Ještě jednou moc díky všem, kdo jste sem dnes přišli.

Já si na začátek dovolím jednu osobní poznámku. Před dvěma lety v květnu tady na Václaváku proběhla demonstrace proti radaru. Určitě si jí někteří pamatujete. Já si pamatuji, že bylo tenkrát horko a hrozné dusno a přesto jsme došli až nahoru na Hradčanské náměstí. Tehdy bych asi nevěřila tomu, že i po dvou letech se budeme scházet na Václaváku. Že si vláda bude muset ušít z ostudy kabát, když stáhne ze Sněmovny ty tak naprosto klíčové radarové smlouvy. A že týden nato nám ta vláda udělá konečně radost, když padne.

Ale teď díky tomu, čeho jsme společně během těch dvou let dosáhli, věřím i něčemu dalšímu. Že to dotáhneme do konce. To je myslím ten pocit, se kterým bychom měli dneska odcházet. Že na to prostě máme. Smlouvy se neratifikovaly, ale to nestačí. My je potřebujeme zamítnout. Víme, že společně to bude jednodušší. Každý, kdo by se chtěl dozvědět víc o Iniciativě Ne základnám, kdo by se k nám chtěl přidat je víc než vítám.

Je další důvod si věřit, že to celé nakonec vyhrajeme. Odpor proti cizím vojenským základnám nekončí na českých hranicích. Spojené státy mají mimo své území po celém světě asi tisíc vojenských základen. Tisíc, to je těžce uvěřitelné číslo, ale je to tak.

Před dvěma lety v Ekvádoru se sjeli lidé z celého světa. Narodila se Mezinárodní síť za zrušení cizích vojenských základen. Asi v té době začalo nakukovat přes hranice i české hnutí.

Po dvou letech je o nás za hranicemi hodně slyšet. Byli jsme v únoru ve Washingtonu, kde se opět stalo něco, co by taky před dvěma lety moc lidí nečekalo. Snad celé americké protiválečné hnutí se na týden sešlo. A výsledek? Boj proti základnám je jednou z priorit. Totéž platí pro Evropu. Dává to velký smysl. Tisíc vojenských základen – to není mírová infrastruktura, naopak.

Není nic jednoduššího než začít tu slibovanou změnu tím, že nebudeme budovat základny nové. A my víme, že tu dnes můžeme říct – Yes, we can.

Teď tady stojíme i přesto, že si to někteří lidé nepřáli, třeba ti na pražském magistrátu. Tuhle taktiku už známe, vyhlašovat do médií, že demonstrace je zakázaná. Odradit lidi. O tohle se magistrát pokusil už dvakrát, dvakrát jsme se soudili a dvakrát jsme vyhráli. I téhle demonstraci se hrozilo zákazem. Nakonec byl zakázán jen pochod, bude ale následovat po dojednané alternativní trase a to hned teď.


--------
Jana Glivická je studentkou logiky a filosofie a mluvčí Iniciativy Ne základnám