Předpremiéra filmu „ČESKÝ MÍR“ v Trokavci
28.4.2010 - Jan Brukner
RECENZE A VIDEOREPORTÁŽ
Nový český film, který nese přízvisko „dokumentární komedie“, bude toto jaro zcela jistě snímán optikou drobnohledu a nepochybně se nevyhne nejedné živé diskuzi. Nejen kvůli svému kontrastnímu obsazení, kde proti sobě či spolu stojí malé i velké role a mnohdy tak kouzelně vyznívá absurdita momentu. Především tak kvůli setrvačnosti emocí a stálé živosti problematiky možné existence americké vojenské instalace na českém území.
Na několik let se ústřední téma filmu stalo objektem, plnícím titulní stránky tisku. Stalo se roznětkou spouštějící zkoumání špičkových odborníků. Stalo se výzvou pro vznik a semknutí obyvatelstva v občanské iniciativy a nebo dokonce inspirací pro tvorbu oslavných či zavrhujících písní. Radar: obří bílá to koule uprostřed lesů, ve které někteří viděli výtečnou a jedlou pýchavku a mnozí pak, v řezu argumentů, v něm rozpoznali prašivého pestřce s černým jádrem.
Po více jak pěti letech, kdy se toto téma nejprve opatrně očuchávalo, aby se pak více než tři roky probíralo, obracelo, vážilo a měřilo ze všech stran jako téma výsostně důležité, veřejné a politické, přichází filmová pointa. Dva čeští režiséři Vít Klusák (1980) a Filip Remunda (1973) s filmem, kterým se snaží tuto barvitou změť obrazů, událostí a informací spojit do dokumentárního celku a převyprávět tak celý příběh znovu. Pro poučení. Pro pobavení. Pro připomenutí naší děravé paměti.
Jak může dopadnout takovýto dokumentární pokus a to i s oním příslibem komediální zábavy?
Že si filmaři nevybrali úkol snadný, je již zřejmé z úctyhodných 124 hodin (!) zdrojového filmového záznamu, který předcházel střihu samotného filmu. Filmový štáb navštívil přes 150 lokací, přičemž ve filmu, který nese pro některé kontroverzní, pro jiné inspirativní název Český mír, vystupovalo nespočetné množství lidí.
V sobotu 17.4. proběhla předpremiéra, na kterou se přišlo podívat přibližně dvě stě lidí. Pro uvedení filmu si autoři vybrali místo asi nejvíce příznačné. Vesničku Trokavec, nedaleko ústředního místa dění – „kóty 718“ v brdských lesích, kde to všechno vlastně začalo (a také skončilo?). Vesničku, o které psali i v New Yorku.
Ale vraťme se na začátek…
Projekci uvedl trokavecký starosta Jan Neoral, který zrekapituloval dění v protiradarovém boji a apeloval na připomínání oněch událostí a trvající pozornost občanů v dalších krocích politiků. Režiséři a celý tým tvůrců poděkovali tamějším obyvatelům za ochotu spolupráce při tvorbě filmu i možnosti projekce předpremiéry právě v Trokavci.
Sami tvůrci uvedli, že jejich záměrem bylo se dostat do určité polohy nestrannosti. Hledání úhlu pohledu vede diváka v prvním zdání k pocitu dvou pólů filmu – duality. Rozdělení je realizováno určením hlavních postav filmu, které tvoří průvodce skrze oba názorové a zájmové tábory. Jako symbol politické zvůle a propagandy byl zvýrazněn Tomáš Klvaňa, tabákový byznysmen ve státních službách.
Na opačné straně stojí jeden z iniciátorů protiradarového hnutí a zástupců obyvatel Brdska – výrazná postava starosty Trokavce, Jan Neoral.
Film je doslova nabit spoustou situací, u kterých se musí člověk od srdce zasmát. Mnohdy je to takřka absolutními a nesmiřitelnými kontrasty názorových střetů a neskutečností situací. Smích se však chvílemi střídá se zaraženým pohledem na všechnu tu energii, vkládanou zúčastněnými do „kauzy radar“. S urputností a vážností v obličejích informují o nesouhlasu či nebezpečí základny. Technické a vojenskostrategické argumenty střídají otázky geopolitické. V druhém pohledu pak okázalé výrazy politiků a propagandistů, snažící se rodičovským způsobem učit občany pasivní přitakávané zodpovědnosti. A k tomu všemu za peníze poučovaných. Tak jako by se jednalo o „kurz správného občanství“ a kárání zlobivého dítěte.
