Výsledky z Lisabonu – v podstatě nic?
7.12.2010 - Alexander Černý
Kolegové ze sociální demokracie vás před chvílí informovali o tom, jak probíhalo jednání na výboru pro obranu a bezpečnost při projednávání jednotlivých kapitol státního rozpočtu silových ministerstev. Dovolím se k tomu vyjádřit, ale nejprve bych sdělil naše stanovisko k tomu, co s tím bezprostředně souvisí a co by možná na první pohled bylo třeba zdůrazňovat ještě víc. Výsledky summitu Severoatlantické aliance v Lisabonu. Pravděpodobně jste všichni zaznamenali již před summitem, ale i po něm, že byl často spojován s takovými přívlastky jako historický, klíčový, přelomový apod. A pravděpodobně to mělo signalizovat zděšení nad tím, jak špatná byla doktrína, která byla přijata v roce 1999 a podle které se aliance řídila v uplynulých 10 letech. Snaha vytvořit něco nového, něco, co by lépe odpovídalo požadavkům doby.
Požadavky doby v podmínkách aliance byly těsně před Lisabonem akcentovány ještě tím, že se velmi často hovořilo o bezvýchodnosti situace v Afghánistánu, o problémech s rozpočtem aliance a tom, že krize dopadá na vojenské síly všech členů aliance. Hovořilo se o nových hrozbách, o nezbytnosti dořešit protiraketovou obranu a dalších. Výsledek summitu jsme všichni sledovali a překvapilo mě optimistické hodnocení některých. Dovolil bych si upozornit na několik maličkostí.
Jedna ze zásadních věcí, které jsme očekávali, měla být možnost zasahovat kdekoli na světě, prakticky bez ohledu na mezinárodní právo. G. Bushem byla tato teze dovedena k dokonalosti principem preventivních válek. Výsledky z Lisabonu – v podstatě nic. Tato praxe bude asi zachována i do budoucna, lze konstatovat, že v této asi zásadní oblasti se nezměnilo vůbec nic. Hodně se hovořilo o jaderných zbraních. Pan ministr Vondra to snad vyjádřil nejpřesněji, dovolím si ho parafrázovat – dokud budou kdekoli na světě jakékoli jaderné zbraně, musí být zachováno jaderné odstrašení Severoatlantické aliance. Zkuste si to přeložit jinak než že to v praxi znamená, že v Evropě zůstane dále 240 taktických jaderných zbraní v Německu a Turecku, a že se budeme nadále opírat o jaderné arsenály Británie, Francie a především Spojených států. Tedy opět žádná změna – Lisabon zase selhal.
Protiraketová obrana – padesát let pěstovaný strategický mýtus o nutnosti zajistit absolutní bezpečnost USA, odtud se to odvíjí, a to přesto, že dodnes žádné reálné raketové a raketojaderné ohrožení neexistuje. Mnohokrát už jsme slyšeli, že zpravodajské služby i Spojených států jasně se distancovaly od informací, které měly posílit tuto myšlenku. Co se stalo v Lisabonu V podstatě se jen zopakovalo to, co prezident Obama udělal už před rokem, když zastavil budování protiraketové obrany v Polsku a Česku. V tu chvíli se Američané orientovali jiným směrem na zabezpečení štítu a v tuto chvíli se NATO pouze deklaratorně k tomu přihlásila – jinými slovy opět z hlediska reálné bezpečnostní politiky vůbec žádná změna. Jsme tam, kde jsme byli před Lisabonem.
Jedno z nejožehavějších témat – Afghánistán. Od jara 2011 se bude postupně předávat zodpovědnost za bezpečnostní situaci Afghánistánu do roku 14 afghánským bezpečnostním silám, které budou do té doby mohutně financovány a jejich výstavba podporována prakticky celou aliancí. Jestli to bude předávání do rukou afghánské vládě nebo talibánu, to se ještě ukáže. O čem si ale dovolím pochybovat, to jsou termíny. Bylo by možné stanovit jakékoli další datum, je to jen otázka výkladu a víry. Jistě jste si všimli toho, co mnozí zvláště po volbách v USA, kdy se ukázalo, že prezident Obama nebude mít možnost prosazovat některé svoje záměry tak razantně jak očekával, tak nejprve začali úplně bagatelizovat jeho termín odchodu amerických vojáků a posléze to dospělo tak daleko, že i Obama musel připustit, že i po roce 2014 bude bezesporu v Afghánistánu silný americký kontingent, který když nic tak aspoň bude dohlížet na to, co se buď povede nebo nepovede. Přeloženo do češtiny – před summitem jako po summitu je situace úplně stejná. Nic mimořádného se nestalo, snad s drobnou výjimkou – a tou je, že se podařilo vtáhnout do problému Rusko a to je pro alianci bezesporu klíčová záležitost, protože především doprava vojenského materiálu, transporty, které musí zajistit, obrovské množství hmoty, které se musí pro bojující jednotky do Afghánistánu dostat, to v tuto chvíli jinak než přes Rusko nejde. Tomu odpovídá i výrazné zlepšení vztahu mezi aliancí a Ruskem, nebo alespoň deklarace o jeho zlepšení, protože bez toho by to nešlo.
