Prompt Global Strike (PGS)
V přímém překladu pohotový globální úder (raketový systém)

PGS je vojenská iniciativa Spojených států, vyvíjet zbraňové systémy, které jsou schopný konvenčního úderu kdekoli na světě, tak rychle, jako je v současné době možné provádět jaderný útok pomocí mezikontinentálních balistických raket. ...

Jak uvedl generál James Cartwright: "V dnešní době, pokud nechcete použít nukleární zbraně, tak je srovnatelná akce-schopnost měřena ve dnech, možná týdnech", do chvíle, kdy armáda může zahájit útok s regulérními jednotkami.
Cílem systému je poskytnout rychlost a přesnost úderu Spojených států z americké pevniny do všech oblastí, ve světě v případě konfliktu nebo nebezpečí. Systém PGS bude navržen tak, aby doplňoval předsazenésíly, Air Expeditionary Forces (letecky rozmisťované jednotky - mohou být nasazeny do 48 hodin) a Carrier battle groups (lodněnasazované jednotky - které mohou reagovat do 96 hodin), přičemž systém může být v akčním režimu během 1 až 2 hodin při mimořádných událostech nebo začátku konfliktu a může po té zasáhnout kdekoliv na světě .Zbraňový systém PGS je brán některými americkými představiteli, včetně Obamovy administrativy, jako způsob, jak snížit jaderný arzenál a zároveň zachovat odstrašující schopnost rychlého úderu. Možných scénářů, které by vyžadovaly rychlou odezvu v současné době je více .Horozba jaderných zbraní Severní Koreje počínaje nebo příležitost k úderu Al-Káidy vedení v Pakistanu konče.

Jako vždy je velký problém s vypuštěním raket ICBM, kdy mohou vyvolat jaderné varování v systému Ruska, nebo dokonce i Číny. V současné době je nejasné, jaký navrh nebo preventivní opatření by těmto zemím dalo jistě vědět, že vypuštěná raketa není nukleární. Jsou možná potenciální opatření zahrnují nižší trajektorie raket, nebo zpřístupnění ruské a čínské kontroly na raketových základnách.

Dne 11. dubna 2010, Ministr obrany USA - Robert Gates připustil, žeSpojené státy již jsou v připravenosti pro systém Globální raketové odezvy, která nebude limitována novou smlouvou START.
__________________________________
Oskar Krejčí k tomu píše :

http://www.blisty.cz/2010/4/9/art52014.html

Jiným velmi závažným problémem jaderného odzbrojení je vize světa, kde jako hlavice současných raket budou namontovány nálože, které po výbuchu nebudou šířit jaderné záření, ale svou destruktivní silou se budou nukleárním náložím podobat. Pak takovéto nejaderné rakety budou schopné plnit strategické úkoly – ničit poltická a vojenská centra protivníka či jeho ekonomickou infrastrukturu. Program tohoto typu pod názvem Prompt Global Strike odsouhlasil bývalý prezident USA George Bush ml. v roce 2003. Předpokládá přezbrojení 450 systémů z jaderných na konvenční. Začalo se u čtyř ponorek Ohio a první velké testy by měly proběhnout příští měsíc. Takováto cesta k světu bez jaderných zbraní by směřovala k upevňování převahy USA. Zároveň by mohla nebezpečně zvýšit pokušení generálů použít strategické zbraně. Šiřitelé poplašných zpráv tvrdí, že nová koncepce by měla být odzkoušená proti Íránu. ""

Iniciativa Ne základnám analyzuje a přiklládá:

A nová strategická koncepce NATO?

