Vážený pane Tomáši Klvaňo,
vážený pane ministře Bartáku,

dovolte mi, abych Vás oba touto formou pozval na kontrolní akci Občanské inspekce, kterou pořádá občanská iniciativa Ne základnám ve spolupráci s Ligou starostů proti radaru. 

Občané a brdští starostové se v neděli 31.5.2009 v 10,00 hodin vydají od Grilu v Míšově (poblíž něhož jste oba pomáhali plánovat stavbu radaru) a zamíří ke Kótě 718. Jde o kontrolní akci občanů, kteří se chtějí přesvědčit, zda se za jejich zády opět na Kótě 718 nekutá, nevrtá, nekácí. 

Oba jste absolvovali nespočet besed, na nichž jste jednosměrně a poměrně arogantně občanům vysvětlovali, že vlastně ničemu z oblasti radarové techniky nerozumí, do branně-bezpečnostních záležitostí státu nemají co mluvit, a že radar tu musí být, aby nás všechny ubránil. Tj. USA, spojence i tuto zemi. 

Jak se časem ukázalo - a před pár dny zřejmě již definitivně potvrdilo závěry odborníků USA i Ruska - pravdu jsme měli my. Radar nic neubrání, v tomto rozsahu není funkční. Obranu je nutno řešit jinak. A ví se zřejmě, jak. 

Vy, pane Tomáši Klvaňo, jste se za nemalé peníze (z kapes daňových poplatníků) pokoušel vládě pomoci „ukecat“ občany a strčit jim sem něco, co by jim mohlo v budoucnu způsobit problémy a bolest. A nejen jim - ale i této maličké zemi, zřejmě i Evropě. Po roce jste shrábnul svých třicet stříbrných - a zmizel.  

Tedy - zdánlivě zmizel. Jak čtu na Vašem blogu, už zase se pokoušíte lidem (Vaším článkem z 9.5.2009) vsugerovat, že „prezident Obama jednoznačně podpořil protiraketovou obranu“. Stříbrňáky došly? 

Vy, pane ministře, jste se podílel mimo prosazování radaru a tvorby obou radarových smluv také na výstavbě žiletkového plotu. Vy máte podíl na tom, že zde trpěla zvěř. Zeptejte se myslivců, kteří se s následky setkávali.  

Prostě - oběma bych Vám velmi rád položil pár otázek - první by byla ta, kdy se oba hodláte občanům omluvit za svou aroganci, za přehlížení a odmítání jejich názorů. A nejen jejich - Vy jste odmítali i názory skutečných vědců a odborníků - našich i zahraničních.  

Přijdete, pánové? 

S úctou,  

Jan Neoral