Dokument se snaží chronologicky vyprávět události po vzoru postupného skládání dominových kostek. Gradace a zesilování tématu je tu velmi znatelné a účinně tak umocňuje očekávání diváka. Na pozadí diskuzí, malých a velkých bojů občanů, odborníků a aktivistů kolem americké protiraketové obrany Brdech jsou tímto způsobem poměrně detailně vylíčeny všechny velké a podstatné události prvních dvou let, kdy se téma stalo tématem mainstreamovými, politickým. Počínaje prvními zmínkami ve sdělovacích prostředcích, přes první protesty a demonstrace, uzavřená jednání v USA, podepsání smluv. Pak přichází dlouhá pauza a náhle zrušení RADARU. Zrušení dalšího falešného českého snu.
Z faktického hlediska tu chybí přibližně rok různých aktivit občanské iniciativy: non-stop petiční stoly, okolnosti a očekávání pádu české vlády a samotné „konzervování smluv“ o radaru. V neposlední řadě také asymetrické, tragikomické zákroky proti demonstrantům při návštěvě Baracka Obamy v Praze, kde proti kordonům těžkooděnců stály rodiny s dětmi a nafukovacími balónky. Zpráva o zrušení prvku raketového systému USA v Evropě samotným americkým prezidentem Barackem Obamou tak přichází ve filmu šmahem. Uměle vytvořený dojem dějového zvratu však vytváří lepší scénáristickou důraznost, která má ukázat náhlost změny situace, tak jak ji skutečně někteří neinformovaní lidé vnímali. Vypadá tak ještě více nečekaně a tak i velmi zajímavě. Další možností tohoto kroku může být i fakt, že se prostě nepodařilo do filmu vtěsnat více informací, aniž by byl divák zmaten okolnostmi, ok kterých nevěděl a mnohdy ani vědět nemohl.
Tvůrci však nadále zůstávají lidmi a poloha nestrannosti v tomto dokumentu byla něčím nadmíru obtížným. Byla balancováním na velmi posunuté hraně. Pokud se podíváme na samotná fakta a dokument, jednalo se o jakousi past. Již s ohledem na názorové zastoupení obyvatel České republiky, kde došlo k velmi jasnému většinovému postoji PROTI instalaci amerického radaru. To se projevovalo i v mohutných protestech, nebývalých petičních akcích či vzácném semknutí názorově naprosto rozdílných lidí. Je jasné, že snahou o vyváženost by se dokumentaristé snažili vytvářet rovnováhu polarit tam, kde neexistovala. Nastalá svízelná situace tvůrců filmu vyžadovala zachránce – či chte-li hrdinu, který ještě „hraje za jinou stranu“.
V hledání pozice nestrannosti došli tvůrci do fáze, kdy si uvědomili, že hlavní postava či hrdina příběhu je celou dobu obklopoval. Němý svědek, s nímž nikdo nevedl rozhovor a na nic se ho ani nikdo neptal. Buď pozoroval a nebo si hleděl svého a ani nepostřehl, že se něco odehrává. Stmelující prvek je něco, co filmu dává jakýsi nádech poetičnosti. „Les“ tiše sleduje klidné chvíle, kdy „lidé hledají houby“, turisté utíkají z velkoměsta, aby je hned obklopila řvava uprostřed přírody cvičících vojáků, hluk střelby myslivců a dusot aktivistů, prchajících před vojenskými hlídkami.
Vstup třetího hrdiny na scénu, nebo spíše dodatečné uvědomění si hlavního hrdiny, se odrazilo na konečné kompaktní stylizaci. Ze shlédnutí filmu je jasné, že s elementem „Lesa“ jako hrdiny nebylo od začátku sběru materiálu počítáno. Jak se režiséři sami přiznali – „vzniklo to až ve střižně“.
Ve filmu se tak objevuje spousta zajímavých doplňujících obrazů a ilustrací „Lesa“, které se snaží onu třetí postavu co nejlépe vizualizovat. Pokud by s existencí postavy „Lesa“ počítali tvůrci předem, mohl být pohled kamer a samotná atmosféra „lesní optiky“ ještě více tajemnější a stylizačně podmanivější. Mnozí diváci dnes mohou mít pocit, že se jedná o doplňující záběry, které ve filmu jsou jako vata. Výplňový materiál. Tvůrcům ale tento nedostatek nelze zcela zazlívat, protože vývoj událostí se s postupem času měnil a nástup třetího a hlavního hrdiny přišel až později.