Radikálně nová velitelská struktura NATO

Vicemaršál letectva Andrew Vallance vysvětluje, jakým způsobem byla přepracována velící struktura NATO v rámci bezpečnostních požadavků 21.století.Inaugurace ACT: Velitelství spojeneckých sil pro transformaci zastává vedoucí úlohu ve vojenské 
transformaci Aliance. (© NATO)

Na loňském summitu v Praze se lídři Aliance zavázali k transformaci NATO. V souladu s tímto rozhodnutím vydali pokyny k modernizaci velitelských systémů NATO s cílem dosáhnout "subtilnější, výkonnější, účinnější a praktičtější struktury velení za účelem splnění operačních požadavků pro celé spektrum poslání Aliance". O sedm měsíců později - na základě intenzivní práce Vojenského výboru, skupiny vyšších představitelů spojeneckých národů a jednotlivých strategických velení - se ministři obrany členských států NATO shodli na upravených velících systémech. Výsledná nová velitelská struktura NATO provází pravděpodobně nejdůležitější vývoj ve vojenské organizaci Aliance od jejího vzniku před více než padesáti lety.

Existence komplexního vojenského velení a kontrolní struktury nadále odlišuje NATO od všech ostatních mnohonárodních vojenských organizací. Struktura velení NATO, která je i v době míru plně funkční, umožňuje Alianci výkon celé škály vojenských aktivit, od menších misí s cílem udržet mír až po rozsáhlé, vysoce účinné operace. Stejně důležitý je i fakt, že tato struktura zajišťuje i nezbytné základní mechanismy, o které se tyto aktivity opírají. Mezi ně patří rozvoj nejen kombinovaných (mnohonárodních) a seskupených (vícestranných) koncepcí, postupů a plánů pro vedení akcí, ale rovněž klíčových prvků, které zaručují společnou operativnost Aliance a partnerských států ve skutečně integrované podobě. Ve stručnosti, struktura velení NATO zajišťuje prostředky pro spojení jinak nesourodé skupiny osob a zařízení pocházejících z mnoha různých národů do jednoho soudržného, integrovaného a účinného vojenského nástroje, který lze použít pro jakýkoli, i sebenáročnější, úkol.

Nová velitelská struktura NATO je pravděpodobně nejdůležitějším vývojem ve vojenské organizaci Aliance od jejího založení.

Tato nová struktura velení NATO nahrazuje strukturu, která byla v době svého zavedení v roce 1999 považována za důležitý krok vpřed. Struktura velení NATO z roku 1999, založená na zkušenostech z doby krátce po konci studené války, byla koncipována za účelem zvládnutí rostoucího počtu misí Aliance, zvláště mírových; prosazování rozvoje konceptu Společné smíšené úkolové skupiny (CJTF); konsolidace vazeb se strategickými partnery a asistence při usnadňování rozvoje programu Evropské bezpečnostní a obranné identity (ESDI). Stejně jako předchozí koncepce byla tato založena zejména na zeměpisném rozdělení odpovědností a dělila oblast Aliance na dvě strategická velitelství s téměř srovnatelnými úlohami: Velitelství spojeneckých sil v Evropě (ACE) a Velitelství spojeneckých sil v Atlantiku (ACLANT). Strategickým velitelstvím bylo podřízeno sedm velitelství druhého stupně velení. Velitelství spojeneckých sil v Evropě disponovalo rovněž třetím stupněm velení s celkem jedenácti velitelstvími, které měly své oblastní afilace podle zeměpisné polohy. Dále bylo velitelství rozděleno do dvou regionů - AFNORTH (Spojenecké síly v severní Evropě) a AFSOUTH (Spojenecké síly v jižní Evropě); obě velitelství obsahovala podřízené velitelské složky leteckých sil a velitelské složky námořních sil, plus řadu spojených subregionálních velitelství (tři v severním regionu a čtyři v jižním regionu). Velitelství spojeneckých sil v Atlantiku bylo rozděleno na tři regiony - EASTLANT (Východnoatlantická oblast), WESTLANT (Západoatlantická oblast) a SOUTHLANT (Jihoatlantická oblast) a mělo dvě bojová velitelství, STRIKFLTANT (Úderná flotila v Atlantiku) a SUBACLANT (Ponorkové loďstvo Velitelství spojeneckých sil v Atlantiku). Struktura velení NATO z roku 1999 sestávala z 20 velitelství, což bylo oproti předchozím 65 velitelstvím velký pokrok.

