Vážení přátelé,

všechny vás srdečně vítám na kótě, na níž jsme dnes, podle představ bývalého premiéra měli stát obklopeni svazky ocelových prutů uprostřed betonu.


Odstranění plotu okolo kóty, toho žiletkového svinstva z lesa plného zvěře je od pana ministra Bartáka skvělý počin – jen bohužel, neměl tu nikdy být, a čin pana ministra přišel pozdě – a nemám naprosto důvod věřit tomu, že zpřístupnění kóty je z důvodu „velkého zájmu veřejnosti“.

Tu veřejnost totiž naši politici přes dva roky totálně přehlíželi. A pan ministr Barták byl prakticky po celou tu dobu aktivní a vůdčí postavou MO. Snaživě dojednával a na papíře řadil za sebou odstavce obou radarových smluv. Na besedách s občany argumentoval tím, že oni radaru nerozumí, že tu nejsou proto, aby se vyjadřovali k branně-bezpečnostním otázkám státu. 

Chci ujistit radarové politiky a jejich poskoky, kteří se postavili proti hlasům 70 % svých občanů, že nezapomínáme. Nezapomínáme na údajné zastupitele občanů, kteří s pohrdáním přehlíželi protesty svých voličů, ignorovali důrazná a fakty podložená varování odborníků a vědců.

Tito politici by měli posbírat poslední zbytky svého člověčenství, své cti a najít odvahu omluvit se občanům za to, že jim tajili pravdu. Že jim vědomě lhali. Kvůli vlastnímu prospěchu, kvůli udržení své moci.

Tito politici nemají dnes žádné morální právo žádat naše hlasy, podbízet se a zase slibovat. Svůj vztah k občanům dali najevo už velmi jasně. Na to bychom měli myslet ve volbách v červnu i v říjnu a nedělat jim hlupáky donekonečna.

Už jednou mě podvedl bývalý premiér Topolánek jakousi předvolební smlouvou. Nic z ní nedodržel, za její neplnění se neomluvil. A dnes na mě zase mrká z billboardů, že má řešení. Zřejmě další podvodnou smlouvu.

Komise sestavená z ruských a amerických odborníků nedávno potvrdila dřívější závěry vědců a politiků světových jmen, že radar v Brdech by byl vlastně k ničemu, že je nutno jít cestou jiných řešení, řešení společných.

Pozval jsem dnes na kótu pana ministra Bartáka a pana Klvaňu. Chtěl jsem se jich zeptat, zda už pochopili, že sloužili vlastně jako poskoci svých platících chlebodárců. Jako koňští handlíři nám chtěli darovat koně, kterému se nikdo ale nesměl podívat na zuby. Jak se ukázalo, občané měli pravdu. Je to nefunkční svinstvo, které nepatří do obydlené středoevropské krajiny.

Díky radaru lidé už poznali, že se lze úspěšně postavit politikům, kteří chtějí vládnout a nehodlají slyšet ty, co je zvolili. A to se týká každé vlády – každé, která přijde po říjnových volbách.

Je na čase se zeptat… jako ve správné české hospodě: tak to jsme měli jeden radárek na vějičce, kdo bude platit, dámy a pánové bývalí ministři?

Máme tu náklady na agentury, na pana Klvaňu, na besedy, na jednání o smlouvách, na podivné vládní zdravotní komise, na cestování. Několik desítek milionů. Budete platit fakturou, nebo cash? Omluvíte se občanům za své lži, nebo zaujmete polohu mrtvého brouka?

Bez ohledu na to, že vše nasvědčuje tomu, že obě velmoci půjdou v protiraketové obraně jinou cestou, než si představovali při prohlížení svých bankovních kont někteří naši politici, my se musíme držet své cesty – a ta vede do našeho parlamentu. Tam musíme bušit na dveře, tam musíme volat: „zkuste už konečně poslouchat, co vám říkáme!“

Musíme dosáhnout toho, aby náš parlament shodil ze stolu radar jednou provždy – aby ho různí Topolánci či Vondrové zase v budoucnu neměli cukání vytáhnout ze skříně… To je teď náš nejdůležitější úkol pro další měsíce.

Na závěr mi zbývá to nejpříjemnější: chci poděkovat všem občanským iniciativám, starostům, občanům – všem, kteří se nebáli a našli v sobě odvahu říkat nahlas, co si o záměru vlády umístit sem radar myslí.

Jak vidíte, stálo za to vytrvat, věřit si a neztrácet naději, že zvítězí zdravý rozum a pravda.

Zkrátka – Pravda vítězí, ale dá to fušku.

To jsem nevymyslel já, ale dospěl k tomu kdysi Jan Masaryk… a tomu bych – na rozdíl od mnohých dnešních politiků – věřil.