Jan Tamáš - demonstrace 29.1.2007 v Praze
30.1.2007
Vážení přátelé,
před půl rokem jsme založili občanskou iniciativu „Ne základnám“a začali veřejně kritizovat projekt americké protiraketové základny na našem území. Odmítli jsme tajná jednání vlády o základně jako nedůstojné a nezákonné zákulisní čachry. Konstatovali jsme tehdy – cituji z výchozího petičního prohlášení,
• že základna má chránit USA proti balistickým raketám, Českou republiku ale chránit nebude, naopak ji vystaví riziku jaderného útoku jiných států;
• že vznikem základny na našem území by se Česká republika stala nástrojem globální politiky Spojených států bez možnosti tuto politiku ovlivňovat a bez záruky, že v případné kritické situaci bude brán ohled na zájmy našeho obyvatelstva;
• že proto projekt základny odmítáme;
• a že mandát k tak důležitému rozhodnutí jako je přijetí základny nemá vláda ani parlament, protože v předvolební kampani byl jakýkoli náznak diskuse o základně ihned potlačen a většina politických stran zastoupených v parlamentu tuto otázku ve svém programu ignorovala.
Z toho pak vyplynul náš požadavek referenda o základně, který má v naší společnosti pořád široký a kladný ohlas.
Na tomto svém stanovisku nemáme dodnes co měnit. Naopak, vývoj situace naše původní hodnocení potvrdil, rozšířil a prohloubil o nové poznatky a argumenty.
Naprostá většina politiků a velkých médií naše vystoupení v průběhu onoho půl roku bagatelizovala, tvrdila, že probíhají maximálně jakési sondážní a informační kontakty a že otázka základny prostě není na pořadu dne. Předseda jedné ze stran nynější vládní koalice to tvrdil dokonce ještě minulý měsíc.
Čas oponou trhnul. Najednou tu máme podivně slepenou koaliční vládu s velmi slabým politickým mandátem, a téměř okamžitě, ještě tu noc, přichází žádost Spojených států o vybudování základny. Vláda ji okamžitě s potěšením přijímá, pánové Topolánek, Vondra, Schwarzenberg a paní Parkanová oznamují tuto radostnou novinu hned druhý den veřejnosti. Rada obrany státu pověřuje vládu jednáním o smlouvě, je ohlášena tzv. vysvětlovací kampaň.
Na povrch vyplouvají věci pobuřující a směšné zároveň. Ministerstvo obrany vydává předem připravenou propagační brožuru, v níž je uvedena chronologie jednání mezi Spojenými státy a Českou republikou za posledních pět let. Není úplná – chybí např. zmínka o tom, že někdejší ministr obrany pan Tvrdík vybudování základny sám Spojeným státům nabídl. Nicméně z brožurky vyplývá toto: naprostá většina politiků nám od začátku vědomě lhala, že se nic neděje. Zatloukala a zatloukala. Na základě vládního pověření, schváleného na tajném jednání, se jednalo s úmyslem tady základnu mít, tipovaly se lokality. Vše v duchu naprosté podřízenosti.
Z toho plyne jedno poučení. Těmto lidem nemůžeme důvěřovat ani teď, když nám konečně chtějí něco vysvětlovat.
Minulý pátek se sešli na středočeském krajském úřadě starostové obcí a měst z okolí vojenského újezdu Brdy, který si Spojené státy vybraly pro radar z naší nabídky. Podle hejtmana pana Bendla proto, aby starostové dostali co nejvíc objektivních informací. Kdo jim je ale přišel dát? Pan Vondra a velvyslanec Spojených států pan Graber – dva hlavní budovatelé základny na našem území. Jak objektivní informace zahrnující i rizika základny tam mohli starostové dostat?
Když probíhala vládní vysvětlovací kampaň před referendem o našem vstupu do Evropské unie, požadovala tehdy opoziční ODS, aby polovinu plánovaných prostředků dostali k dispozici odpůrci vstupu. Považujeme to za dobrý nápad – a žádáme naši vládu, v níž dominuje ODS, aby to učinila teď v případě základny. Ať polovinu prostředků určených na informování obyvatelstva dostanou organizace kritizující projekt, jako je naše iniciativa.