Brzy však vyšlo najevo, že je zapotřebí dalšího důležitého organizačního členění. Rostoucí územní bezpečnost Aliance zmenšila potřeby statické obrany, ale rostoucí proaktivní přístup k řízení krizových situací vyžadoval zvýšenou úroveň nasaditelnosti, pružnosti, reakceschopnosti a odolnosti (míra do které je velitelství schopné podniknout operaci ze svých vlastních mírových prostředků). S tím vzájemně souvisí i skutečnost, že NATO má nyní oblasti zájmu mimo svůj tradiční rámec odpovědnosti. Ke změně dále přispěl také vývoj ve struktuře ozbrojených sil (zvláště zřízení velitelství pozemních a námořních sil okamžitého nasazení), rozvoj vztahů s Evropskou unií a potřeba uzavřít trhlinu, která se vytvořila mezi schopnostmi Spojených států amerických a ostatních spojenců. Rostoucí tlak na rozpočty a na stavy pracovních sil zároveň zvýšil potřebu zdokonalení efektivnosti pomocí institucionální reformy. To vše bylo podstatně zdůrazněno paradigmatickou změnou ve strategických vyhlídkách v důsledku událostí 11.září 2001, následná účast NATO v "boji proti terorismu" pod vedením USA a rostoucí obavy Aliance z hrozby představující šíření zbraní hromadného ničení. Kumulativní dopad všech těchto faktorů vyústil na summitu v Praze. Rozpracování pražské koncepce nové struktury velení NATO znamenalo téměř naprostý odklon od předchozích organizačních přístupů a připravilo Alianci velmi ambiciózní orientaci, než tomu bylo kdykoli v minulosti.

Funkčnost nad zeměpisné členění

V jádru této organizační metamorfózy se nacházel koncept, podle kterého se za základní princip velíitelských struktur Aliance prosadila funkčnost před zeměpisným členěním. Zeměpisné pojetí organizace s sebou nese, v jakémkoli kontextu, nebezpečí fragmentace, neboť každý organizační útvar vyvíjí snahu o vytvoření "samostatných" schopností. To vede k širokému funkčnímu zdvojování a plýtvání zdroji. Paralelní pracovníci mají navíc tendenci zaujímat k různým otázkám paralelní názory a smíření těchto stanovisek stojí mnoho času a úsilí, aniž by zvýšilo konečný efekt. Organizační přístupy založené na funkčnosti naopak prosazují integraci, soulad a soudržnost. Odstraňují z organizace nebezpečí zbytečného zdvojování a opakování, sjednocují pracovní procesy a koncentrují a urychlují jednání zaměstnanců. Tato skutečnost na oplátku umožňuje zvládnutí většího objemu práce při menším počtu zaměstnanců. Během studené války, kdy vládly statické podmínky a omezená komunikace, by se přístup založený na funkčnosti pro uspořádání velení NATO prokázal jako nepraktický. V dnešním mnohem dynamičtějším, proměnlivějším a ke zdrojům opatrnějším strategickém prostředí, ve kterém jsou snadno dostupné bezpečné, okamžité a globální masové přenosy informací, je tento přístup nezbytností.

