Mezi největší lži, které doprovázejí vládní kampaň za instalaci cizí vojenské základny na našem území, patří tvrzení, podle něhož je otázka amerického radaru problémem čistě bezpečnostně technickým. Touto účelovou manipulací má být zdůvodněna nadbytečnost referenda v této věci. Občané údajně nejsou schopni pochopit složité technické detaily spjaté s fungováním radaru. Naopak poslanci a senátoři si dokáží patřičné informace opatřit a na jejich základě zcela věcně, objektivně a nestranně rozhodnout.

Pokud bychom brali tuto argumentaci vážně, musely by platit minimálně dva předpoklady:

1) Poslanci a senátoři se budou snažit v záležitosti tak vysoce kontroverzní získávat informace z maxima fundovaných zdrojů.

2) Jejich rozhodování se bude odvíjet od těchto informací, nebudou tedy rozhodovat podle stranického klíče.

V souvislosti s hlasováním Senátu jsme zcela zřetelně viděli, že ani jeden z obou předpokladů nebyl splněn.

Prakticky v předvečer hlasování Senátu přijel do Prahy přední americký fyzik a expert na protiraketovou obranu profesor Theodore Postol. Na schůzi pro veřejnost uspořádanou v parlamentu vystoupil s prohlášením, že americký radar, který má být instalován nedaleko od Prahy, nesplňuje ty parametry, které jsou českou vládou uváděny. Radar není podle jeho propočtů schopen chránit Evropu ani Spojené státy před iránskými střelami.

Na toto prohlášení, které staví českou vládu do velmi trapného světla, reagoval premiér Topolánek slovy, že pan Postol si zřejmě přijel do Prahy obstarat předvánoční nákupy. Mirek Topolánek, který ne tak dávno ujišťoval, že volební výsledky ho naučily skromnosti, opět ukázal, že ani přes svou tělesnou výšku do svojí funkce nikdy nedorostl.

Co je ještě horší, všichni senátoři za ODS se svým hlasováním fakticky přihlásili k trapnému Topolánkovu „objasnění“ Postolovy návštěvy. K věcným argumentům špičkového amerického odborníka nikdo z nich ani v nejmenším nepřihlédl. U většiny senátorů za tuto stranu to člověk bere jaksi automaticky. U lidí typu Bedřicha Moldana, profesora Karlovy Univerzity, však takové stádní chování zabolí.

Nikdo ze senátorů hlasujících pro radar si ve své stranické servilitě nedokázal připustit, že přední odborník na otázky národní bezpečnosti z Technologického institutu v Massachussets veřejně obvinil na půdě našeho parlamentu českou koaliční vládu z toho, že buďto vědomě lže, anebo vůbec nerozumí věcem, za které před národem zodpovídá. 

Právě pro lidi, jako je Bedřich Moldan, tedy pro lidi, kteří jsou povinni jakožto vědci a profesionálové vyhodnocovat pravdivě dostupné informace, je třeba zopakovat, že Postol nepřijel do Prahy nakupovat. Přijel upozornit na to, že lidé, kteří o věci něco vědí, „byli vlastně umlčeni a nesmějí mluvit o nepravdivosti podávaných informací“. 

Česká veřejnost je podle něj svojí vlastní vládou mystifikována. Zároveň americký odborník zpochybnil věrohodnost údajů, které dodává české straně ředitel Agentury pro protiraketovou obranu generál Obering. Projevil vážné pochybnosti o demokratičnosti postupu v celé této kauze.

Ve skutečnosti nemělo rozhodování senátorů s pravdou, věcností, objektivitou, či dokonce demokratičností vůbec nic společného. Hlasovali bez jediné výjimky podle stranického klíče. Všech 36 senátorů za ODS, všech 7 lidovců a všech 6 členů Klubu otevřené demokracie (jaký výsměch tomuto názvu!) hlasovalo jako jeden muž pro radar.

Především zbylí členové Senátu za ODS by si přitom měli uvědomit, že ke hlasování o radaru se naprostá většina z nich dostala jedině proto, že letošní volby do Senátu k nim byly ještě milostivé - vyhnuly se jejich volebnímu obvodu.
 
Hlasování v Senátu nade vší pochybnost prokázalo, že instalace amerického radaru na našem území není pro naši politickou „elitu“ v žádném případě věcí odbornou a technickou, nýbrž záležitostí čistě a ryze politickou. Tím ovšem padá hlavní argument koaličních politiků proti referendu.

Co se bude dít nyní? Patrně vůbec nic. Na argumentech totiž těmto lidem podle všeho ani v nejmenším nezáleží. V případě takového Jaroslava Kubery či Alexandra Vondry to člověka jaksi nepřekvapí. V případě univerzitního profesora Bedřicha Moldana to pořád ještě šokuje.


-----------------
Prof. PhDr. Jan Keller, CSc. je sociolog, ekolog, vysokoškolský pedagog 
a publicista