Dopis bývalých vedoucích politiků z východní Evropy a Pobaltí Obamovi připomíná konfrontaci Západ-Východ. Predikát: „rušivé a mrzuté“.


(...) (...)

Zpočátku autoři důrazně varují americkou administrativu, aby neodsunula plány na výstavbu strategické raketové obrany v Polsku a Česku, neboť by to proděravělo důvěryhodnost USA v regionu.

Posledně jmenované je přímo odhalující, neboť tento postoj připouští pouze dva závěry: buď je raketová obrana pro „studenoválečníky“ opravdu ochranným valem proti Rusku, anebo vidí již v amerických ohledech na ruské námitky strategický prohřešek. Už jenom pouhý dialog, snaha vzít ruské námitky vážně, je interpretován jako slabost. Zásadní vyšachování Ruska se tak stává strategickým axiomem.

Tento otevřený dopis tak není ničím jiným než výzvou ke konfrontační politice, démonizace Ruska pak prostředkem k opětovné definici NATO jako spolku kolektivní obrany proti „ruské hrozbě“.

S Moskvou je třeba někdy zacházet s nedůvěrou a opatrně; to, že zahraniční politika je vedena také střízlivými strategickými a hospodářskými zájmy, neplatí však pouze pro tu ruskou. A: vyrovnávat protikladné zájmy je prospěšnější než je odrážet agresivní frontovou rétorikou. 


Jalový rituál vyčlenění

Jakkoliv je možná postoj autorů otevřeného dopisu z historických zkušeností pochopitelný, pro konstruktivní dialog je trvale škodlivý. Spojené státy a Evropská unie se nesmí ve svém postoji k Rusku stát rukojmím zátěží z minulosti. O nic jiného ale zřejmě pisatelům dopisu nejde. Strategický význam východní Evropy vidí zjevně v antagonistickém poměru k Rusku; vymezení vůči Rusku se stává identitu ustavujícím elementem, hodnota východoevropského regionu má být současně strategicky zvýšena tím, že se stane frontovou linií proti Rusku. Od roku 1989 také nepřišel z tohoto regionu jakýkoliv konstruktivní příspěvek k evropské politice vůči Rusku.

Je rušivé a mrzuté, jak se východoevropští aktéři opětovně pokoušejí torpédovat náběhy na realistické sbližování mezi Washingtonem, evropskými státy a Moskvou. Onen stále se vracející rituál apokalyptické interpretace světa a vylučování Ruska coby barbarsko-asiatského Jiného otravuje. Obamův kurs smíru zájmů s Ruskem vyžaduje čas a zasluhuje trvalou podporu.


Zdroj: Mangott, Gerhard. Rückkehr der kalten Krieger. Der Standard, 20.07.2009
Autor je profesorem mezinárodní politiky na univerzitě v Innsbrucku