Ahoj!

Je skvělé, že jsme se tu dnes sešli v tak hojném počtu. Máme dva důvody, proč být znovu v ulicích. Prvním je přítomnost amerického prezidenta Baracka Obamy v Praze. Přijel k nám prezident země, která se tu po téměř tři roky snaží umístit svou vojenskou základnu. Obama je pro mnohé lidi symbolem změny a nadějí. A jeho projev zněl na první poslech opravdu příjemně. Mluvil o tom, že to, co bylo dříve sny, se dnes stalo skutečností, že mírové protesty mohou otřást impérii, a že musíme trvat na tom, že svět lze změnit. To všechno my přece víme, a proto jsme dnes zde. Ano, začíná změna světa, ale už ne podle přání mocných, ale podle snů nás bez-mocných.

Obama na Hradčanském náměstí prohlásil, že bychom se měli zbavit ideologie studené války. Doufám, že to slyšela česká vláda v demisi, premiér Topolánek a další, kteří tvrdili, že radar je zde proti Rusku. Doufám, že to slyšeli také někteří novináři, kteří nás bez důkazu označovali za agenty Moskvy.

Ačkoliv by se s výše uvedenými body Obamova projevu dalo souhlasit, co se týká protiraketové obrany, důvod k radosti není. Co řekl Obama? „Pokud se Írán vzdá svého jaderného programu, vzdáme se i my protiraketové obrany.“ Co je to za úskočnou podmínku? V jaké situaci je Írán? Představte si, že vašeho souseda napadne největší mocnost světa v rozporu s mezinárodním právem a na základě lživých důvodů. Není snad logické pokusit se všemi prostředky zabránit tomu, aby se totéž stalo i Vám?

Írán je integrující se lokální mocnost. Rozvíjí čilé obchodní vztahy a jeho vládnoucí elitě tato situace vyhovuje. Nemají zájem na tom nechat se smazat z povrchu země odvetným útokem, který by při případném vystřelení íránské střely na Evropu či někoho jiného následoval.

Pokud se nezbavíme bushovské doktríny tzv. darebáckých států, mezi něž patří i Írán, neposuneme se v zahraniční politice USA o moc daleko. Války a ničení lidských životů jsou až moc dobře možné i bez jaderných zbraní.

Druhým důvodem, proč jsme dnes zde, je velký úspěch. Tím úspěchem je pád pro-radarové vlády. Byla to právě Topolánkova vláda, která den po získání důvěry oznámila zahájení vyjednávání s USA.

Byla to Topolánkova vláda, která chtěla radar za každou cenu prosadit. Nehleděla na názory lidí žijících v Brdech ani zbytku obyvatel. Vzdor odporu dvou třetin občanů si vedla svou. Najala si i pana Klvaňu, tabáčnického dealera, který se nás snažil přesvědčit také tím, že on by si vedle svého domu klidně radar postavit nechal. S podobně silnými argumenty pak objížděl celou republiku. Ale kam v doprovodu generálů a úředníků ministerstev vkročil, tam vždy stoupl počet odpůrců radaru o nějakých pár procent. Byla by to úsměvná historka, kdyby nestála dvacet milionů korun. Ty by se daly použít na platy propuštěných sklářů a bohatě by zbylo i na jejich rekvalifikaci.

V mediích jsme slyšeli o pádu vlády mnohé. Jedna věc tam ale nezazněla ani jednou. Vláda by nepadla, kdyby tu nebylo silné protiradarové hnutí. Byli jsme to my, kteří jsme po téměř tři roky protestovali. Tyto protesty vyostřily konflikt ve Straně zelených. Díky nám se spojili všichni protiradaroví poslanci bez ohledu na stranickou příslušnost, překonali vzájemnou nedůvěru a donutili vládu stáhnout obě smlouvy o radaru. Tím dostala Topolánkova vláda obrovskou ránu. Týden nato už nedokázala svou existenci obhájit.

Za ty téměř tři roky protestovalo mnoho lidí proti mnoha věcem. Ale nikdo neprotestoval pořád a vytrvale jako my. Nemluvím tu jen o Iniciativě Ne základnám. V rámci hnutí proti radaru je více skupin. Nelze opomenout Ligu starostů nebo ten úžasný výkon, který předvedli aktivisté Greenpeace, když na měsíc obsadili kótu 718, kde má radar stát. Však jim tam mnoho z nás nosilo jídlo, pití a další potřebné věci.

Znovu tedy, tato vláda padla a my jsme k tomu výrazně přispěli. Na to můžeme být hrdí. To ale neznamená, že radar také padl. Pořád zde zůstávají vládou schválené a podepsané smlouvy. Nesmíme připustit, aby se na ně zapomnělo. Musíme zopakovat v evropských volbách: nevolte strany pro radar. A ještě silněji je třeba před předčasnými volbami na podzim říci: odmítněte podepsané smlouvy. Ujistěme politické strany, že jakákoli vláda, která se pokusí radar nebo jinou vojenskou základnu prosadit, dopadne stejně jako vláda Topolánkova.

Vyhráváme, nesmíme na to zapomínat. Vyhráváme, ale to nás nesmí ukolébat. Hodně sil.


----------
Jan Májíček je studentem filozofie FF UK a mluvčím Iniciativy Ne základnám