Zdravím všechny přítomné, kdo neváhali přijít říct svoje NE ZÁKLADNÁM!
Není tomu ještě ani měsíc, co vznikla iniciativa „Ne základnám“, začala shromažďovat podpisy pod petici požadující referendum a veřejně vystupovat. Konečně se rozproudila veřejná diskuse o zřízení vojenské základny Spojených států na území České republiky. Iniciativa k tomu nepochybně přispěla a to považujeme za její první úspěch.

Česká veřejnost ve své naprosté většině zřízení této základny odmítla a nadále odmítá. Výsledky různých průzkumů veřejného mínění hovoří jasně.

Zaznívají hlasy, že tento postoj je diktován emocemi, že v racionální a věcné diskusi vystoupí do popředí výhody základny a postoj veřejnosti se začne měnit. Jenže ve skutečnosti nám většina českých médií a různých oficiálních činitelů, kteří předtím jednání o základně usilovně tajili, předkládá nikoli informace, ale polopravdy anebo čisté dezinformace. Proto považujeme za nutné se zde veřejně vyjádřit k hlavním otázkám vyvolaným snahou Spojených států zřídit u nás základnu jejich systému Národní protiraketové obrany.

Především nadále považujeme za rozhodující, aby se ke zřízení a existenci této základny na našem území měli možnost vyslovit všichni občané v referendu.
Velvyslanec Spojených států v České republice pan William Cabaniss v článku zveřejněném v sobotním Právu napsal, cituji: „Myslíme si, že je věcí české vlády, jakou roli chce v evropské obraně hrát.“ (Konec citátu).

Jsme naprosto opačného názoru. Česká vláda, ať bude jakákoliv, nebude mít od občanů České republiky žádné oprávnění jednat v záležitostech základny. Žádná z politických stran, která připadá v úvahu při sestavování vlády, neměla tak životně důležitou otázku, jakou je základna, ve svém volebním programu. Všechny o této věci až do poslední chvíle před červnovými parlamentními volbami úzkostlivě mlčely, snažily se ji zamést pod koberec.

Z toho plyne, že budoucí vláda, podobně jako současný parlament, nedostal v červnu letošního roku od nás všech žádný mandát ve věci základny. Ve skutečnosti si ti, kdo vládu vytvoří, ani netroufli voliče o tento mandát požádat.
Z toho dále plyne, že jediným demokratickým způsobem, jak ve věci rozhodnout, je dotázat se občanů v referendu.
Pokus protlačit základnu pomocí vlády, bez ohledu na názor veřejnosti, a mimochodem možná také bez ohledu na parlament, by byl hluboce nedemokratický, byl by to podvod na nás, voličích.

A my bychom si pamatovali, kdo se na nás tohoto podvodu dopustil. Pamatovali bychom si to dlouhou dobu, jako jsme si pamatovali události roku 1968, dopisy zvoucí k nám sovětskou armádu, i to, co následovalo.

Jedním dechem se nám současně říká, že jde nejen o obranu Spojených států, ale také Evropy. Technické údaje, které jsou bohatě dostupné na internetu, i názory odborníků, kteří nejsou poplatní některému z ministerstev obrany nebo zahraničí, však říkají opak. Deset antiraket, o jejichž instalaci na našem území se uvažuje, je svými parametry určeno k sestřelování balistických raket ve střední fázi letu vysoko nad našimi hlavami, nad hranicí atmosféry, směrem na vzdálené cíle ve Spojených státech. Zasáhnout proti balistické střele mířící na naše území a jeho okolí prostě tyto rakety nejsou schopny.

V novinách se po návratu delegace českých ministerstev obrany a zahraničí minulý týden objevily zprávy, že delegaci byla předvedena počítačová simulace. Ukazovala, jak proti hypotetické raketě vypálené z Íránu na Českou republiku startuje právě tato antiraketa a zničí ji. Jak ovšem ihned upozornili nezávislí odborníci, tato počítačová hra je velmi vzdálena od reality. Navrhované rakety prostě tuto schopnost nemají, ba co víc: zbraně pro obranu proti dopadajícím balistickým raketám dlouhého doletu zatím ještě vůbec neexistují . Pokud tedy byla naší delegaci opravdu předvedena zmiňovaná počítačová hra, šlo o záměrnou dezinformaci.