Aplikací přístupu založeném na funkčnosti při rozpracování pražské koncepce vytvořila Aliance prostor pro fundamentální rektifikaci, racionalizaci a redistribuci vojenských úloh v souladu s novým bezpečnostním prostředím. Stejně jako velitelské struktury NATO z roku 1999 i tyto nové struktury z roku 2003 jsou postaveny na dvou strategických velitelstvích. Tím ale v podstatě jakákoliv podobnost končí. Veškerá operační funkčnost NATO je soustředěna do jediného strategického velitelství - Velitelství spojeneckých sil pro operace (ACO), které nyní kontroluje celou oblast odpovědnosti NATO. Ale v rychle měnícím se světě nepostačuje soustředit se pouze na "teď hned"; je nutné hledět do budoucnosti. To je úkol Velitelství spojeneckých sil pro transformaci (ACT), které řídí vojenské aspekty transformace Aliance. V praxi ovšem není rozdělení funkčnosti jasně vymezeno, jak naznačuje toto jednoduché schéma. Schopnosti obou těchto strategických velitelství jsou pochopitelně integrovány a vzájemně závislé. O vůdcovské povinnosti se strategická velitelství dělí, ale v téměř všech jednotlivých úkolech má vždy jedno velitelství vedoucí roli, zatímco druhé zajišťuje podpůrnou činnost. Organizační stránku této průkopnické rektifikace funkčnosti zajišťuje Skupina pro zvláštní úkoly. Za přizpůsobení moderních revizních technik obchodních procesů, vybraných mezi nejprosperujícími průmyslovými a obchodnímo strukturami, na vojenské prostředí, vypracovala tato skupina, během šesti měsíců, interní struktury a personální opatření pro téměř všechny nové subjekty velitelství NATO. Výsledkem bude mnohem racionálnější distribuce úkolů mezi strategickými velitelstvími a v jejich rámci, skutečně integrovaná organizace dvojstrategického velení a podstatné snížení zaměstnaneckých stavů, obzvláště na vyšších postech.

Velitelství spojeneckých sil pro operace se podobá svému předchůdci, Velitelství spojeneckých sil v Evropě. Nadále disponuje třemi stupni velení; velitelství se nachází v Hlavním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu, řízeno je Vrchním velitelem spojeneckých sil v Evropě (SACEUR). Nutno dodat, že odkaz na Evropu v názvu nyní znamená, že leží v Evropě, nikoli že je pro Evropu, což je odrazem mnohem širších geografických povinností. Od předchozího Velitelství spojeneckých sil v Evropě se Velitelství spojeneckých sil pro operace navíc podstatně odlišuje radikální rektifikací funkčností mezi jednotlivými stupni velení.

Podle nového uspořádání se SHAPE v první řadě zaměří na poskytování strategických rad "směrem nahoru", do hlavního sídla NATO, a strategického vedení "směrem dolů", do Velitelství spojeneckých sil pro operace, velitelství druhého stupně velení. To je samo o sobě významným krokem vpřed odstraňujícím nejasnost původně vzniklou v roce 1995, kdy operace IFOR v Bosně a Hercegovině byly řízeny přímo z Monsu. SHAPE bude nyní řídit všechna tři nová "operační" velitelství na druhém stupni velení, jejichž odpovědností bude řízení veškerých budoucích operací Aliance. Jedná se o dvě velitelství společných sil v Brunssumu (Nizozemsko) a v Neapoli (Itálie) a o Společné velitelství se sídlem v Lisabonu (Portugalsko). Všechna velitelství společných sil musejí být schopná provádět kompletní spektrum všech operací Aliance, včetně zajištění pozemního velitelství CJTF. Spojené velitelství, redukovanější, ale stále účinné, bude zaměřeno na řízení CJTF z námořní základny. Princip funkčnosti byl rozšířen i na šest "velících složek" velitelství ACO na třetím stupni velení, vždy po dvou pro vzdušné, pozemní a námořní síly, v Izmiru (Turecko), Ramsteinu (Německo), Madridu (Španělsko), Heidelbergu (Německo), Neapoli (Itálie) a Northwoodu (Velká Británie). Tyto velící složky velitelství poskytují pružnou rezervu velících prostředků ve svém prostředí, a všechny mohou být použity pod jakýmkoli velením druhého stupně velitelství.