Příběh „Lesa“ je však mistrný způsob, jak vybruslit z oné pasti nevyrovnaných dualit a osobně nemohu než tvůrce pochválit, protože tím film získává skutečný přesah…
Tarkovského film Stalker by také přes obdobné dialogy poutníků Strugackého Pikniku u cesty o smyslu života, existence světa a role míru a vzájemného respektu mezi jednotlivci i národy byl bez přírody mrtvé „Zóny“ jen ubohou mudrující konverzačkou. Mystika místa a nikdy nekonkretizované tajemství „Zóny“ dodává průvodci poutníků Stalkerovi, stejně jako nyní v případě filmu Klusáka a Remundy další, etický a environmentální rozměr.
Přes všechnu směšnost či absurdnost momentů a střetávání se protagonistů v protinázorech, navzájem se podporujících postav či exhibice egoistických evokátorů, provolávající svá životní dogmata, i přes vší úsměvnost absurdních mikropříběhů filmem prolíná otisk lidské opravdovosti. Opravdovosti, kterou bylo možno vidět především u obyčejných lidí. Jak činných aktivistů, tak podporovatelů i odpůrců. Všichni tito lidé mají něco společného – svou vlastní zkušenost, ktrou poměřují činy státníků i generálů, snahy politiků a lobbistů.
Uvidíme, jakým způsobem bude uvedena filmová premiéra v Praze. Dorazí-li snad i jeden z ústředních hrdinů, najatý obhájce radaru Klvaňa? Necháme se překvapit.
Zcela jistě film stojí za shlédnutí. Troufám si tvrdit, že se jedná o český dokument, který nemá obdoby. To, jakým způsobem se již budete nebo nebude u filmu bavit a do jaké míry vyzní pro vás komediálně, záleží už jen na ás. S jakou polarizací a především mírou odstupu budete film přijímat. Minimálně ve filmu uvidíte mnoho zajímavých záběrů, dozvíte se pár zajímavých informací a oživíte diskuzi stále aktuálního tématu vojenských základen ve světě. Exportu války.
Nový český film, který nese přízvisko „dokumentární komedie“, bude toto jaro zcela jistě snímán optikou drobnohledu a nepochybně se nevyhne nejedné živé diskuzi. Nejen kvůli svému kontrastnímu obsazení, kde proti sobě či spolu stojí malé i velké role a mnohdy tak kouzelně vyznívá absurdita momentu. Především tak kvůli setrvačnosti emocí a stálé živosti problematiky možné existence americké vojenské instalace na českém území.
Na několik let se ústřední téma filmu stalo objektem, plnícím titulní stránky tisku. Stalo se roznětkou spouštějící zkoumání špičkových odborníků. Stalo se výzvou pro vznik a semknutí obyvatelstva v občanské iniciativy a nebo dokonce inspirací pro tvorbu oslavných či zavrhujících písní. Radar: obří bílá to koule uprostřed lesů, ve které někteří viděli výtečnou a jedlou pýchavku a mnozí pak, v řezu argumentů, v něm rozpoznali prašivého pestřce s černým jádrem.
Po více jak pěti letech, kdy se toto téma nejprve opatrně očuchávalo, aby se pak více než tři roky probíralo, obracelo, vážilo a měřilo ze všech stran jako téma výsostně důležité, veřejné a politické, přichází filmová pointa. Dva čeští režiséři Vít Klusák (1980) a Filip Remunda (1973) s filmem, kterým se snaží tuto barvitou změť obrazů, událostí a informací spojit do dokumentárního celku a převyprávět tak celý příběh znovu. Pro poučení. Pro pobavení. Pro připomenutí naší děravé paměti.
Jak může dopadnout takovýto dokumentární pokus a to i s oním příslibem komediální zábavy?
Že si filmaři nevybrali úkol snadný, je již zřejmé z úctyhodných 124 hodin (!) zdrojového filmového záznamu, který předcházel střihu samotného filmu. Filmový štáb navštívil přes 150 lokací, přičemž ve filmu, který nese pro některé kontroverzní, pro jiné inspirativní název Český mír, vystupovalo nespočetné množství lidí.
V sobotu 17.4. proběhla předpremiéra, na kterou se přišlo podívat přibližně dvě stě lidí. Pro uvedení filmu si autoři vybrali místo asi nejvíce příznačné. Vesničku Trokavec, nedaleko ústředního místa dění – „kóty 718“ v brdských lesích, kde to všechno vlastně začalo (a také skončilo?). Vesničku, o které psali i v New Yorku.
