovou obranou stojí zřejmě velký technický otazník. Záchytné rakety v Polsku představují ale pro Rusko v každém případě ohrožení.

Překlad: Saša Lienau
© 2008 Deutschlandradio


Zdroj: Nutzloser Schirm, Deutschlandradio, 24.04.2008 (von Jan Lublinski)