NATO za své hranice jen po referendu!

PRAHA – Vyhlášení europetice s požadavkem, aby NATO vojenské akce mimo území svých členských států uskutečňovalo až po schválení referendem, završilo konferenci »Evropa jako cíl? – Jak a proč bránit Evropu«, kterou občanská iniciativa Ne základnám a další uspořádaly 4. března v Praze. Z vystoupení plyne, že svět hledá model vztahů - zda bude na zásadách míru vestfálského či Říše římské, že vojenská nebezpečí již nejsou největšími - důležitějšími jsou ekologické a energetické problémy a že Evropa a ČR se musejí rozhodnout, zda budou emancipovat svoji politiku.

Politolog Oskar Krejčí (o části jeho úvodní přednášky jsme informovali 5. 3.) konstatoval pokles geopolitického významu Evropy a její konec jako centra světového dění s přesně vymezenými národy a kulturní identitou. Z toho vyvodil, že bezpečnostní otázky střední Evropy budou spojeny s řešením bezpečnosti jiných regionů (viz pokus o radar USA v ČR jako reakce na nebezpečí z Asie). Krejčí považuje za možné důvody války tři aspekty: 1. obecně mocenský (kdo ovládne svět), 2. energetický (kdo ovládne zdroje) a 3. růst napětí okolo národnostních otázek.

Mír vestfálský či římský?

Politický systému světa může být dle Krejčího dvojí. Klasický »vestfálský mír« s ideou, že všechny státy jsou suverénní, jsou si rovny a s mezinárodním právem jako nástrojem či soudem pro to, co je správné. Druhým modelem je »římský mír« s bezpečnostními smlouvami velmoci s jinými státy s určitými podmínkami, které buď druhá strana přijme, nebo je proti ní vedena válka. I tento model zúžené suverenity závislých států může být efektivní, bez válek, k nimž někdy vede »vestfálský« model, avšak klíčové je chování hegemona, upozornil Krejčí a poukázal na nezodpovědné jednání politiků, generálů, lobbistů a podnikatelů Bushovy administrativy USA, které zostřovalo konflikty a přivedlo svět do chaosu. Za úsilím o »římský mír« nemusí být jen touha po moci, ale i strach z okolí, z neznámého, z nepoznání motivací jiných států, uvedl.

Neexistují technická řešení politických problémů

Zdůraznil, že neexistují technická řešení politických problémů, jen diplomatická, válečná a právní, stejně jako neexistují obranné zbraně, nýbrž jen zbraně, které lze podle vůle politiků a generálů užít pro obranu, nebo útok. Prohlásil, že jedním ze základních rysů vojenského myšlení USA je představa, že musejí mít technický předstih před soupeři, což je ale jedním z motorů militarizace. Domnívá se, že v USA není politik, který by si troufl říci, že jestliže existuje technická možnost řešení, že ji USA nevyužijí, neboť zbrojní lobby by jej nařkla, že nezajišťuje bezpečnost USA. Ostatní nevědí, jak USA zbraně užijí, a proto zbrojí též, což dnes odčerpává zdroje z řešení ekologických a jiných problémů a může vyvolat i samovznícení války. Válečná řešení označil Krejčí za selhání lidského rozumu; je zastáncem toho, že politické problémy mají mít politická řešení.

Legitimitu nedávají volby, ale spokojenost

Podobně upozornil, že za snahou ovládnout energetické zdroje nemusí být jen touha po zisku, ale i obava z nedostatku. Vyložil, že vnímání legitimity liberální politické elity sice vyplývá z volební výhry, avšak ve skutečnosti stojí a padá s uspokojováním životní úrovně středních vrstev - jinak »se zvedne ulice« a poroste význam radikálních hnutí. Přirozeností energetického problému přitom je, že státní sobectví jednoho státu se dostane do střetu se státním sobectvím jiných, nebo s přáním řešit spor kooperativně, podotkl.

Geografie energetické bezpečnosti se změnila, uvedl Krejčí s tím, že po rozpadu SSSR z jednoho centra energii vznikly dvě se svými specifickými vojenskými hrami. Podtrhl, že i když ani carské Rusko, ani SSSR nikdy neplánovaly obsazení Indie, přesto Západ podlehl geopolitickým stereotypům »velké hry«, falešným představám o protivníkovi, a vede v Afghánistánu »úplně nesmyslnou válku«.