K otázce referenda se v posledních dnech vyjádřil z Washingtonu také bývalý prezident republiky Václav Havel. Podle něj (cituji) "uzavírat mezinárodní smlouvy a zajišťovat bezpečnost státu je úkolem vlády a parlamentu, proto jsme je zvolili. Přesouvat rozhodování na lid by bylo únikem od odpovědnosti" (konec citátu).
Je na místě připomenout, že panu Havlovi byl lid dobrý, když pod tribunou cinkal klíči a volal „Havel na hrad“. Když ale teď lid chce rozhodnout sám a přímo, protože v parlamentních volbách mu to bylo znemožněno, tak to najednou považuje za příliš nebezpečné, neboť kolem 70ti procent lidí pořád základnu nechce.
Další Havlova slova nám ovšem mohou posloužit jako inspirace, přímo návod, cituji: „nenechat tento problém jiným - nesedět vyčuraně doma a čekat, jak to dopadne – překonat malost a cítit spoluodpovědnost za stav světa“. Právě o to se snažíme. Cítíme spoluodpovědnost za stav světa. Nesedíme doma a nečekáme. Nenecháváme problémy jiným. Jen se zásadně lišíme od pana Havla v tom, co oním problémem je. My říkáme, že americká protiraketová obrana je jednostranným projektem, pro nás a pro Evropu nevýhodným, a že největším světovým problémem je dnes militarizace světa, kterou prosazuje pan Bush, jemuž je náš bývalý prezident tak oddán. Václav Havel, před třiceti lety autor slavného textu o moci bezmocných, vyměnil své přesvědčení za víru v nadřazenost americké moci.
Události posledních měsíců nám umožňují lépe porozumět účelu programu americké protiraketové obrany. Oficiálně uváděná obrana před darebáckými státy v nich hraje především roli záminky. Írán ani Severní Korea nemají rakety, které by byly schopny zasáhnout Spojené státy a nebudou je mít ani v příštích deseti letech. Pokud se opravdu snaží takové zbraně hromadného ničení vyrobit, je to hlavně ze zoufalé snahy mít odstrašující prostředek pro případ napadení Spojenými státy nebo jejich spojenci, kterým se jim neustále vyhrožuje. Ostatně hrozbu vycházející z Íránu a Severní Koreje před několika dny odmítla i ministryně obrany paní Parkanová, čímž ovšem zpochybnila také onu propagační brožurku vlastního ministerstva.
Neobstojí ani tvrzení o obraně proti terorismu. Mohl bych citovat názory řady odborníků upozorňujících na to, že teroristé bojují asymetricky, co nejjednoduššími způsoby. Opatřit si mezikontinentální balistickou raketu a jadernou zbraň, raketu odpálit a navést na cíl, to není v jejich silách ani repertoáru. Představa o utajení tak náročného projektu je absurdní. Tyto zbraně jsou a zůstanou záležitostí státu. Zbraně hromadného ničení, které se dnes vejdou do kufříku, lze dostat tam, kde mohou způsobit velkou škodu, mnohem jednoduššími způsoby: zásilkovou službou, civilním letadlem, kamiónem nebo třeba diplomatickou poštou. Proti tomu jsou antirakety k ničemu.
Naše požadavky ohledně základen jsou proto následující:
1. O umístění cizích vojsk na našem území mohou rozhodnout pouze občané v referendu.
2. V tzv. „informační kampani“ musejí dostat stejný prostor jak zastánci, tak i odpůrci základen. Nebudeme akceptovat informační kampaň, která bude mluvit pouze o výhodách vojenské základny a která tedy nebude informační, ale manipulační.
3. Vyzýváme vládu České republiky, aby zahájila jednání o základnách s našimi evropskými partnery a s Evropskou unií jako celkem. Nová americká vojska na evropském území budou mít dalekosáhlý dopad nejen pro naši zemi, ale i pro Evropu jako celek.
4. Žádáme ČSSD, nechť zaujme jasné stanovisko k základnám.
5. Vyzýváme Stranu zelených, aby si změnila jméno, neboť skuteční zelení všude ve světě bojují za odzbrojování, nikoliv naopak. Nebo ať se čeští zelení konečně postaví proti základnám a přestanou podporovat vládu, která prosazuje základny.
Na závěr nechme společně zaznít náš nesouhlas se základnami a naše odhodlání v odporu proti základnám vytrvat:
Ne základnám, ne základnám, ne základnám, ne základnám, ...