Ale vraťme se na začátek…
Projekci uvedl trokavecký starosta Jan Neoral, který zrekapituloval dění v protiradarovém boji a apeloval na připomínání oněch událostí a trvající pozornost občanů v dalších krocích politiků. Režiséři a celý tým tvůrců poděkovali tamějším obyvatelům za ochotu spolupráce při tvorbě filmu i možnosti projekce předpremiéry právě v Trokavci.
Sami tvůrci uvedli, že jejich záměrem bylo se dostat do určité polohy nestrannosti. Hledání úhlu pohledu vede diváka v prvním zdání k pocitu dvou pólů filmu – duality. Rozdělení je realizováno určením hlavních postav filmu, které tvoří průvodce skrze oba názorové a zájmové tábory. Jako symbol politické zvůle a propagandy byl zvýrazněn Tomáš Klvaňa, tabákový byznysmen ve státních službách.
Na opačné straně stojí jeden z iniciátorů protiradarového hnutí a zástupců obyvatel Brdska – výrazná postava starosty Trokavce, Jan Neoral.
Film je doslova nabit spoustou situací, u kterých se musí člověk od srdce zasmát. Mnohdy je to takřka absolutními a nesmiřitelnými kontrasty názorových střetů a neskutečností situací. Smích se však chvílemi střídá se zaraženým pohledem na všechnu tu energii, vkládanou zúčastněnými do „kauzy radar“. S urputností a vážností v obličejích informují o nesouhlasu či nebezpečí základny. Technické a vojenskostrategické argumenty střídají otázky geopolitické. V druhém pohledu pak okázalé výrazy politiků a propagandistů, snažící se rodičovským způsobem učit občany pasivní přitakávané zodpovědnosti. A k tomu všemu za peníze poučovaných. Tak jako by se jednalo o „kurz správného občanství“ a kárání zlobivého dítěte.
Dokument se snaží chronologicky vyprávět události po vzoru postupného skládání dominových kostek. Gradace a zesilování tématu je tu velmi znatelné a účinně tak umocňuje očekávání diváka. Na pozadí diskuzí, malých a velkých bojů občanů, odborníků a aktivistů kolem americké protiraketové obrany Brdech jsou tímto způsobem poměrně detailně vylíčeny všechny velké a podstatné události prvních dvou let, kdy se téma stalo tématem mainstreamovými, politickým. Počínaje prvními zmínkami ve sdělovacích prostředcích, přes první protesty a demonstrace, uzavřená jednání v USA, podepsání smluv. Pak přichází dlouhá pauza a náhle zrušení RADARU. Zrušení dalšího falešného českého snu.
Z faktického hlediska tu chybí přibližně rok různých aktivit občanské iniciativy: non-stop petiční stoly, okolnosti a očekávání pádu české vlády a samotné „konzervování smluv“ o radaru. V neposlední řadě také asymetrické, tragikomické zákroky proti demonstrantům při návštěvě Baracka Obamy v Praze, kde proti kordonům těžkooděnců stály rodiny s dětmi a nafukovacími balónky. Zpráva o zrušení prvku raketového systému USA v Evropě samotným americkým prezidentem Barackem Obamou tak přichází ve filmu šmahem. Uměle vytvořený dojem dějového zvratu však vytváří lepší scénáristickou důraznost, která má ukázat náhlost změny situace, tak jak ji skutečně někteří neinformovaní lidé vnímali. Vypadá tak ještě více nečekaně a tak i velmi zajímavě. Další možností tohoto kroku může být i fakt, že se prostě nepodařilo do filmu vtěsnat více informací, aniž by byl divák zmaten okolnostmi, ok kterých nevěděl a mnohdy ani vědět nemohl.
Tvůrci však nadále zůstávají lidmi a poloha nestrannosti v tomto dokumentu byla něčím nadmíru obtížným. Byla balancováním na velmi posunuté hraně. Pokud se podíváme na samotná fakta a dokument, jednalo se o jakousi past. Již s ohledem na názorové zastoupení obyvatel České republiky, kde došlo k velmi jasnému většinovému postoji PROTI instalaci amerického radaru. To se projevovalo i v mohutných protestech, nebývalých petičních akcích či vzácném semknutí názorově naprosto rozdílných lidí. Je jasné, že snahou o vyváženost by se dokumentaristé snažili vytvářet rovnováhu polarit tam, kde neexistovala. Nastalá svízelná situace tvůrců filmu vyžadovala zachránce – či chte-li hrdinu, který ještě „hraje za jinou stranu“.