Funkční racionalizace uvnitř Velitelství spojeneckých sil pro operace bude sahat mnohem dál než jen do hlavních organizačních celků a samozřejmě pronikne celou organizací. Všechna velitelství ACO přejdou na jednotné dělení služebních povinností a jednotnou organizační strukturu v rámci takzvaného "kódu J", což zajistí vzájemnou kompatibilitu a sjednotí služební postupy mezi jednotlivými stupni velení, a všichni budou moci čerpat ze zkušeností ostatních. Největší vliv bude mít tento přechod na SHAPE, který ještě podle směrnic "kódu J" není organizován. Funkčnost je zaváděna i do těch nejnižších praktických stupňů velení, což povede k podstatnému snížení stavu pracovníků SHAPE a významnému "posílení" operačního velitelství.

Transformace

Patrně největší jednotná operační iniciativa je vytvoření Sil reakce NATO (NRF). Tento sbor byl zřízen za účelem získání bezpříkladné schopnosti reakce na krizové situace Aliance. Co se týká velikosti, pozemní složky budou ve formě brigády a budou disponovat leteckými a námořními složkami v doplňující konfiguraci. NRF bude podléhat velitelství společně nasaditelných sil a umožní NATO rychleji vojensky reagovat a tím se pokusit rozptýlit vznikající krize v jejich počátečních fázích. V případě nezdaru a vyžádá-li si to situace, nasazené NRF se budou moci "rozrůst" v mnohem větší a trvalejší CJTF. Tento útvar bude navíc státům NATO předkládat striktní požadavky na pohotovostní nasazení a schopnosti reakce, a rovněž vyžadovat v četných oblastech výrazně zvýšenou úroveň schopností, čímž převezme roli klíčového hnacího mechanismu transformace. Z toho důvodu jsou v rozvoji NRF angažována obě strategická velitelství.

Transformace představuje pro Alianci extrémně náročný úkol. Přestože základním úkolem transformace je urychlit rozvoj schopností a interoperability Aliance, z hlediska rozsahu, záměru a tempa je to nejambicióznější program v historii Aliance. Aliance při vytváření konceptu transformace použila za vzor Velitelství spojených sil USA (USJFCOM), který je motorem vnitřní transformace ozbrojených sil USA. NATO vycházelo z tohoto modelu a definovalo následujících pět hlavních "pilířů" transformace: 1. rozvoj strategických konceptů, doktríny a politiky; 2. požadavky, schopnosti, plánování a implementace; 3. spojené a kombinované budoucí schopnosti, výzkum a technologie; 4. společné experimenty, testy a hodnocení; 5. společné vzdělávání a výcvik.

První čtyři pilíře by měly společně identifikovat, rozvinout a dokumentovat transformační koncepty a strategie. Druhý bude stěžejním prostředkem vybraných transformačních konceptů, zatímco čtvrtý a pátý pilíř budou koordinovat a realizovat výsledky ostatních pilířů pomocí odborné přípravy a výcviku. Transformace NATO neproběhne nárazově; bude to průběžně se rozvíjející proces, který zajistí rozhodující "špičkovou" převahu Aliance ve vojenské síle.

Z toho důvodu plyne důležitost mimořádně spolehlivého velení. Druhé strategické velitelství, Velitelství spojeneckých sil pro transformaci, sídlí v Norfolku, ve státu Virginia (USA), jehož poloha nejenže zaručuje zachování silné transatlantické vazby, ale zároveň umožňuje přímou interakci s USJFCOM, jehož velitelství se nachází v sousedství. Byla vyvinuta naprosto nová organizační struktura, sestávající ze čtyř útvarů, která Velitelství spojeneckých sil pro transformaci umožní podporovat jednotlivé transformační pilíře. Strategické koncepty, politické osnovy a požadavky jsou zčásti prováděny nově zřízeným štábním útvarem ACT v Evropě. Rozvoj společného konceptu, což je druhý hlavní útvar ACT, bude soustředěn ve Spojeném středisku pro válečné strategie ve Stavangeru (Norsko), a bude napojen na Středisko společné analýzy a získaných zkušeností v Monsantu (Portugalsko) a na Výcvikové středisko spojených sil v Bydgoszczi (Polsko). Útvar pro budoucí schopnosti, výzkum a rozvoj bude zahrnovat Středisko podmořského výzkumu v La Spezii (Itálie), ale bude zároveň navázán na další národní a mezinárodní výzkumné organizace. Plánuje se také operační výcvikové středisko námořního dělostřelectva v Řecku, jež bude k ACT přidruženo. Poslední útvar, vzdělávání, zahrnuje Vojenskou akademii v Římě (Itálie), Vojenský ústav NATO v Oberammergau (Německo) a Institut komunikačních a informačních systémů NATO v Latině (Itálie). Všechny tyto útvary budou začleněny pod řídící středisko v Norfolku. Útvary budou napojeny na agentury a orgány NATO a na různá národní "Střediska dokonalosti“, jež se angažují v prosazování transformace NATO, a rovněž na USJFCOM.