Ing. Jan Tamáš
mluvčí iniciativy Ne základnám
Praha, 29.1.2007
Fotky z demonstrace »
před půl rokem jsme založili občanskou iniciativu „Ne základnám“a začali veřejně kritizovat projekt americké protiraketové základny na našem území. Odmítli jsme tajná jednání vlády o základně jako nedůstojné a nezákonné zákulisní čachry. Konstatovali jsme tehdy – cituji z výchozího petičního prohlášení,
• že základna má chránit USA proti balistickým raketám, Českou republiku ale chránit nebude, naopak ji vystaví riziku jaderného útoku jiných států;
• že vznikem základny na našem území by se Česká republika stala nástrojem globální politiky Spojených států bez možnosti tuto politiku ovlivňovat a bez záruky, že v případné kritické situaci bude brán ohled na zájmy našeho obyvatelstva;
• že proto projekt základny odmítáme;
• a že mandát k tak důležitému rozhodnutí jako je přijetí základny nemá vláda ani parlament, protože v předvolební kampani byl jakýkoli náznak diskuse o základně ihned potlačen a většina politických stran zastoupených v parlamentu tuto otázku ve svém programu ignorovala.
Z toho pak vyplynul náš požadavek referenda o základně, který má v naší společnosti pořád široký a kladný ohlas.
Na tomto svém stanovisku nemáme dodnes co měnit. Naopak, vývoj situace naše původní hodnocení potvrdil, rozšířil a prohloubil o nové poznatky a argumenty.
Naprostá většina politiků a velkých médií naše vystoupení v průběhu onoho půl roku bagatelizovala, tvrdila, že probíhají maximálně jakési sondážní a informační kontakty a že otázka základny prostě není na pořadu dne. Předseda jedné ze stran nynější vládní koalice to tvrdil dokonce ještě minulý měsíc.
Čas oponou trhnul. Najednou tu máme podivně slepenou koaliční vládu s velmi slabým politickým mandátem, a téměř okamžitě, ještě tu noc, přichází žádost Spojených států o vybudování základny. Vláda ji okamžitě s potěšením přijímá, pánové Topolánek, Vondra, Schwarzenberg a paní Parkanová oznamují tuto radostnou novinu hned druhý den veřejnosti. Rada obrany státu pověřuje vládu jednáním o smlouvě, je ohlášena tzv. vysvětlovací kampaň.
Na povrch vyplouvají věci pobuřující a směšné zároveň. Ministerstvo obrany vydává předem připravenou propagační brožuru, v níž je uvedena chronologie jednání mezi Spojenými státy a Českou republikou za posledních pět let. Není úplná – chybí např. zmínka o tom, že někdejší ministr obrany pan Tvrdík vybudování základny sám Spojeným státům nabídl. Nicméně z brožurky vyplývá toto: naprostá většina politiků nám od začátku vědomě lhala, že se nic neděje. Zatloukala a zatloukala. Na základě vládního pověření, schváleného na tajném jednání, se jednalo s úmyslem tady základnu mít, tipovaly se lokality. Vše v duchu naprosté podřízenosti.
Z toho plyne jedno poučení. Těmto lidem nemůžeme důvěřovat ani teď, když nám konečně chtějí něco vysvětlovat.
Minulý pátek se sešli na středočeském krajském úřadě starostové obcí a měst z okolí vojenského újezdu Brdy, který si Spojené státy vybraly pro radar z naší nabídky. Podle hejtmana pana Bendla proto, aby starostové dostali co nejvíc objektivních informací. Kdo jim je ale přišel dát? Pan Vondra a velvyslanec Spojených států pan Graber – dva hlavní budovatelé základny na našem území. Jak objektivní informace zahrnující i rizika základny tam mohli starostové dostat?
Když probíhala vládní vysvětlovací kampaň před referendem o našem vstupu do Evropské unie, požadovala tehdy opoziční ODS, aby polovinu plánovaných prostředků dostali k dispozici odpůrci vstupu. Považujeme to za dobrý nápad – a žádáme naši vládu, v níž dominuje ODS, aby to učinila teď v případě základny. Ať polovinu prostředků určených na informování obyvatelstva dostanou organizace kritizující projekt, jako je naše iniciativa.
K otázce referenda se v posledních dnech vyjádřil z Washingtonu také bývalý prezident republiky Václav Havel. Podle něj (cituji) "uzavírat mezinárodní smlouvy a zajišťovat bezpečnost státu je úkolem vlády a parlamentu, proto jsme je zvolili. Přesouvat rozhodování na lid by bylo únikem od odpovědnosti" (konec citátu).