K Íránu poznamenal, že zatímco jemu jsou vytýkány centrifugy na obohacování uranu, Brazílii, která je provozuje též, nikoli. Proto je zřejmé, že v případě Íránu jde o problém politický, ne technický. Poukázal na krach Brzezinského představy, že odtrhnutím Ukrajiny od Ruska přestane být Rusko evropskou velmocí, a na krach »barevných revolucí«, které sice do vybraných států dovezly politické záměry, ale nevyřešily sociální a ekonomické otázky.

Národů je více než států

Dle Krejčího se dramaticky mění etnická charakteristika Evropy a USA. Na světě je na 300 národů, ale jen 200 států, což by v případě uplatnění práva všech na sebeurčení mohlo překreslit mnoho hranic, ale zatím se hranice vesměs měnily jen válkou, varoval politolog. Hranice, jež známe a na něž jsme zvyklí jako na spravedlivé, jsou vesměs koloniálními, poznamenal. Přitom na Blízkém východě a ve střední Asii je 12 sporných energetických oblastí, na Dálném východě pět, v Africe čtyři, v Latinské Americe dvě, varoval Krejčí s tím, že EU a NATO mohou být vtaženy do řešení sporů a s nimi i »disciplinovaná ČR«, ač to vůbec nebude mít spojitost s českými národními zájmy.

Zakázat všechny ZHN

Europoslanec KSČM Jaromír Kohlíček, též očekávající přesun těžiště světa na pobřeží Pacifiku, položil otázku, jaká bude Evropa na okraji, zda mírová, nebo zaminovaná. Vyslovil se za likvidaci nejen jaderných zbraní, ale zbraní hromadného ničení (ZHN), jež jsou »jako celek nepoužitelné, v malém měřítku jen chemické«. Podpořil likvidaci cizích vojenských základen. Dle Krejčího však vlastně jen jediný stát má základny v zahraničí, takže tento požadavek může vyznít jen proti USA.

Emancipovat Evropu

Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek prohlásil, že největší současné hrozby jsou nevojenské: ekologie, migrace, teror. Dle něho jsou NATO a EU v procesu změn, NATO hledá novou koncepci, Lisabonská smlouva v oblasti bezpečnosti způsob plnění. Uvedl, že USA a Evropa mají řadu společných, ale i rozdílných zájmů, nejsou však s to konat společné kroky. Evropa zatím jen čekala, s čím přijdou USA, ale měla by sama přinášet témata a řešení, tím spíše, že administrativa Baracka Obamy se chce stáhnout v některých problémech a očekává větší samostatnost Evropy, pravil s tím, že pokud Evropa nebude formulovat své názory, bude bezpečnostně marginalizována. Zdůraznil, že politici a občané ČR se musejí zajímat o chystanou koncepci NATO. Za základ bezpečnosti dál vidí transatlantickou vazbu, ale vážná je neschopnost společného postupu. Tenze se proto musejí překonávat, nestačí jen mluvit, ale i konat, podtrhl. Zatím si není jist, zda se USA vydají cestou multilaterality či multipolarity, tj. vlády velmocí, rychle to ale známo nebude. Za hrubou chybu označil jen dvoustranná jednání ČR a USA o radaru, neboť to podpořilo multipolární koncept. Přiznal však, že v USA nemají zkušenost se sdílenou suverenitou, fungující v EU, nemusí ji chápat, a proto je třeba jim v tom pomoci. Za základ dalšího postupu označil analýzu hrozeb a možnost přijetí účasti na řešení. Připomněl, že USA nespojují jaderné odzbrojení s protiraketovým štítem, Rusko mezi nimi ale vazbu vidí. Zaorálek se vyslovil za jednotný postup Evropy a za prosazení české pozici v této společné pozici EU. Ohledně možnosti stažení taktických jaderných zbraní USA z Evropy odmítl varování před oslabením odstrašujícího faktoru, jako návrat k bývalé bipolaritě. Diskusi o stažení má ale za otevřenou. Důležitou otázkou dle Zaorálka je, zda má NATO být nástroj teritoriální obrany, nebo jako nástroj globálnější.