Nebudu ani připomínat, že vztahy mezi Ruskem a aliancí jsou podmíněny vztahy mezi USA a Ruskem. Uvidíme, jak dopadne projednávání smlouvy START ve Washingtonu. Pokud vše proběhne hladce, je reálné, že by se aspoň to mohlo podařit a vztahy těchto dvou bloků by se mohly poněkud vylepšit. Jediné, co se reálně v Lisabonu stalo a co je třeba považovat za v podstatě vynucený krok, je to, že i NATO bude konečně šetřit. Personál se sníží z 13 na 9 tisíc, to je reálný fakt. Ze 400 výborů zůstane jen 95, zruší se některá velitelství – prostě úsporná opatření jak je to v tuto chvíli typické ve všech zemích aliance.
Vrátím-li se k tomu, jak se hodnotil summit, troufám si tvrdit, že nebyl přelomový, že v podstatě nic nového nepřinesl. Pouze nás utvrdil v tom, že aliance vystupuje jako odstrašující síla. To ani ne tak díky sama sobě, ale díky tomu, že její součástí jsou USA se svým obrovským vojenským arsenálem. Druhá věc, která trvá dál je, že činnosti NATO v posledních desítkách let je nesmírně neefektivní. V průběhu minulého desetiletí bylo naprosto jednoznačně deklarováno, že tam, kam vstoupila aliance, tam to stálo šílené prostředky, obrovské oběti na lidských životech a výsledek je velmi tristní. Můžete si vzít jakýkoliv incident, na kterém se aliance podílela. Pochopitelně na velkých válkách je to vidět markantně. V Afghánistánu po 10 letech válečného úsilí jestliže denně umírá několik desítek lidí jak na straně spojenců, tak na straně Afghánců, většinou civilního obyvatelstva, tak se nedá mluvit o mírovém stavu. Je to prostě válka – probíhá 10 let a bude probíhat minimálně dalších 5 let, ale výsledek je velmi pochybný.
Jedna věc, kterou lze v této souvislosti zdůraznit, je to, že v tuto chvíli tvrdím a jsme o tom přesvědčeni, je Severoatlantická aliance jednou z nejvýznamnějších bezpečnostních hrozeb sama o sobě. Ona způsobuje, že se situace ve světě po stránce bezpečnostní nejen že nelepší, ale že se dramatiky zhoršuje. Nebudu připomínat to, co např. v minulých dnech bylo zveřejněno v Německu o teroristických hrozbách, které by mohly souviset právě s angažovaností Němců v Afghánistánu. Ale totéž se týká i ostatních členských států, které se na tom jakýmkoli způsobem podílejí.
A už jsme u bezpečnostních účastí ČR. Nejde o kybernetické ohrožení, nejde o žádné jiné vnější ohrožení. Jde o to, že ČR díky svému členství v NATO, díky svému podílu na misích, především v Afghánistánu, se stává opět jedním z terčů případného teroristického útoku. Logická reakce na takové tvrzení by byla posílit všechno, co souvisí se zajištěním bezpečnosti. Jestli bezpečnost chápeme jako statek, o který se nutně musí postarat stát, to nejde zprivatizovat tuto zodpovědnost, tak by se stát podle toho měl chovat. Kolegové ze sociální demokracie vás před chvílí informovali o tom, jak probíhalo jednání výboru pro obranu, víte, že všechny resorty šetří, všechny kapitoly jsou kráceny. Je jen otázka, jestli to v některých případech opravdu není na úkor těch nejchoulostivějších věcí. My jsme pochopitelně nepodpořili rozpočet prakticky v žádném z těch silových resortů, protože se domníváme, že je nezbytně nutné rozpočty držet na takové úrovni, aby se nemuselo opakovat, že jde jen o přežití a že budeme doufat, že se nic nestane.