Je na místě připomenout, že panu Havlovi byl lid dobrý, když pod tribunou cinkal klíči a volal „Havel na hrad“. Když ale teď lid chce rozhodnout sám a přímo, protože v parlamentních volbách mu to bylo znemožněno, tak to najednou považuje za příliš nebezpečné, neboť kolem 70ti procent lidí pořád základnu nechce.
Další Havlova slova nám ovšem mohou posloužit jako inspirace, přímo návod, cituji: „nenechat tento problém jiným - nesedět vyčuraně doma a čekat, jak to dopadne – překonat malost a cítit spoluodpovědnost za stav světa“. Právě o to se snažíme. Cítíme spoluodpovědnost za stav světa. Nesedíme doma a nečekáme. Nenecháváme problémy jiným. Jen se zásadně lišíme od pana Havla v tom, co oním problémem je. My říkáme, že americká protiraketová obrana je jednostranným projektem, pro nás a pro Evropu nevýhodným, a že největším světovým problémem je dnes militarizace světa, kterou prosazuje pan Bush, jemuž je náš bývalý prezident tak oddán. Václav Havel, před třiceti lety autor slavného textu o moci bezmocných, vyměnil své přesvědčení za víru v nadřazenost americké moci.
Události posledních měsíců nám umožňují lépe porozumět účelu programu americké protiraketové obrany. Oficiálně uváděná obrana před darebáckými státy v nich hraje především roli záminky. Írán ani Severní Korea nemají rakety, které by byly schopny zasáhnout Spojené státy a nebudou je mít ani v příštích deseti letech. Pokud se opravdu snaží takové zbraně hromadného ničení vyrobit, je to hlavně ze zoufalé snahy mít odstrašující prostředek pro případ napadení Spojenými státy nebo jejich spojenci, kterým se jim neustále vyhrožuje. Ostatně hrozbu vycházející z Íránu a Severní Koreje před několika dny odmítla i ministryně obrany paní Parkanová, čímž ovšem zpochybnila také onu propagační brožurku vlastního ministerstva.
Neobstojí ani tvrzení o obraně proti terorismu. Mohl bych citovat názory řady odborníků upozorňujících na to, že teroristé bojují asymetricky, co nejjednoduššími způsoby. Opatřit si mezikontinentální balistickou raketu a jadernou zbraň, raketu odpálit a navést na cíl, to není v jejich silách ani repertoáru. Představa o utajení tak náročného projektu je absurdní. Tyto zbraně jsou a zůstanou záležitostí státu. Zbraně hromadného ničení, které se dnes vejdou do kufříku, lze dostat tam, kde mohou způsobit velkou škodu, mnohem jednoduššími způsoby: zásilkovou službou, civilním letadlem, kamiónem nebo třeba diplomatickou poštou. Proti tomu jsou antirakety k ničemu.
Naše požadavky ohledně základen jsou proto následující:
1. O umístění cizích vojsk na našem území mohou rozhodnout pouze občané v referendu.
2. V tzv. „informační kampani“ musejí dostat stejný prostor jak zastánci, tak i odpůrci základen. Nebudeme akceptovat informační kampaň, která bude mluvit pouze o výhodách vojenské základny a která tedy nebude informační, ale manipulační.
3. Vyzýváme vládu České republiky, aby zahájila jednání o základnách s našimi evropskými partnery a s Evropskou unií jako celkem. Nová americká vojska na evropském území budou mít dalekosáhlý dopad nejen pro naši zemi, ale i pro Evropu jako celek.
4. Žádáme ČSSD, nechť zaujme jasné stanovisko k základnám.
5. Vyzýváme Stranu zelených, aby si změnila jméno, neboť skuteční zelení všude ve světě bojují za odzbrojování, nikoliv naopak. Nebo ať se čeští zelení konečně postaví proti základnám a přestanou podporovat vládu, která prosazuje základny.
Na závěr nechme společně zaznít náš nesouhlas se základnami a naše odhodlání v odporu proti základnám vytrvat:
Ne základnám, ne základnám, ne základnám, ne základnám, ...
Ing. Jan Tamáš
mluvčí iniciativy Ne základnám
Praha, 29.1.2007
Fotky z demonstrace »
« zpět
CHAT s osobností
TV Ne základnám
