Ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová měla být dnes v Praze, aby s naší vládou podepsala smlouvu o radaru. Není tady. Nepřijela a ani se nenamáhala, aby to vysvětlila. Pro vládu pana Topolánka je to nová velká blamáž. S velkou slávou svolala mezinárodní konferenci k podpisu smlouvy, ale přestože se tato konference dnes koná, tak skutek utek. Žádná smlouva se zatím nepodepisuje! Vláda Spojených států tím dala jasně najevo, kdo rozhoduje o běhu věcí – ona sama a ne její služebníčkové v dnešní české vládě.

V médiích se objevila řada úvah, proč došlo k dalšímu odkladu podpisu smlouvy, ale jedno je jasné: smlouva se neopožďuje proto, že by naši vyjednavači bojovali jako lvi o co nejlepší podmínky – i když se to snaží předstírat. Popřely to i samy Spojené státy, podle kterých odklad nesouvisí s jednáním o smlouvě. A s čím tedy souvisí? Spojené státy prý dále jednají o základně s Ruskem a jednání ještě nejsou uzavřena. Jiná spekulace zní: mění se celý projekt. Polsko chce jako protihodnotu příliš moc, a tak se chystají do Česka dát nejen radar, ale i rakety.

Co z toho vyplývá pro nás, pro všechny, kdo si v České republice nepřejí cizí vojenskou základnu? Nesmíme se nechat uspat. Odklad podpisu smlouvy je bezesporu naším úspěchem, protože bez našeho trvalého odporu, bez odporu české veřejnosti, by věc už byla dávno dohodnuta a uzavřena v kuloárních jednáních. Ale hrozba základny trvá dál. A musíme počítat s tím, že velmoci – Spojené státy, ale i Rusko a jiné země – nebudou brát ohled na mínění obyvatel České republiky a na jejich zájmy.

Pochybovači ale říkají: „Nedá se nic dělat, velké země stejně udělají to, co chtějí, a my se budeme muset přizpůsobit.“ Mají pravdu? Nemají! Máme totiž ještě mnoho možností, co dělat.

Aby zde vznikla cizí vojenská základna, je zapotřebí nejen souhlas a spolupráce české vlády, ale také souhlas parlamentu. Už samotný souhlas české vlády není tak jistý, jak byl před několika měsíci. A jak se blíží podzimní volby, stále pochybnější je také souhlas parlamentu. Koaliční strany se obávají, že je podpora radaru a základny může stát voličské hlasy. Listopadové volby nejsou daleko a my nemáme tak krátkou paměť, abychom si v listopadu nepamatovali, co se v červnu dohodlo!

V předchozích týdnech jsme uspořádali akci „Parlament nás neobejde, obejdeme parlament“. Několik stovek lidí využilo své ústavní právo volného pohybu a po dvojicích jsme chodili kolem parlamentu, diskutovali s poslanci a ministry, připomínali jim jejich odpovědnost a ptali se jich, kdo je asi bude volit, když pomohou prosadit radar. Viděli jsme, jak byly některým tyto otázky nepříjemné, jak otřásaly jejich sebejistotou. Jak byli udiveni tím, že ve svém malostranském parlamentním ghettu nejsou chráněni před názory svých voličů, tedy těch, které by měli zastupovat.

Parlament se v následujících měsících stane rozhodujícím bojištěm, kde půjde o radar a cizí vojenskou základnu. Tam bude třeba napřít všechnu sílu. Čím víc z nás bude nejrůznějšími způsoby kontaktovat poslance, senátory, členy vlády; čím víc se jich bude ptát, jak budou hlasovat, když většina občanů základnu nechce, a kdo je bude příště volit – čím víc bude takových aktivit, tím větší pravděpodobnost, že tlak občanů smete radar ze stolu. To je naše reálná šance.

Můžeme přitom vystupovat jako občané velmi sebevědomě. Pod naší peticí za referendum je už skoro 100 000 podpisů. To je velká síla. Víme, že petice dává odporu proti radaru velmi silný mandát: víme, že jednáme jménem převážné většiny české veřejnosti. Přes všechny útoky proti nám, přes všechny pomluvy a lži.

Takže pro nás všechny platí: mluvme s poslanci, senátory a dalšími vrcholovými politiky! Využívejme k tomu všechny příležitosti, které se naskytnou. A řekněme jim jasně, že si jako jejich voliči budeme pamatovat, co dělali a jak hlasovali ve věci základny. Že nezapomeneme. Ani letos na podzim, ani při příštích parlamentních volbách. Že nezapomeneme a nebudeme mlčet.

V téhle téměř dvouleté válce nás čeká pravděpodobně posledních několik týdnů boje. Vedeme si dobře, ale teď budeme potřebovat každou hlavu, každý pár rukou i nohou. Teď je ten pravý čas začít být aktivní.

Ještě není rozhodnuto!