To, co mě při projednávání rozpočtu vyděsilo úplně nejvíc, to byla arogance, s jakou byly kapitolní sešity zdůvodňovány některými předkladateli. Ještě jsem nezažil, aby byl ve sněmovně předkládán kapitolní sešit a sám předkladatel věděl, že čísla v něm uvedená neodpovídají tomu, co bude realita v tomto resortu. Mluvím o policii, vězeňské službě, hasičském sboru. To jsou věci, které jsou naprosto zásadní a nedovedu si vysvětlit, jak je možné, že má ministr vnitra nebo spravedlnosti odvahu podepsat se pod rozpočet, o kterém se už předem ví, že není pravdivý. Jestliže je dnes 22 tisíc lidí ve výkonu trestu a jestliže příští rok jich nebude méně, spíš více, jestliže víme, že nemáme ani na zajištění stravy pro tyto lidi, tak je pochopitelné, že se to nutně nějak projeví. Napětí na obou stranách dramaticky narůstá. Průměrná plocha na jednoho odsouzeného je kolem 4 metrů, to je naprosto hanebné. Před lety jsme se snažili dostat na 6 metrů. Teď jsme zase zpátky na čtyřech. Nemá to vliv jen na odsouzené, ale i na ty, kteří se o ně musí starat 24 hodin denně. Ti lidé jsou stresováni, jsou pod neustálým tlakem a v tuto chvíli to vypadá tak, že nedojde-li k nějaké vzpouře ve věznici, protože přeplněnost všech věznic se pohybuje v rozsahu od 110 do 130 % kapacity a některá oddělení jsou dokonce na 160 % kapacity, tzn., že tam mají 2 metry na osobu, nedojde-li k nějakém dramatickému kroku, tak vyhlásíme v létě prázdniny – ale o tom už kolegové ze soc.dem. mluvili.
Jsem zděšen, jak česká vláda ve snaze šetřit za každou cenu, je ochotna šetřit i na bezpečnosti ČR a jejích občanů. Jestliže jsem mluvil o vězeňství, udělal jsem to záměrně, protože jedna z vnitřních hrozeb je i situace ve věznicích, o které veřejnost příliš informována není. Pevně věřím, že dojde ještě k nápravě a že se rozpočty budou upravovat. Spoléhat na to, že odejde od policie dost lidí nebo od hasičů, aby měli na provoz, to je opravdu zoufalá situace. Rozhodně si nemyslím, že ČR je v takové ekonomické situaci, aby toto riskovala.
Požadavky doby v podmínkách aliance byly těsně před Lisabonem akcentovány ještě tím, že se velmi často hovořilo o bezvýchodnosti situace v Afghánistánu, o problémech s rozpočtem aliance a tom, že krize dopadá na vojenské síly všech členů aliance. Hovořilo se o nových hrozbách, o nezbytnosti dořešit protiraketovou obranu a dalších. Výsledek summitu jsme všichni sledovali a překvapilo mě optimistické hodnocení některých. Dovolil bych si upozornit na několik maličkostí.
Jedna ze zásadních věcí, které jsme očekávali, měla být možnost zasahovat kdekoli na světě, prakticky bez ohledu na mezinárodní právo. G. Bushem byla tato teze dovedena k dokonalosti principem preventivních válek. Výsledky z Lisabonu – v podstatě nic. Tato praxe bude asi zachována i do budoucna, lze konstatovat, že v této asi zásadní oblasti se nezměnilo vůbec nic. Hodně se hovořilo o jaderných zbraních. Pan ministr Vondra to snad vyjádřil nejpřesněji, dovolím si ho parafrázovat – dokud budou kdekoli na světě jakékoli jaderné zbraně, musí být zachováno jaderné odstrašení Severoatlantické aliance. Zkuste si to přeložit jinak než že to v praxi znamená, že v Evropě zůstane dále 240 taktických jaderných zbraní v Německu a Turecku, a že se budeme nadále opírat o jaderné arsenály Británie, Francie a především Spojených států. Tedy opět žádná změna – Lisabon zase selhal.
