Citátem z knihy V. Farkase ,,LŽI za války a v míru"začínáme s psaním na pokračování které si dává za cíl: povzbudit co nejvíc lidí ke kritickému nezávislému myšlení i přesto, že většinou je mnohem příjemnější uvěřit tomu, co se nám předříkává, a ignorovat dokonce i nepřehlédnutelnou realitu.
"Stále více současníků je přesvědčeno o tom, že jsou kýmsi balamuceni, a oprávněně se cítí napáleni. Není to nic nového. Na rozdíl od dřívějška ovšem dnes nedůvěra zasáhla široké vrstvy veřejnosti. V současné době, kdy se zdá, že šílenství, absence svědomí, korupce, lež a podvod, stejně jako všeobecné zblbnutí se veřejně ohání panovnickým žezlem, jsou mnozí toho mínění, že k jistému vývoji by nikdy nemohlo dojít jen tak, že byl prostřednictvím lží a rafinované manipulace vzpírajícím se normálním občanům šikovně podstrčen. Krátce: jde tu o výrobu veřejného mínění!
Nejen cynikové si dnes myslí, že je zapotřebí trvalého manipulativního zavlažování aby se stupňování zkaženosti světa nestalo příliš zjevným.
Je málo známé, že už hodně dlouho se naříká nad tím, že jsou lidé řízeni a manipulováni nejen v absolutistických nebo diktátorských státech, nýbrž i v demokraciích. Jedním z těch, kdo na to v minulosti upozorňovali, byl německý filosof profesor Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 – 1831), který roku 1821 ve svém spise „ Základy filosofie práva“ hovoří o tom, že by mohla být veřejnost v demokracii manipulována komerčními zájmy a chtíčem profitu
Ten kdo věří, že v dnešní době „ totálních informací“, by tomu mohlo být jinak, budiž ujištěn, že více informací může znamenat také více dezinformací.
Mnohdy není třeba veřejné mínění vůbec řídit. Stačí jenom nepodávat zprávy.
Když se v roce 2003 vedoucí oddělení americké tajné služby pro Írák už déle nemohl dívat, jak v rozporu s mezinárodním právem jeho vláda za pomoci lží připravuje útočnou válku, nabídl v této souvislosti ještě před jejím vypuknutím listu „Washington Post“ senzační odhalení. Bohužel tyto tyto významné noviny pro něco takového „neměly místo“.
Jelikož spousta „mainstremových medií“ -jak se zdá- nechce nic vědět o možných skandálních pozadích událostí, které hýbou světem, zniňují se především vzpurní svobodní duchové o „ mediálním bordelu“ v němž se média sama zříkají své „kontrolní funkce".