Jochen Scholz (* 1943) je bývalý podplukovník vojenského letectva NATO, jenž dvanáct let zastupoval Německo v politických grémiích Aliance a šest let působil na ministerstvu obrany SRN. Na internetu lze shlédnout mimořádně zajímavý téměř hodinový rozhovor s ním nahraný na videu. Z něj pro účely našeho webu překládáme závěrečnou část věnovanou raketové obraně Spojených států a americké blízkovýchodní strategii.

minuta od 48:00

… tato „Global missile defense“, jejíž součástí Polsko a Česko mají být, je samozřejmě, ale úplně jasně namířena proti Rusku. Proti komu jinému? Tady v Potsdami jsme před půl rokem pořádali „Einstattforum“. Vysoce zajímavou přednášku tu měli dva američtí vědci, kteří se již delší dobu zabývají otázkou, cože to skutečně stojí za "global missile defense" na jedné straně a na straně druhé co je důvodem k modernizaci amerických atomových zbraní.

Říkají zcela jasně, že cíl globálního deštníku spočívá v následujícím: nikdy nemůže chránit celoplošně, protože může odchytit vždy jen omezené množství nepřátelských raket. A toto omezené množství je přesně to, které zbude, jestliže po zničujícím americkém prvotním úderu existuje ještě určitá druhotná kapacita. Odchytit zbytek, který ještě pak může být odpálen, tomu je určen „Global Missile Defense“. To znamená, že Američané mají mít možnost být nezranitelnými a vést prvotní úder bez konsekvencí.

Oba vědci tvrdí, že to neznamená, že by americká vláda něco takového plánovala, ale už demonstrace, že takovou schopnost má, znamená nesrovnatelně obrovský vyděračský potenciál.

To je zřejmě důvodem pro Putinovo jednání vůči USA (…) také samozřejmě ví, že cílem Američanů je i nadále Rusko – (…) že Rusko je tím skutečným cílem, konečným cílem při těchto strategických úvahách.


(o válce v Iráku):

Jde jasně o kontrolu tohoto regionu, politickou kontrolu tohoto regionu. Za prvé Irák, který má mít, jak se proslýchá, v tomto regionu druhé největší rezervy nafty po Saudské Arábii, z nichž mnohé nejsou zatím vůbec těženy. A za druhé – když je tam vláda, která je nám příznivě nakloněna, pak už máme takříkajíc nohu mezi dveřmi směrem do Íránu.

Írán je z amerického pohledu konkurentem, geostrategickým konkurentem v tomto regionu, který tam Američanům upírá jejich vůdčí roli. Ale ne proto, že by byl Írán expanzivní, tomu předcházejí dávné události. Írán jedná hlavně v reakci na americkou politiku, řekněme na angloamerickou politiku.

Ta neexistuje teprve od včerejška, nýbrž už celá desetiletí. V padesátých letech tam byl svržen premiér, který chtěl zestátnit naftový průmysl, difamovali ho jako komunistu. Mossadek. A nainstalovali šáha. A když nefungoval jak by měl, tak ho odrovnali. Írán je v zásadě již celá desetiletí hříčkou amerických, západních zájmů. Není se pak čemu divit.

(…)


Celý rozhovor »