Protiraketová obrana – padesát let pěstovaný strategický mýtus o nutnosti zajistit absolutní bezpečnost USA, odtud se to odvíjí, a to přesto, že dodnes žádné reálné raketové a raketojaderné ohrožení neexistuje. Mnohokrát už jsme slyšeli, že zpravodajské služby i Spojených států jasně se distancovaly od informací, které měly posílit tuto myšlenku. Co se stalo v Lisabonu V podstatě se jen zopakovalo to, co prezident Obama udělal už před rokem, když zastavil budování protiraketové obrany v Polsku a Česku. V tu chvíli se Američané orientovali jiným směrem na zabezpečení štítu a v tuto chvíli se NATO pouze deklaratorně k tomu přihlásila – jinými slovy opět z hlediska reálné bezpečnostní politiky vůbec žádná změna. Jsme tam, kde jsme byli před Lisabonem.
Jedno z nejožehavějších témat – Afghánistán. Od jara 2011 se bude postupně předávat zodpovědnost za bezpečnostní situaci Afghánistánu do roku 14 afghánským bezpečnostním silám, které budou do té doby mohutně financovány a jejich výstavba podporována prakticky celou aliancí. Jestli to bude předávání do rukou afghánské vládě nebo talibánu, to se ještě ukáže. O čem si ale dovolím pochybovat, to jsou termíny. Bylo by možné stanovit jakékoli další datum, je to jen otázka výkladu a víry. Jistě jste si všimli toho, co mnozí zvláště po volbách v USA, kdy se ukázalo, že prezident Obama nebude mít možnost prosazovat některé svoje záměry tak razantně jak očekával, tak nejprve začali úplně bagatelizovat jeho termín odchodu amerických vojáků a posléze to dospělo tak daleko, že i Obama musel připustit, že i po roce 2014 bude bezesporu v Afghánistánu silný americký kontingent, který když nic tak aspoň bude dohlížet na to, co se buď povede nebo nepovede. Přeloženo do češtiny – před summitem jako po summitu je situace úplně stejná. Nic mimořádného se nestalo, snad s drobnou výjimkou – a tou je, že se podařilo vtáhnout do problému Rusko a to je pro alianci bezesporu klíčová záležitost, protože především doprava vojenského materiálu, transporty, které musí zajistit, obrovské množství hmoty, které se musí pro bojující jednotky do Afghánistánu dostat, to v tuto chvíli jinak než přes Rusko nejde. Tomu odpovídá i výrazné zlepšení vztahu mezi aliancí a Ruskem, nebo alespoň deklarace o jeho zlepšení, protože bez toho by to nešlo.
Nebudu ani připomínat, že vztahy mezi Ruskem a aliancí jsou podmíněny vztahy mezi USA a Ruskem. Uvidíme, jak dopadne projednávání smlouvy START ve Washingtonu. Pokud vše proběhne hladce, je reálné, že by se aspoň to mohlo podařit a vztahy těchto dvou bloků by se mohly poněkud vylepšit. Jediné, co se reálně v Lisabonu stalo a co je třeba považovat za v podstatě vynucený krok, je to, že i NATO bude konečně šetřit. Personál se sníží z 13 na 9 tisíc, to je reálný fakt. Ze 400 výborů zůstane jen 95, zruší se některá velitelství – prostě úsporná opatření jak je to v tuto chvíli typické ve všech zemích aliance.
Vrátím-li se k tomu, jak se hodnotil summit, troufám si tvrdit, že nebyl přelomový, že v podstatě nic nového nepřinesl. Pouze nás utvrdil v tom, že aliance vystupuje jako odstrašující síla. To ani ne tak díky sama sobě, ale díky tomu, že její součástí jsou USA se svým obrovským vojenským arsenálem. Druhá věc, která trvá dál je, že činnosti NATO v posledních desítkách let je nesmírně neefektivní. V průběhu minulého desetiletí bylo naprosto jednoznačně deklarováno, že tam, kam vstoupila aliance, tam to stálo šílené prostředky, obrovské oběti na lidských životech a výsledek je velmi tristní. Můžete si vzít jakýkoliv incident, na kterém se aliance podílela. Pochopitelně na velkých válkách je to vidět markantně. V Afghánistánu po 10 letech válečného úsilí jestliže denně umírá několik desítek lidí jak na straně spojenců, tak na straně Afghánců, většinou civilního obyvatelstva, tak se nedá mluvit o mírovém stavu. Je to prostě válka – probíhá 10 let a bude probíhat minimálně dalších 5 let, ale výsledek je velmi pochybný.