Neustále se nám také opakuje, že antirakety jsou obranná zbraň. To je další mýtus, který neodpovídá skutečnosti. U zbraní tohoto druhu už dávno zmizel rozdíl mezi obrannou a útočnou zbraní, toto rozlišení ztratilo smysl.
Pokud by USA měly antirakety, mohou sestřelovat balistické rakety s jadernými hlavicemi, které by na ně odpálil protivník. Tím ovšem současně získají možnost zaútočit na tohoto protivníka jako první bez rizika, že by je postihla atomová odveta. Údajně obranná raketa tak rázem umožní útok.
Z toho plyne, že žádná raketa není mírová, žádná není jen obranná. Všechny současně připravují válku.

Zmiňoval jsem se kriticky o politice Spojených států. Chci v této souvislosti zdůraznit, že nejsme proti lidem USA. Mnozí z nás mají mezi Američany velmi dobré přátele a známé. Rozmisťování základen ale není vůle a zájem obyčejných Američanů. Je to politika dnešní vlády Spojených států - a ta má podle nedávných průzkumů podporu pouhé jedné třetiny amerických voličů. Zahraniční politiku USA založenou na tzv. intervencionistické koncepci odmítá podle průzkumů přes 60 procent obyvatel. Jak napsal profesor Erazim Kohák, který Spojené státy důvěrně zná, Amerika je dnes země hluboce rozpolcená. Podle prezidenta Bushe a jeho poradců se Amerika nemá svazovat žádnými mezinárodními dohodami, místo toho má dál budovat své ozbrojené síly, aby mohla prosadit svou vůli rázným zákrokem kdykoliv, kdekoliv a proti komukoliv na světě. Z této politiky vznikly již dvě války v Iráku a z ní vyplývá i rozmisťování základen.

V této souvislosti vyvstává před Českou republikou závažný problém. Pokud povolíme zřízení základny, zapojíme se tím do intervenční politiky Spojených států. Poneseme za ni svůj díl mezinárodní odpovědnosti, ale nebudeme mít žádný vliv na to, jak a k čemu bude tato politika využívána. Spojené státy mají v jiných zemích po celém světě velké množství různých základen. Není znám případ, že by hostitelská země, včetně zemí mnohem větších a silnějších než Česká republika, ať už jde o Itálii, Německo nebo Japonsko, se nějak spolupodílela na rozhodování o operačním nasazení instalovaných zbraní, nemluvě o právu na inspekce a kontroly.

Co bude na základnách, bude tedy zcela v kompetenci USA – včetně typu raket (který se může měnit), cílů na které budou mířit a především samotného použití raket. Základna se může stát, stejně jako její obdoby jinde ve světě, centrem pro nelegální držení nebo dokonce mučení nepohodlných osob, jako je tomu například v základně Guantanamo na Kubě nebo jako tomu bylo ve vězení Abu Ghraib v Iráku.

Nenechme se uchlácholit ani řečmi, že by zde byla umístěna pouze základna s radarem. Pro tuto situaci platí tytéž argumenty. Ani v tomto případě bychom neměli na dění na základně žádný vliv. Navíc nelze vyloučit možnost, že právní statut základny by umožnil, že k radaru by v budoucnu tiše přibyly i rakety.

Opakujeme tedy: Pokud by na našem území vznikla antiraketová základna, stala by se Česká republika součástí globální politiky nynější administrativy Spojených států bez možnosti tuto politiku ovlivňovat a navíc bez záruk, že v případné kritické situaci bude brán ohled na zájmy našeho obyvatelstva. To považujeme za naprosto nepřijatelné.

Protiraketová základna má údajně být součástí světového systému obrany před útoky z dalekých krajin. Stěží lze ale brát vážně představu, že Írán nebo Severní Korea zaútočí špičkovou vojenskou technologií na Ameriku, Evropu nebo Česko. Nebo že takový útok přijde z některé arabské země. K tomu by se tyto země musely stát opravdovými velmocemi. Trvalo by desítky let, než by se podobný scénář mohl přiblížit realitě.

V současnosti Evropu nikdo vojensky neohrožuje. Severní Korea není schopna ani v dlouhodobém horizontu dostřelit do Evropy, navíc nemá ani důvod k útoku. Její rakety se rozpadají ve vzduchu, jako například při posledních testech.
Raketové technologie Iránu jsou ještě zaostalejší než v případě Severní Koreje.

