Ryze obranný ráz plánované protiraketové základny je fiktivní. Hypotetičtí protivníci USA pravděpodobně takový systém zřejmě nemají a takto chráněni nejsou. Americké území by bylo pod obranným deštníkem, ale americké rakety by mohly bez obav z účinné odvety dopadat na něčí území.

Nedivím se např. Rusku, že se cítí obklíčeno. Rusko vidí, že uvolnění, jež nastalo po pádu komunistického režimu, jestřábové v současné současném vedení USA ruší a znovu stupňují napětí. Osvědčila se politika podpory demokratičtějších a přátelsky naladěných sil v Rusku. Politika jednostranného zastrašování na mentalitu ruských imperiálních činitelů působí spíše jako dráždidlo.

Koncepci jednostranné strategické převahy nelze jen tak beze všeho označit za "americkou politiku". Je to politická koncepce dnes odmítaná většinou Američanů a také významnými politiky USA.

Je-li ofenzívní vojenská síla i vystavenost území útoku protivníků jakžtakž vyrovnaná, existuje mocenská rovnováha. Má-li jedna strana výhodu, a tu by Spojeným státům plánovaný systém poskytl, je tato strana v pokušení zaútočit. A bohužel zkušenost prvního desetiletí našeho století s bushovskou Amerikou je smutná. Pod současnou administrativou se svobodomyslná země stává agresivní mocností s imperiálními ambicemi. To nelze podporovat. Můžeme být Spojeným státům vděčni za vše dobré, co v českých a evropských dějinách znamenaly, ale nejsme povinni je podporovat v jejich nebezpečných mocenských tendencích.

(...)


Celý článek na Britských listech »