Už žádná cizí vojska a neb Láska a pravda po 20 letech
13.11.2009 - Pavla Picková
K listopadu.
Seriály mydlej mozky, z pravdy, lásky jsou jen trosky. Hlavně mladí musí vidět koho mají nenávidět, od mateřské školičky už jim čistěj hlavičky.
Táto, mámo, kde jste žili? Na brigády jste chodili? Zločinci jste, tutovka, říká to obrazovka.
Všechno svinstvo ze světa, televize nametá. K večeři i k spaní musí, divák zbaštit tyhle hnusy. Násilí a horory ať jsou z dětí potvory. K tomu horu nenávisti, nadávají „Komunisti“
Kdo chce získat dobrý post, plivni na svou minulost. Nejvíc křičí ze všech právě, kdo má máslo na své hlavě.
Za to se přec krásně schová všechna ta lumpárna nová. Že prý nejsou jako oni, je už nikdo nepředhoní, jak tu lidi okrádat, dělají si doktorát. Bilion se lehce ztratí, když nám vládnou DEMOKRATI. Na důchody prý už není, jak jsme hrozně zadlužení Co mi vezmou na míse, daj na mírové mise.
Na co byla revoluce? Pořád nás maj za onuce! Místo pravdy, lásky, utahujem pásky. Budete se možná ptát co s tím můžem udělat. Lhostejnost a apatie, to se jim to krásně žije,
Je třeba se probudit a o věcech promluvit. Pěkně nahlas říkat všude, jak to bylo a jak bude, když budeme stále spát a nechat se okrádat.
Aktivně je třeba, vážení, makat na veřejném mínění. Když se dohromady dáme, brzy jim to spočítáme.
« zpět