Zavádění systému Národní protiraketové obrany USA ve střední Evropě tak podle všeho způsobí jediné: že Moskva začne mít pochybnosti o skutečných úmyslech jeho autorů. Rusko už nedávno tyto pochybnosti a varování oficiálně vyslovilo.

Dnešní svět je už teď dost labilní a chaotický. Nepokoušejme riziko, že se jeho stav dál zhorší novými závody ve zbrojení, při kterých by na naše území byly nasměrovány ruské rakety.

Občas můžeme slyšet, že antirakety jsou prostředkem boje proti terorismu. Jak ale víme, teroristé neútočí balistickými raketami. Neútočí na vojenské cíle. Útočí na tzv. měkké cíle - tedy na nás, normální obyvatele. Rakety tedy nemají s obranou proti terorismu nic společného. Naopak, v případě umístění americké raketové základny u nás stoupne riziko teroristického útoku v metru, na nádražích, v obchodech. Tzv. Válka proti terorizmu nejen že za své pětileté trvání nedokázala s terorismem skoncovat, ale naopak teroristické hrozby jen zvýšila, jak jsme mohli vidět před pár dny v Anglii.

Stavba vojenské základny povede k reakci dalších světových velmocí a rozpoutá se tak nové kolo zbrojení. To bude muset někdo zaplatit. Budou to jako vždy daňoví poplatníci a to nejen američtí, neboť ti již nesou astronomické náklady válek a nekrytých závazků zdravotního a sociálního systému. Je tedy skoro jisté, že náklady tohoto zbrojení ponesou i spojenci velmocí, tedy i my. Navíc budou více zbrojit i ostatní, aby neohrozili svoji bezpečnost. Konkrétně například Rusko, od kterého odebíráme nepostradatelné suroviny, například zemní plyn. Je tedy možné, že se na nákladech nového kola zbrojení budeme podílet hned dvakrát – jednou jako spojenec USA a jednou jako odběratel plynu z Ruska.

Pro české i americké občany a daňové poplatníky je základna tak nevýhodná, že všichni rozumně uvažující lidé ji musí odmítnout. Existují ale i organizace a jednotlivci, kteří mají z protiraketové obrany prospěch. Jde především o zbrojní firmy, které původně celý projekt prosadily. Zbrojní rozpočet USA je přitom obrovská částka - jen za rok 2005 se jedná o částku více než 500 miliard dolarů, což je 48% z celosvětových výdajů na zbrojení. Každý si jistě dovede představit lepší využití těchto peněz, kdyby se za ně nevyráběly zbraně.

Česká republika nemá vojenské závazky vůči Spojeným státům. Z tohoto titulu tedy nemáme žádnou povinnost souhlasit se zřízením základny. Dnes se nám ale někteří snaží namluvit, že tento systém plně podporuje Severoatlantická aliance, vůči níž vojenské závazky máme. Tak tomu ale v žádném případě není. Je známo, že se k projektu protiraketové obrany staví kriticky například Francie nebo Německo. Francouzský prezident Jacques Chirac i bývalý německý kancléř Gerhard Schröder tento projekt otevřeně kritizovali a odmítli. Velké pochybnosti vládnou například i v Itálii. Ve Velké Británii vláda premiéra Blaira ztrácí podporu.

Česká republika se bude muset rozhodnout, zda bude součástí evropských struktur a v jejich rámci se bude podílet na transatlantických vztazích, nebo se plně přikloní k současné jednostranné politice Spojených států.

Zřízení základny by znamenalo největší destrukci suverenity republiky od roku 1968. Každý dlouhodobý pobyt vojsk je masivním omezením suverenity státu. Přitom nezáleží na přesné definici imunit jednotlivých vojáků, praktické důsledky jsou jasné. Pokud se zbuduje tak nákladné zařízení, jakým raketová základna je, dá se předpokládat, že zřizovatel bude lobovat naší politiku a média ve svůj prospěch. To vidíme již nyní, kdy politici léta jednají za mlčení médií za našimi zády o umístění základny. Čeští politici se musí zodpovídat občanům republiky, nikoliv velmoci vlastnící základnu.

Jako obyvatelé České republiky tedy máme řadu závažných důvodů, pro něž musíme odmítnout zřízení antiraketové základny USA na našem území.

Máme reálnou možnost zabránit zřízení antiraketové základny v České republice, když všichni společně řekneme NE!

Za iniciativu NE základnám Ing.Jan Tamáš, v Praze na nám.Míru 21.8.