Vážení přátelé,
vítám vás na dnešní demonstraci s názvem „Světlem proti tmě“ jménem jejího pořadatele, občanské iniciativy NE ZÁKLADNÁM.

Přesně před pěti lety došlo ve Spojených státech k teroristickým útokům, které zabily skoro tří tisíce lidí, v naprosté většině nic netušících civilistů. Odsuzujeme tyto útoky a jejich známé i dosud neznámé pachatele. Cítíme zármutek s jejich oběťmi a vyjadřujeme soustrast postiženým a pozůstalým. Naše nenásilná občanská iniciativa odsuzuje terorismus ve všech jeho formách.

Proti terorismu je třeba bojovat. Přiměřenými bezpečnostními opatřeními, ale především odstraňováním jeho kořenů a podmínek, které pro něj vytvářejí živnou půdu. Odstraňováním propastných rozdílů mezi bohatými a chudými zeměmi, bojem proti bídě a beznaději, v níž žijí velké skupiny lidí v mnoha částech světa.



Odmítáme ovšem takzvanou „válku proti terorismu“, kterou vede a celosvětově prosazuje současná administrativa Spojených států. Tato válka je předmětem ostré kritiky jak ve Spojených státech, tak mezinárodně. Katastrofální situace v Iráku dokazuje, že tato válka terorismu napomáhá, namísto aby jej potlačovala. Ve Spojených státech, Velké Británii, Austrálii i jinde je zneužívána k omezování občanských práv a svobod. Dokladem jsou tajné odposlechy milionů Američanů na základě takzvaného Vlasteneckého zákona. Tyto odposlechy nedávno prohlásil federální soud za nezákonné. Jiným dokladem jsou aféry s tajnými lety a věznicemi zpravodajské agentury CIA, jejichž existenci přiznal před několika dny sám prezident Bush. Letadla této agentury přistávala na svých cestách tajně i v Praze.

Navíc se údajná válka proti terorismu sama mění v teror, jek ukazuje nedávný útok Izraele na Libanon.

Válka proti terorismu slouží také k rozdmychávání nenávisti vůči všem Arabům a islámu, vůči neevropanům jako celku. Tato nenávist je falešná a iracionální. Zásadně ji odmítáme.



Válka proti terorismu se používá také ke zdůvodňovaní potřeby vojenské základny Spojených států na našem území. Údajně nám hrozí nebo budou hrozit rakety dvou darebáckých států, Íránu a Severní Koreje.

Stačí si ale obstarat něco věcných údajů svědčících o zaostalosti, nespolehlivosti a malých počtech íránských a korejských balistických střel. Stačí se seznámit s objektivními statistikami o světových výdajích na zbrojení, které jsou u těchto zemí ve srovnání s výdaji Spojených států a jejich spojenců doslova nicotné. Stačí se seznámit s názory analytiků, kteří upozorňují na to, že jednání Íránu a Severní Koreje je reakcí na regionální situaci a že je zapotřebí řešit tyto problémy regionálně. V případě Íránu jde například o to, že nedaleký Izrael má jaderné zbraně a jako jeden ze tří států světa nepodepsal dohodu o jejich nešíření.

Tvrzení o raketové hrozbě vycházející z Íránu a Severní Koreje jsou tedy zcela nevěrohodná: tato hrozba v současnosti neexistuje, je pochybné, že vůbec někdy vznikne, a jejímu případnému vzniku lze předejít regionální politikou, která by dala záruky bezpečnosti všem zúčastněným zemím.

V souvislosti se zřízením vojenské základny Spojených států u nás je nutné se zmínit ještě o jednom mýtu. Podle něj je dobré mít na našem území základnu největší světové velmoci a našeho spojence, protože potom si na nás nikdo netroufne.



To je ovšem hrubý omyl. Spojené státy jsou daleko nejsilnější vojenskou mocností, ale přesto se před pěti lety staly terčem teroristického útoku. Španělsko je členem Severoatlantické aliance a má na svém území americké základny, a přesto v jeho vlacích zabily teroristické bomby stovky lidí. Británie je nejvěrnějším spojencem USA a má na svém území také americké nebo společné anglo-americké základny, ale i v Londýnském metru došlo k masakru a celá země žije v hysterickém strachu z dalších útoků. Základna USA na našem území by nás před něčím podobným neochránila, právě naopak by zvýšila riziko takových útoků.

Terčem útoků by se mohla stát i samotná základna. Určitě by se dostala na seznam prioritních cílů balistických raket Ruska pro případ konfliktu, ať vyvolaného záměrně nebo nějakou chybou.

Problémem je ale zejména případná radarová stanice, protože nemůže být ukryta pod zemí a pro své velké rozměry je mimořádně zranitelná. Máme k dispozici stanoviska expertů, podle kterých lze na takovou raketu zaútočit z kratší vzdálenosti dokonce i řízenými protitankovými a protileteckými střelami, nebo křižujícími střelami. Radar je velmi lákavým cílem, protože jeho poloha bude přesně známa a jeho zničení vyřadí na dlouhou dobu celý protiraketový systém.

Lze si tedy představit, jak přísná by musela být bezpečnostní opatření v širokém okolí základny, aby se tato rizika minimalizovala. Praha je od vojenského prostoru v Brdech vzdálena vzdušnou čarou asi 50 kilometrů, v okruhu padesáti kilometrů od vojenského prostoru Libavá leží Olomouc, Prostějov, Přerov a Hranice. V tak hustě osídlené zemi, jako je naše, představuje základna značné riziko, a bezpečnostní opatření značnou zátěž, a to pro velký počet obyvatel.

Potřebujeme lepší a rozumnější vizi politiky, než je falešná rétorika „války proti terorismu“, než jsou preventivní války, které terorismus naopak podněcují, než je pokračující raketové a jaderné zbrojení. Ve světě plném nenávisti a násilí, kde budou raketami mířit všichni na všechny, kde malé selhání může vést ke smrtelnému konfliktu, se nikomu nebude žít dobře. Jsme přesvědčeni, že lze jít jinou cestou. Ne do tmy konfliktu, ale za světlem, obtížnou cestou vytváření důvěry a vzájemné bezpečnosti. Ne cestou zbrojení, ale odzbrojování. Světlem proti tmě.