Mohli bychom toho tady dnes říci mnoho, mohli bychom tu stát hodiny a hodiny. Důkladně mluvit budeme velmi brzo - 1. listopadu na konferenci tady v budově Filozofické fakulty. Všichni jste samozřejmě zváni. Ale dnes jsme přišli kvůli něčemu jinému. Důvody můžeme shrnout do jednoduchého hesla – „musíme s tím něco udělat“.

Tenhle pocit jsme měli, když se začalo o základně mluvit, když se ukázalo, že vláda poslušně přikývne na (jakýkoliv?!) požadavek Spojených států, když jsme si vyslechli, že jsme příliš hloupí na to, abychom rozhodovali v referendu, a když většina českých médií zapomněla na slova vyváženost či veřejná služba.

Pocit, že s tím musíme něco udělat, jsme měli, když vláda spustila svou propagandistickou kampaň za naše peníze, když naším jménem ministři podepsali smlouvy, které jsme my nechtěli, když jsme se dozvěděli, že jsme všichni ruští agenti, když nám vláda dávala najevo, že lidé ji nezajímají, oni mají moc a my máme chodit do práce, platit daně a politiku nechat politikům.

Pocit, že s tím něco musíme udělat, máme pořád, ale za ty více než dva roky k němu přibyly další věci. Postavili jsme se proti černobílému vidění světa založenému na strachu, ve kterém se za každým rohem skrývá terorista, kde darebácké státy jen čekají, až budou moci vyslat svoji atomovou hlavici, protože jsou to barbaři a fanatici, kteří nás nenávidí. Tenhle svět založený na strachu jsme odmítli, a to si žádá odvahu. Na mnoha akcích, které jsme pořádali, se sešly tisíce lidí, pod naši petici se jich podepsalo už 140 000.

Volby teď ukázaly, že slova o tom, že lidé politikům vystaví účet, nebyly jen plané řeči. Občané zase jednou ukázali svoji sílu. A více než dva roky nepřetržité aktivity, která nemá v historii České republiky obdoby, jsou důkazem toho, že nám nechybí odhodlání.

Chceme vám všem nabídnout jednu možnost, jak udělat ještě víc než přijít dnes na demonstraci. Přidejte se k Iniciativě Ne základnám. Všichni jsme dobrovolníci a každá ruka, každá hlava se počítá. Není pro nás nic cennějšího než lidé, kteří chtějí být aktivní. Pokud se chcete zapojit, přijďte na jednu ze schůzek dobrovolníků, kde se dozvíte víc o Iniciativě a o tom, co všechno je možné dělat. Hned zítra na vás budeme čekat v sedm hodin večer na Senovážném náměstí u Jindřišské věže.  

Teď totiž máme šanci celý ten radarový plán odmítnout jednou provždy. V kapse máme všichni jeden velký trumf. Je to náš občanský průkaz. To je věc, která teď nadělala vládě tolik problémů, protože kdo drží v ruce občanský průkaz, u toho hrozí nebezpečí, že do ní vezme i volební lístek. Hrozí nebezpečí, že si vzpomene na všechna práva, která mu zaručuje ústava, že bude trvat na tom, aby ho poslanci buď zastupovali, nebo aby odešli. Tohle je vzkaz, který dnes jdeme předat poslancům – jsme tady a trváme na tom, abyste zastupovali zájmy ne americké vlády, zbrojních koncernů či kohokoli dalšího, trváme na tom, abyste zastupovali zájmy svých občanů.

Někteří poslanci si to uvědomují, vědí, že nehrajeme hru „Buď lepším spojencem Spojených států“, protože tohle je vážná věc, s velmi vážnými důsledky nejen pro nás. Těm chceme dodat odvahu, aby se nenechali zastrašit výhrůžkami, aby nepřistoupili na řeči o nutnosti loajality vůči stranickému vedení a vůči koalici, aby se nenechali koupit. Těm ostatním jdeme říct jednoduchou věc - my držíme v ruce občanský průkaz a nemusíme každé čtyři roky vysvětlovat, slibovat a zodpovídat se. Vy držíte poslanecký průkaz a zodpovídat se budete.

Jedna věc je dneska symbolická. Stojíme teď tady, na náměstí Jana Palacha, a naproti přes řeku zasedá sněmovna. To je jistě situace, která by se líbila pánům Topolánkovi, Bursíkovi, Vondrovi, Schwarzenberkovi, paní Parkanové – nechat občany na druhém břehu a mezitím bez rušení plánovat naši šťastnou budoucnost a lidstvu jeho světlé zítřky. Ale to by se museli, pánové a dámy, přestěhovat na pustý ostrov. Česká republika není tak velká, aby se v ní mohli kdesi bezpečně schovat, a Vltava není tak široká, abychom ji nemohli za pár minut přejít.

Jak jsem řekla na začátku, mluvit můžeme a budeme jindy, pojďme se teď trochu projít a pojďme se podívat na ten druhý břeh. A dejme skutečně hlasitě najevo to, co chceme říct.

Radar tady nebude!


Jana Glivická je studentkou logiky a mluvčí Iniciativy Ne základnám