Projev Jana Neorala na demonstraci 17.11.2008 na Národní třídě v Praze. Jan Neoral je starosta obce Trokavec a člen Ligy starostů proti radaru



Vážení přátelé,

uplynul právě rok od chvíle, kdy jsem na Václavském náměstí řekl, že tak si vývoj u nás studenti v revolučním roce 89 asi nepředstavovali. Očekávali občanskou demokracii, lidská práva – a věřili, že je to reálný cíl.

Před rokem jsem tady řekl, že nám už zase vládnou politici, kteří s námi odmítají komunikovat. Že zase platí, že každý politik má na rozdíl od nás tolik práva, kolik si ve své neurvalosti urve moci. Vybídnul jsem tehdy občany, aby si takové chování od své vlády nenechali líbit.

Uplynul rok – a volby v krajích ukázaly, že občané si to líbit nenechali. Vládní politici ale volby na vědomí nevzali. Podle premiéra občané nepochopili, že koalice pracuje výhradně pro jejich šťastnou budoucnost – a proto vláda bude pokračovat v tom, co dělala dosud. Přeloženo – Topolánek svým jednáním po volbách občanům vzkazuje: vlezte mi laskavě na záda, jedeme dál!

Na situaci kolem amerického radaru se ukázalo, že občané žádná práva na odpor proti svévoli politiků nemají. Drtivá většina lidí tu nechce radar ani vojenskou základnu – a ve volbách jasně řekli, že už ani tuto vládu.

Podle Ústavy jsou zdrojem moci občané. Ale – přestože občané nemlčí, k jejich názoru se nepřihlíží. Přitom občanský souhlas je v demokracii to nejpodstatnější, pokud má jít o opravdovou demokracii, to platí už od dob říše římské. Ale na to naše vláda kašle.

Pane Topolánku! Lhali jste nám. O technických parametrech radaru, o tom, proti komu je zaměřen. Lhali jste nám, že všechny vlády evropských států umístění radaru do Brd podporují.

Minulý týden se Liga starostů proti radaru setkala s nezávislým europoslancem Giulietto Chiesem. Sdělil nám, že evropský parlament není naladěn pro radar, a kdyby zde potkal premiéra Topolánka, řekl by mu, že je lhář.

Italský premiér Berlusconi už řekl, že raketová obrana USA v Evropě je provokace. Před několika dny se ostře proti radaru v Brdech vyslovil francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Ten uvedl, že neexistuje bezprostřední a naléhavá potřeba rozmisťování základen v Evropě. Že by to evropské bezpečnosti nepřineslo nic, jen by to věci zkomplikovalo.

Americký amatérský odborník na radary, Alexandr Vondra, se hned ohradil: „Jsem překvapen! Sarkozy s námi názor na radar nekonzultoval!“ A já se musím ptát: s kým konzultovali umístění radaru do středu Evropy Topolánek, Vondra, Bursík, Schwarzenberg, generál Parkanová? S nikým. Ani se svými občany ne.

Prezident Obama nevyjádřil ještě radaru žádnou podporu. Opatrně připustil, že by se mohlo pokračovat, pokud se ovšem prokáže, že antiraketový systém je funkční, efektivní a má smysl. Obama odmítá rovněž radar definovat jako nástroj proti Rusku.

To náš premiér je jiný „kádr“. Nejen že ještě neodvolal svá slova z listopadu loňského roku, že hlavním důvodem pro umístění radaru v Brdech je plíživá hegemonie Ruska, ale na rozdíl od prezidenta Obamy trvá na jeho okamžitém schválení u nás.

A proto chce nahonem v Senátu a ve Sněmovně radar schválit. Senát ho má schvalovat 26. listopadu. To nevypovídá o státnické rozvaze, ale o nebezpečné hlouposti a opět o aroganci. Po své inauguraci v lednu může nový americký prezident rozhodnout o radaru jinak – a máme v Evropě nebetyčnou ostudu.

Jako občané bychom měli mít právo svými rozhodnutími a svými činy mnoho věcí ovlivnit. Například rozhodnutím, co uděláme s politiky námi pohrdajícími, s politiky, kteří své vlastní občany dokonce ohrožují.

Musíme se rozhodnout, jestli dáme svými činy šanci míru a bezpečnému životu v Evropě – a pak pro to musíme něco udělat. Pokud něco občané opravdu moc chtějí, zejména jde-li o bezpečí jejich rodin, dosáhnou toho. A tak volám všechny rozumné lidi této země – ještě je čas, chtějme to – a braňme se!

Chtějme jednání a ne cizí válečné stroje! A vy sami jste zde řekli před chvílí – chtějme demisi!