Cizí základnu - radar si nepřálo 70% občanů ČR a SR na tom nebyla jinak. O Centru včasného varování se nic neví, nemluví se o něm a průzkumy se nedělají. Tak se trochu ohlédněme. V mediální masáži tato fakta nenajdete.

Novotný Václav

Březen 1985 - Charta 77 vydala dokument (takzvaná Pražská výzva) adresovaný mírovému kongresu v Amsterdamu (červenec 1985). Text obsahoval návrhy, které mohly podle jeho signatářů přispět k překonání překážek bránících vytvoření jednotné, demokratické a svrchované Evropy svobodných občanů a národů, mimo jiné měla by být stažena cizí vojska a urychleně zahájena jednání mezi NATO a Varšavskou smlouvou o rozpuštění vojenských bloků, o stažení a odstranění všech jaderných zbraní rozmístěných v Evropě, o odchodu jednotek USA a SSSR z území jejich evropských spojenců. Dokument podepsalo 45 signatářů.

14.-15. prosince 1989 - Na zasedání Rady ministrů NATO byly analyzovány změny ve střední Evropě, první podnět pro nové vztahy mezi ještě existující Varšavskou smlouvou a NATO.

16. ledna - 15. února 1990 - Proběhl seminář o vojenských doktrínách ve Vídni v rámci KBSE. První dvoustranné kontakty mezi zeměmi, jejichž vojenské styky dříve nebyly možné.

3. března 1990 - Český ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier navštívil centrálu NATO a navázal kontakt s generálním tajemníkem NATO Manfredem Wörnerem.

10. května 1990 - Na zasedání parlamentního shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku navrhl prezident ČSFR Václav Havel mimo jiné postupnou přeměnu NATO a Varšavské smlouvy v nový bezpečnostní systém. Havel přednesl některé návrhy pro celou takzvanou helsinskou oblast. Zárodkem nového evropského bezpečnostního uspořádání by mohla být Evropská bezpečnostní komise, jejíž vytvoření navrhuje rovněž Československo, za sídlo sekretariátu komise navrhuje ČSFR Prahu. Návrhy obsahovaly i časový rozvrh pro konání summitu účastnických států KBSE a pro celoevropskou konferenci Helsinky 2.

16. května 1990 - Ministr zahraničních věcí ČSFR Jiří Dienstbier promluvil na Harvardově univerzitě v Bostonu, kde se vyslovil proti existenci stávajících bezpečnostních struktur v Evropě a podpořil zřízení Evropské bezpečnostní komise, kterou navrhla porada ministrů zahraničí Varšavské smlouvy v Praze v březnu 1990.

5. a 6. července 1990 - Na londýnském summitu šéfů států a vlád členských zemí NATO padl návrh uzavřít společnou deklaraci se zeměmi Varšavské smlouvy. "Londýnská deklarace" definuje transformaci NATO a předkládá návrhy na spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy v politické i vojenské oblasti.

11. července 1990 - Ve Vídni na plenárním zasedání přípravného výboru vrcholné schůzky 35 účastnických států KBSE předložil vedoucí československé delegace velvyslanec Ladislav Balcar návrh ČSFR, NDR a Polska na institucionalizaci celoevropského procesu, společný projekt vychází z nových politických realit v Evropě i z nové role, kterou nyní budou mít politickovojenská seskupení NATO a Varšavská smlouva.

19. - 21. listopadu 1990 - Mimořádná vrcholná schůzka KBSE v Paříži. Před jejím zahájením podepsali zástupci 16 členských států NATO a 6 členských států Varšavské smlouvy smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Obě vojenské aliance vydaly prohlášení o tom, že se již nepovažují za protivníky, čímž byla de facto ukončena studená válka.

Václav Havel: Projev k občanům před volbou prezidenta republiky

Československá televize, 16. prosince 1989

Nejprve bych měl říct něco o sobě. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socia­lismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet mé knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. První z nich vyjde v těchto dnech. Nemluvím o tom proto, že bych chtěl kohokoli teď zdržovat svou osobní obhajobou, ale proto, že se o mně hodně mluví a že z hlediska naší země není zcela bezvýznamné, kdo jsem a co si myslím.

Studentům vděčíme všichni za to, že této revoluci dali její krásně míru­milovnou, důstojnou, pokojnou, a řekl bych přímo láskyplnou tvář, kterou dnes obdivuje celý svět. Byla to vzpoura pravdy proti lži, vzpoura čistoty proti špíně, vzpoura lidského srdce proti násilí.

Milion sedm set tisíc komunistů netvoří nějaký jiný biologický nebo morální druh, než jsme my ostatní. Většina z nich musela dvacet let mlčet tak jako my všichni a mnozí z nich dělali – byť s obtížemi – mnoho dobrých věcí. Promyšlený kon­cept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se možná někteří z vás obávají, připravovaly desítky dobrých lidí, mezi nimiž bylo mnoho komunistů, mnoho bývalých komunistů i nestraníků.

Nejsme proti přímé volbě prezidenta, nejsme proti referendu jako takovému, naopak ho poprvé v dějinách tohoto státu navrhujeme jako ústavní institut. Přímé volby se nebojíme, občanská kultura je dnes už tak velká, že nelze v přímých volbách zvolit špatného prezidenta. 

 Z rozhovoru Václava Havla pro americká média
Praha 22. srpna 2000

14:31 Michal Pupcsik
Dobry den, je vubec nejaka otazka, kde byste nesouhlasil s politikou USA ? Co se vam na USA nelibi ?
15:07 Vážený pane, desítky hodin jsem strávil v debatách s americkými prezidenty, ministry zahraničí, kongresmeny,senátory a dalšími veřejnými činiteli a troufám si říct, že jsem ovlivnil dobrým směrem lecjaká jejich rozhodnutí. Například si neumím představit, že bez vůle americké administrativy bychom měli vůbec nejpevnější bezpečnostní zakotvení ve své historii, přičemž myšlenka rozšiřování Aliance nebyla původně v USA vůbec populární. Domnívám se, že takto působit bylo mou povinností, jsem rád, že jsem mohl světodějné změny v tomto smyslu ovlivnit a považuji to za tísíckrát důležitější, než takový či onaký nadrzlý veřejný výkřik proti USA. Ostatně odkazuji Vaši pozornost k desítkám mých projevů, jež jsem v USA pronesl. Ani v jednom nenaleznete servilitu k tomuto našemu spojenci, ale ani v jednom nanaleznete zmíněnou nadrzlost, která se bohužel v české politice dost rozmáhá a která mi, přiznávám se, dost vadí. A všem, kteří chtějí slyšet nějaké mé pokání, sděluji, že nejvíc zazlívám sám sobě, že jsem nedokázal této invazi drzosti a občas až sprostoty lépe čelit..