Níže uvedený komentář vyšel před devíti lety a přitom skvěle vystihuje dnešní situaci. Amerika totiž pokračuje ve svém velikášství, svou nadřazenost - vojenskou, technologickou i ekonomickou - využívá i zneužívá s neztenčenou intenzitou. "American way of life", "demokracie" a hlavně "volný trh" jsou implantovány do celého světa, někdy dokonce s použitím síly.

Změnilo se snad jen to, že ona závislost České republiky na novém ochránci se ještě více prohloubila. NATO, ve kterém i nadále dominují Spojené státy (je to hlavní nástroj jejich vlivu v Evropě), se kromě středoevropských států rozšířilo až do Pobaltí a lanaří na svou stranu z hlediska geopolitiky Eurasie klíčovou Ukrajinu (a dokonce Gruzii). Dále již USA realizují svůj projekt "omezené" protiraketové obrany. A konečně se změnil i v komentáři nepřímo zmiňovaný Václav Havel, který toto vše nekriticky podporuje. 

                                           •        •        •

Ad LN 1.11.1999: Diagnóza Rusko: Pomáhejme tomu… Pan Pavel Máša píše o tom, že emancipace Česka bude ještě po nějakou dobu přijímána v Rusku se skřípěním zubů. O jaké emancipaci to hovoří? Vždyť de facto i de iure byla jedna závislost zaměněna za druhou.

Jaká může existovat samostatnost ve vojenské organizaci, kde hlavní zdroje získávání, zpracování a vyhodnocování informací, na jejichž podkladě jsou pak činěna politická rozhodnutí, jsou de facto monopolem jednoho státu? Jak jinak, než se skřípěním zubů, může být v Rusku přijímán fakt, že byli při zásadních jednáních po roce 1991 oklamáni? Ne nadarmo napsal jeden z ruských žurnalistů poté, co NATO začalo bombardovat Jugoslávii, že „vše to, co se v naší zemi v sovětské éře psalo o NATO, se potvrdilo, konkrétně, tvrdě, tragicky“.

Když pan Máša hovoří o tom, že je třeba Rusku pomoci, pak jsem všemi deseti pro. Vždyť o tom přece hovořil v roce 1990 v Kongresu USA i náš pan prezident. A co dělá a říká tento muž dnes? Pomáhat však je třeba ne tím, že bude rozšiřován blok NATO k hranicím Ruska, že mu budou adresovány výzvy k dalšímu zbrojení a že Američané přijmou zákon o budování protiraketové obrany. Když se o takových aktech dovídám, kladu si mnohdy otázku, jestli větší pomoc než Rusko nepotřebuje Amerika. Pomoc k tomu, aby se zbavila svého velikášství, své nadřazenosti, svého ničím nepodloženého pocitu, že ten způsob života, který ona má, se hodí pro celý svět.


Zdroj: Lidové noviny, 16.11.1999 (rubrika Ohlasy a dopisy, autor Jaroslav Dvořák)