Urychlení změn

Včasná realizace těchto změn bude klíčovým kritériem pro úspěch nové struktury velení NATO; proto jsou nyní spěšně zaváděny do praxe. Velitelství spojeneckých sil pro transformaci bylo formálně zřízeno dne 19.června a Velitelství spojeneckých sil pro operace dne 1.září. Dne 19.června 2003 se uskutečnilo přemístění bývalého operačního velitelství ACLANT do (bývalého) Velitelství spojeneckých sil v Evropě, a řízení Vojenského ústavu NATO přešlo na Velitelství spojeneckých sil pro transformaci. Mnohá velitelství struktury NATO z roku 1999 budou muset ukončit svoji činnost, zatímco několik nových útvarů bude nutné zřídit, často od základů. Nastupující masivní funkční rektifikace bude v první fázi řešena pomocí křížení pracovních úkolů, během kterého dojde ke změně řídících posloupností; pracovníci však zůstanou ve svých současných lokalitách. Mezery pomohou překlenout pomocní zaměstnanci v rámci dobrovolného národního finančního přispěvku, avšak bude vyvíjen tlak za účelem dosažení úplného přechodu na nové struktury velení do tří let. V konečné fázi nastane progresivní migrace zaměstnanců uvnitř různých velitelství i mezi nimi. Stejně jako v každé organizaci, tak i v NATO jsou nejdůležitějším zdrojem lidé. Z toho důvodu bude vynaloženo velké úsilí pro hladký přechod a snížení na minimum nevyhnutelných komplikací, která tato dalekosáhlá reorganizace způsobí.

Dalším faktorem významu poslání, které si Aliance sama stanovila je skutečnost, že všechny náležitosti transformace musí proběhnout, aniž by se snížila schopnost NATO vést probíhající operace (SFOR, KFOR a ISAF IV), a že musí pokračovat v prosazování dalších partnerských iniciativ a v integraci sedmi nových členů. Poslání je absolutní a nevyhnutelné. Má-li si NATO udržet svůj význam, musí držet krok s rychle se měnícími mezinárodními obrannými a bezpečnostními potřebami. Jako jediná mezinárodní organizace schopná realizace celého spektra vojenských akcí má NATO ojedinělou roli v zajišťování bezpečnosti, roli, která bude bez pochyby zítra ještě důležitější než v současnosti. Je to role, ze které nebudou těžit jen členské státy a partneři Aliance, nýbrž i celé mezinárodní společenství, neboť zajistí prostředky nezbytné pro účinnou spolupráci ozbrojených sil mnoha národů. K tomu však dojde pouze za předpokladu, že organizace samotná i členské státy se skutečně plně angažují v transformaci. Obě strategická velitelství mezitím tvrdě pracují na zajištění co nejrychlejšího přechodu k nové struktuře a na co nejčasnějším praktickém zavedení produktů, jež si tato struktura vyžaduje.

Vicemaršál Andrew Vallance je náměstkem náčelníka štábu pro implementaci velitelských struktur, v SHAPE.


Další informace o SHAPE naleznete na adrese: http://www.shape.nato.int/