Úspěch aktivity lidí

Mírový aktivista Augustin Ballin ze SRN informoval o modernizaci základen USA v SRN a boji obyvatel proti tomu. Daří se blokovat řízení o silniční přípojce, bojovat za snížení limitu letových hodin atd. Zdůraznil, že zbrojení v Evropě je problémem všech Evropanů.

Mluvčí OI Ne základnám Jan Májíček se ohlédl za 3,5letou činnosti iniciativy, která každý měsíc v průměru pořádala 1,5 akce. Odpůrcům radaru se podařilo téma udržet v pozornosti médií, politiků a občanů a tak zpozdili a nakonec přerušili proces ratifikace smluv.

Nejméně sedm let klidu pro Evropa

Raketový odborník a pedagog Bedřich Růžička sdělil, že rakety KLDR sice obletí čtvrtinu Země, ale mohou ohrozit jen Aljašku a část tichomořského pobřeží USA. I při letu přes severní pól zasáhnou jen východ Kanady a z USA Newfoundland a do Evropy nedoletí vůbec. Íránské rakety Šaháb mají zatím dostřel do 3000 km, zasáhnou tedy jen východ Evropy, zatímco ČR leží dál, pokračoval. Uvedl ale, že vyvíjené rakety Šaháb 4 a Šaháb 6 by mohly mít dolet až 6000 km, takže Evropa by byla v jejich dosahu celá. Růžička podtrhl, že výpočet drah balistických raket je poměrně jednoduchý, jejich let totiž nemůže obcházet přírodní zákony tak, jako se děje s obcházením zákonů ČR. Jak vysvětlil, úhlová vzdálenost staru a cíle určuje rychlost rakety (u balistických do 1. kosmické rychlosti, tj. 7912 m/s) a náměrný úhel startu. Proto balistickou raketou nelze zasáhnout cíl u protinožců. Nad 180 (resp. 175) stupňů třeba tzv. globální rakety, jejíž rychlost se pohybuje mezi 1. a 2. kosmickou rychlostí (11 190 m/s). Velikost náměrného úhlu ovlivňuje také dobu letu, jeho např. čtyřnásobné zvýšení prodlouží dobu letu osminásobně. Raketa tak může letět třeba až 13 hodin, dodal s tím, že to již dává dost času na obranu. I přes to, že jde o rakety řízené, nemohou jakkoli manévrovat, zdůraznil. Hlavní korekce jsou dálkové, pro stranové by bylo třeba velkou energii, např. při změně o jeden stupeň by byl třeba impuls odpovídající energii pro změnu rychlosti o 140 - 150 m/s. Vyvodil, že íránské rakety by musely při letu do USA překonat západním směrem 9 až 12 tis. km a zejména překonávat unášivou sílu rotace Země, východním směrem by musely letět až 32 tis. km. Vystoupení uzavřel slovy, že do r. 2017-20 žádné nebezpečí pro Evropu od íránských raket nehrozí. Publicista Štěpán Kotrba upozornil, že íránské rakety mají dolet 2000 km bez zátěže, s 1000 kg se jejich dolet sníží na 1500 km. Připomněl, že Írán nikdy neřekl, že by útočil na Evropu či USA, a obavy nevyjadřují ani sousední Pákistán, Indie, Rusko, a dokonce ani člen NATO Turecko. Přiblížil i vývoj nových radarů, které dosáhnou v impulsu energie až 550 W (1000 W laboratorně) z modulu, přičemž uvažovaný brdský radar mohl mít až 90 000 modulů. Položil otázku, proč by USA stěhovaly z Kwajalainu železný rám radaru do Brd a také, jaká je kvalita odborníků českých ministerstev, když nebyli schopni odpovídat na otázky o parametrech radaru, které jsou veřejné dostupné na webech úřadů USA. Skončil s tím, že z modelových her vyplývá, že jediný způsob, jak vyhrát závody ve zbrojení, je – nezačínat je.