Jedna věc, kterou lze v této souvislosti zdůraznit, je to, že v tuto chvíli tvrdím a jsme o tom přesvědčeni, je Severoatlantická aliance jednou z nejvýznamnějších bezpečnostních hrozeb sama o sobě. Ona způsobuje, že se situace ve světě po stránce bezpečnostní nejen že nelepší, ale že se dramatiky zhoršuje. Nebudu připomínat to, co např. v minulých dnech bylo zveřejněno v Německu o teroristických hrozbách, které by mohly souviset právě s angažovaností Němců v Afghánistánu. Ale totéž se týká i ostatních členských států, které se na tom jakýmkoli způsobem podílejí.
A už jsme u bezpečnostních účastí ČR. Nejde o kybernetické ohrožení, nejde o žádné jiné vnější ohrožení. Jde o to, že ČR díky svému členství v NATO, díky svému podílu na misích, především v Afghánistánu, se stává opět jedním z terčů případného teroristického útoku. Logická reakce na takové tvrzení by byla posílit všechno, co souvisí se zajištěním bezpečnosti. Jestli bezpečnost chápeme jako statek, o který se nutně musí postarat stát, to nejde zprivatizovat tuto zodpovědnost, tak by se stát podle toho měl chovat. Kolegové ze sociální demokracie vás před chvílí informovali o tom, jak probíhalo jednání výboru pro obranu, víte, že všechny resorty šetří, všechny kapitoly jsou kráceny. Je jen otázka, jestli to v některých případech opravdu není na úkor těch nejchoulostivějších věcí. My jsme pochopitelně nepodpořili rozpočet prakticky v žádném z těch silových resortů, protože se domníváme, že je nezbytně nutné rozpočty držet na takové úrovni, aby se nemuselo opakovat, že jde jen o přežití a že budeme doufat, že se nic nestane.
To, co mě při projednávání rozpočtu vyděsilo úplně nejvíc, to byla arogance, s jakou byly kapitolní sešity zdůvodňovány některými předkladateli. Ještě jsem nezažil, aby byl ve sněmovně předkládán kapitolní sešit a sám předkladatel věděl, že čísla v něm uvedená neodpovídají tomu, co bude realita v tomto resortu. Mluvím o policii, vězeňské službě, hasičském sboru. To jsou věci, které jsou naprosto zásadní a nedovedu si vysvětlit, jak je možné, že má ministr vnitra nebo spravedlnosti odvahu podepsat se pod rozpočet, o kterém se už předem ví, že není pravdivý. Jestliže je dnes 22 tisíc lidí ve výkonu trestu a jestliže příští rok jich nebude méně, spíš více, jestliže víme, že nemáme ani na zajištění stravy pro tyto lidi, tak je pochopitelné, že se to nutně nějak projeví. Napětí na obou stranách dramaticky narůstá. Průměrná plocha na jednoho odsouzeného je kolem 4 metrů, to je naprosto hanebné. Před lety jsme se snažili dostat na 6 metrů. Teď jsme zase zpátky na čtyřech. Nemá to vliv jen na odsouzené, ale i na ty, kteří se o ně musí starat 24 hodin denně. Ti lidé jsou stresováni, jsou pod neustálým tlakem a v tuto chvíli to vypadá tak, že nedojde-li k nějaké vzpouře ve věznici, protože přeplněnost všech věznic se pohybuje v rozsahu od 110 do 130 % kapacity a některá oddělení jsou dokonce na 160 % kapacity, tzn., že tam mají 2 metry na osobu, nedojde-li k nějakém dramatickému kroku, tak vyhlásíme v létě prázdniny – ale o tom už kolegové ze soc.dem. mluvili.
Jsem zděšen, jak česká vláda ve snaze šetřit za každou cenu, je ochotna šetřit i na bezpečnosti ČR a jejích občanů. Jestliže jsem mluvil o vězeňství, udělal jsem to záměrně, protože jedna z vnitřních hrozeb je i situace ve věznicích, o které veřejnost příliš informována není. Pevně věřím, že dojde ještě k nápravě a že se rozpočty budou upravovat. Spoléhat na to, že odejde od policie dost lidí nebo od hasičů, aby měli na provoz, to je opravdu zoufalá situace. Rozhodně si nemyslím, že ČR je v takové ekonomické situaci, aby toto riskovala.
« zpět
CHAT s osobností
TV Ne základnám
