Dnes je den, kdy jsou na programu poslanecké sněmovny smlouvy o radaru. Smlouvy, o které nikdo nestojí. Smlouvy, které mají na naše území přivést opět cizí vojska. Radar prosazují koaliční strany: ODS, KDU-ČSL, Zelení.

ODS: strana, která se ohání svobodou a zodpovědností a slovo demokracie i občan má dokonce ve svém názvu. Referendum, jako projev zodpovědnosti a svobody samostatně rozhodnout o svém osudu, ale soustavně odmítá.

KDU: křesťanská láska se v podobě nynějšího předsedy Čunka proměnila v kupecké počty. Jiří Čunek na otázku po prospěšnosti radaru prohlásil: „však ono těch 200 vojáků něco protopí a projí“.

Zelení: kapitola sama pro sebe. Strana, která má své ideové kořeny v emancipačním hnutím 60. let spojeným s odporem proti válce ve Vietnamu. Strana, v jejímž politickém programu z roku 2003 stojí: ,,(...) Nepodpoříme zřízení základen jakékoli zahraniční armády na území České republiky.“ Četli ho pan předseda Bursík, Kateřina Jacques a další?

Vládní koalice utrpěla v krajských volbách drtivou porážku. Zaslouženě. ODS ztratila všechny své hejtmany, Zelení neuspěli vůbec v ničem, lidovci citelně oslabili. Roste občanské sebevědomí, k čemuž jsme se jako Iniciativa snažili vždy přispívat.

Právě americký radar a jeho bezohledné prosazování byli jedním ze zásadních důvodů prohry vládních stran. Jak jsme to říkali, občané si budou pamatovat vaši aroganci, páni a dámy z vlády. Když s vámi není rozumná řeč, když nás nechcete slyšet, tedy dobrá: už do svých lavic nesednete.

Je to dva a půl roku, co demonstrujeme a protestujeme, sbíráme podpisy, snažíme se veřejnost informovat. Politici a další zastánci radaru vyzkoušeli vše, aby nás umlčeli či odradili. Začali strašit islámem, chtěli z nás udělat okrajovou skupinku extrémistů. Když to nezabralo, přišla na konec karta nejzoufalejší: nálepka agentů a přisluhovačů cizích zájmů. Čím křečovitější jsou útoky na odpůrce radaru, tím méně jsou důvěryhodné a účinné.

Premiér Topolánek přišel na poslední chvíli i s drobným úplatkem. Jako dobří spojenci USA budeme mít tu čest a výsadu cestovat do země našeho nového nejvěrnějšího a nejstálejšího spojence bez víz. Těžko říct, zda se někomu bude chtít cestovat do země, která právě prožívá hlubokou finanční krizi.

Jsme odpovědní občané. Nechceme superradar Spojených států v Brdech, protože by poškodil nás, Českou republiku, Evropu, všechny. A nic a nikoho by neochránil. Proto protestujeme. Krajské volby ukázaly, že to má smysl. Zastánci radaru v nich utrpěli zahanbující porážku. Dejme jim „stopku“ i v druhém kole voleb senátních. Ať si kandidáti sami zvolí, zda budou naslouchat hlasu občanů nebo nikoli. 

Proto jsme dnes svolali tuto demonstraci – v okamžiku, kdy má začít projednávání radarových smluv v parlamentu, kdy se už zase jedná o nás bez nás. Připomeňme právě v této chvíli poslancům a senátorům, co si myslí velká většina občanů: Nepusťte ten radar na naše území, nedaleko Prahy, do střední Evropy. Pryč s ním. Nechceme jej. To vám, poslancům a poslankyním, senátorům a senátorkám, říkají vaši voliči. A budou si pamatovat, jak se v těchto dnech zachováte.

Toto je první schůze poslanecké sněmovny, na které se o radaru jedná. Je to první šance, kterou mohou zákonodárci využít a tento projekt odmítnout. Neučiní-li tak, je třeba, abychom svůj tlak ještě zvýšili. Znovu je třeba psát poslancům a poslankyním, žádat je, aby radar odmítli a vyjádřit podporu těm, kteří své odmítnutí radaru už veřejně deklarovali.

Za dva a půl roku jsme dokázali, že leccos vydržíme a dokážeme. Teď se rozhoduje, teď musí zaznít jasné „ne“ radaru. 


Jan Májíček je student filozofie a mluvčí Iniciativy Ne základnám