V hledání pozice nestrannosti došli tvůrci do fáze, kdy si uvědomili, že hlavní postava či hrdina příběhu je celou dobu obklopoval. Němý svědek, s nímž nikdo nevedl rozhovor a na nic se ho ani nikdo neptal. Buď pozoroval a nebo si hleděl svého a ani nepostřehl, že se něco odehrává. Stmelující prvek je něco, co filmu dává jakýsi nádech poetičnosti. „Les“ tiše sleduje klidné chvíle, kdy „lidé hledají houby“, turisté utíkají z velkoměsta, aby je hned obklopila řvava uprostřed přírody cvičících vojáků, hluk střelby myslivců a dusot aktivistů, prchajících před vojenskými hlídkami.
Vstup třetího hrdiny na scénu, nebo spíše dodatečné uvědomění si hlavního hrdiny, se odrazilo na konečné kompaktní stylizaci. Ze shlédnutí filmu je jasné, že s elementem „Lesa“ jako hrdiny nebylo od začátku sběru materiálu počítáno. Jak se režiséři sami přiznali – „vzniklo to až ve střižně“.
Ve filmu se tak objevuje spousta zajímavých doplňujících obrazů a ilustrací „Lesa“, které se snaží onu třetí postavu co nejlépe vizualizovat. Pokud by s existencí postavy „Lesa“ počítali tvůrci předem, mohl být pohled kamer a samotná atmosféra „lesní optiky“ ještě více tajemnější a stylizačně podmanivější. Mnozí diváci dnes mohou mít pocit, že se jedná o doplňující záběry, které ve filmu jsou jako vata. Výplňový materiál. Tvůrcům ale tento nedostatek nelze zcela zazlívat, protože vývoj událostí se s postupem času měnil a nástup třetího a hlavního hrdiny přišel až později.
Příběh „Lesa“ je však mistrný způsob, jak vybruslit z oné pasti nevyrovnaných dualit a osobně nemohu než tvůrce pochválit, protože tím film získává skutečný přesah…
Tarkovského film Stalker by také přes obdobné dialogy poutníků Strugackého Pikniku u cesty o smyslu života, existence světa a role míru a vzájemného respektu mezi jednotlivci i národy byl bez přírody mrtvé „Zóny“ jen ubohou mudrující konverzačkou. Mystika místa a nikdy nekonkretizované tajemství „Zóny“ dodává průvodci poutníků Stalkerovi, stejně jako nyní v případě filmu Klusáka a Remundy další, etický a environmentální rozměr.
Přes všechnu směšnost či absurdnost momentů a střetávání se protagonistů v protinázorech, navzájem se podporujících postav či exhibice egoistických evokátorů, provolávající svá životní dogmata, i přes vší úsměvnost absurdních mikropříběhů filmem prolíná otisk lidské opravdovosti. Opravdovosti, kterou bylo možno vidět především u obyčejných lidí. Jak činných aktivistů, tak podporovatelů i odpůrců. Všichni tito lidé mají něco společného – svou vlastní zkušenost, ktrou poměřují činy státníků i generálů, snahy politiků a lobbistů.
Uvidíme, jakým způsobem bude uvedena filmová premiéra v Praze. Dorazí-li snad i jeden z ústředních hrdinů, najatý obhájce radaru Klvaňa? Necháme se překvapit.
Zcela jistě film stojí za shlédnutí. Troufám si tvrdit, že se jedná o český dokument, který nemá obdoby. To, jakým způsobem se již budete nebo nebude u filmu bavit a do jaké míry vyzní pro vás komediálně, záleží už jen na ás. S jakou polarizací a především mírou odstupu budete film přijímat. Minimálně ve filmu uvidíte mnoho zajímavých záběrů, dozvíte se pár zajímavých informací a oživíte diskuzi stále aktuálního tématu vojenských základen ve světě. Exportu války.
Tvůrcům filmu a i nám všem přeji, aby nikdy nebylo třeba doplňovat duo filmů „Český sen“ a „Český mír“ o přírůstek „Česká válka“.
videa:
http://www.youtube.com/watch?v=OtdOsKsh8so&feature=player_embedded
http://www.youtube.com/watch?v=WGxklmrOUkw&feature=player_embedded
Přidáno 10.2.2010
Upozorňujeme na zajímavý rozhovor s autory filmu zde:
http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/novinky/clanek.phtml?id=667389
« zpět
CHAT s osobností
TV Ne základnám
