Prolog


Na přelomu let 1989 / 90 zažívalo celé Československo chvíle naděje na novou dobu, ve které se občan konečně stane politickým suverénem ve své zemi. Pojmy jako demokracie, právní stát a občanská společnost se tehdy skloňovaly snad ve všech pádech – prorokové nových časů kázali, že budou vládnout ‚pravda a láska‘. Vojenské bloky měly být rozpuštěny a zbrojení zastaveno, alespoň tak to sliboval tehdejší symbol nové doby Václav Havel.

Vše přišlo jinak: zastavit provoz měly pouze československé zbrojovky, západní nevadily, a rozpuštěna byla jen Varšavská smlouva. NATO nejen že existuje i nadále, ale rozšiřuje se – oproti všem původním ujištěním - o nové a nové členy. Jsme svědky vývoje, ve kterém je na jedné straně občan manipulován pomocí masových médií a matením jazyka (pojmy jako ‚humanitární bombardování‘ či ‚kolaterální škody‘), na straně druhé postupně zbavován reálného vlivu na život společnosti a osud státu. Navzdory všem „sametovým“ ujišťováním o opaku byl občan již dříve vyloučen z rozhodování o klíčových státně-politických otázkách jak tomu bylo v případě svévolného a protiústavního rozdělení ČSFR či vstupu Česka do Severoatlantické aliance. Tak tomu je i nyní se zamýšleným umístěním americké vojenské základny na našem území.


Základna


Protiraketový deštník USA je evidentně součástí americké globální imperiální strategie otevřeně formulované v tzv. Projektu pro nové americké století (PNAC). V tomto duchu vznikl i Nový strategický koncept NATO (oficiálně přijat v dubnu 1999). Za těchto okolností jsou nové závody ve zbrojení a nová studená válka pouze otázkou času.

V konečném důsledku je tedy jedno, zda protiraketový obraný systém bude integrován do struktur Severoatlantického paktu či zda zůstane „jen“ americkou záležitostí. Jeho účelem je v každém případě snaha odvrátit důsledky eventuelního vojenského konfliktu od území Spojených států či je alespoň minimalizovat – radioaktivním smetištěm by se stala střední a východní Evropa.

Vzhledem k tomu, že žádná politická strana neměla umístění americké vojenské základny na našem území ve volebním programu, ba dokonce občany o takové možnosti ani neinformovala, není česká vláda k jednání s USA o základně natožpak k pozitivnímu rozhodnutí v její prospěch legitimována. Ba naopak: je-li podle ústavy lid zdrojem veškeré státní moci, bylo by nutné zkoumat, zda se zmíněné aktivity současné vlády neprohřešují proti Čl. 2 (1), Hlava první Základního ustanovení Ústavy ČR. Lid ji k tomu nedal ani přímý, ani nepřímý mandát. Jediné možné řešení za dané situace, které by bylo hodné demokratického a právního státu, by bylo a) ustanovit nezávislou vyšetřovací komisi, která by se postupem vlády – m. j. i z hlediska jeho ústavnosti - zabývala, zejména se zřetelem na možnost, že patřičné aktivity vládních orgánů sahají až do roku 2002 (viz první číslo zpravodaje NE ZÁKLADNÁM), b) uspořádat referendum.


Občan


Je naprosto nepřijatelné, aby horlivý propagátor základny V. Havel národ, na který se v listopadu roku 1989 z plna hrdla odvolával, v zahraničním tisku (Süddeutsche Zeitung z 27. 4. 2007) častoval nepěknými výrazy jen proto, že si jeho většina o americké „ochraně“ myslí něco jiného než on. Za těchto okolností usiluje iniciativa NE ZÁKLADNÁM a s ní spojené hnutí o občanovu satisfakci a vrací mu jeho důstojnost. Zvláštní role přitom připadla obci Trokavec. Demonstrovala něco, co v české politické kultuře zdaleka nebylo a není samozřejmostí: konkrétní čin coby východisko ze zhoubné občanské apatie. Vyhlášení a provedení místního referenda byl nejen akt přímé demokracie, nýbrž zároveň výzva každému z nás, aby si uvědomil svou zcela osobní zodpovědnost za svůj stát. Z této situace, z těchto činů může vyrůst vskutku sebe-vědomé a tedy autentické občanské hnutí, které se postaví politikářské manipulaci současného reálně existujícího partajnického aparátu.


Výzva


Na podzim roku 1989 znělo v ulicích měst bývalé NDR heslo „Lid jsme my!“, se stejnou myšlenkou zaplnili tehdy náměstí i občané Československa. Dnes vyzýváme všechny ty, kteří nesouhlasí s postupem politické reprezentace a zejména těch, kteří se v listopadu 1989 dovolávali občanovy vůle, zatímco dnes o ní již nechtějí nic slyšet, aby ji veřejně projevili.


OBČANSKÉ FÓRUM MÁ DNES SVÉ CENTRUM V TROKAVCI.
Nechť se tato obec stane symbolem celého hnutí!

Alexa von Alemann, Kea’au (Havaj) / Solopysky u Kutné hory
Anna Koutná, Paříž / Brno
Milan Nápravník, Kolín nad Rýnem / Praha
Vlastimil Polák, Mnichov / Praha
Jan Příbaň, Drážďany / Praha
Petr Schnur, Hannover / Brno
Jan Tesař, Paříž / Brezová pod Bradlom / Brno

Za autenticitu uvedených signatářů ručí:
Petr Schnur, M.A.
Astrid-Lindgren-Str. 2
D – 30 419 Hannover


Převzato z webu Trokavec.cz »