V Praze dne 1.7. 2011 proběhlo slavnostní odhalení názvu ulice presidenta USA Ronalda Reagana u residence velvyslance USA v Praze Bubenči. Nejvýznamnějším hostem byla bývalá ministryně zahraničí Spojených států Condoleezza Rice, tedy výzmamná představitelka militantní politiky George Bushe jr., která podepsala smlouvu o umístění radaru v ČR. Dalšími hosty byli velvyslanec USA v ČR Norman Eisen, starostka Prahy 6 Marie Kousalíková, nebo ministr Tomáš Chalupa. Je až příznačné, jak se akce podobala oslavám československo - sovětského přátelství za minulého režimu.

Slavnost začala v 17 hodin. Mezi přítomnými byli někteří představitelé politické scény jako např. Petr Gandalovič nebo Vladimír Štětina. Nechyběli členové a sympatizanti Svazu česko-amerického přátelství, provokatér Jan Šinágl a členové (bývalé?) iniciativy pro radar.  Ti chtěli ukázat svojí neutuchající loyalitu, přestože jejich vysněná koule na Brdech nestojí. Z jejich projevů, ať neverbálních či vulgárních,  byla  vidět  nekritická  adorace Reagana a celkově  všeho,  co pochází z USA.  Reagan  je v  jejich očích osvoboditelem naší země z komunistického jha.

Akce se zúčastnili také aktivisté z okruhu iniciativ Skutečná demokracie teď, A- kontra nebo Nezákladnám, kteří chtěli připomenout další osoby, pro něž byla pomoc Ronalda Reagana také významná - Pol Pota, S. Husajna a Usámu Bin Ládina. Jejich portréty byly zobrazeny na transparentech, dále měli aktivisté i cedulky s některými méně propagovanými výroky oslavovaného presidenta. Senátor Štětina a několik přítomných svazáků aktivisty s opačným názorem demokraticky zasypali několika nadávkami, na námitku o dodržování slušného chování, jež takové slavnosti přísluší, nám senátor Štětina odpověděl, že “se s bolševiky nebaví”. Přesto vše probíhalo zpočátku v klidu. Akci uváděl sám velvyslanec USA v ČR Norman Eisen. Ten se od samého začátku rozplýval radostí nad pojmenováním ulice, přičemž Ronalda Reagana povýšil na téměř nejvýznamnějšího presidenta své země. Zároveň vyjádřil radost nad tím, že mezi názvy okolních ulic, které popisují významné události české historie, bude přidáno jméno 40. amerického presidenta. Manipulativních odkazů k českým i americkým dějinám se nevyvarovali ani ostatní řečníci. Bylo by zajímavé optat se běžných Čechů a Američanů, jestli souhlasí s takovou interpretací dějin svých národů.                                                                     

Poté následoval projev starostky Prahy 6 Marie Kousalíkové. Čekal jsem, že se hustota patosu bude postupně zvyšovat ,ale paní starostka vystřílela mnoho munice hned v úvodu. Reagan je podle ní státník, který se zasloužil o svobodu jako málokdo. Procházka po nově pojmenované ulici prý přináší poselství pro naše děti. Nakonec prohlásila, že “tato země vás stále potřebuje”. Za koho paní starostka Kousalíková mluví? Po takových slovech obvykle přicházejí již jen zvací dopisy. Vrcholem análního alpinismu z české strany byl projev ministra životního prostředí Tomáše Chalupy z ODS. “Svoboda je nezcizitelným právem všech lidí”, ,,spolupráce s USA posílí světový mír”, taková slova zazněla v jeho projevu. Někdo by se neubránil myšlence, že se jedná o pokus o vtip. Mluvit o svobodě a být zároveň ministrem v nejtotalitnější vládě od roku 89’, mluvit o mírové politice státu, který má přes 700 vojenských základen na cizím území, je buď skutečně nepovedený vtip, nebo arogantní pokrytectví. Budiž to důkazem toho, že rétorika minulého režimu nezanikla, jen byla upravena pro potřeby adorování nového velkého bratra, tentokráte ze západu. Slova se poté ujal opět pan velvyslanec, který vyjádřil potěšení nad tím, že v Praze je nyní již 4. ulice pojmenovaná po americkém presidentovi. Jeho komentář byl korunován slovy: “Tato ulice bude pochodeň, která nám ukáže ještě jasněji, kam se vydat.” Vrcholem programu byl projev Condoleezzy Rice. Během jejího projevu začali aktivisté skandovat “You've got blood on you hands!”, což nelibě nesli přítomní svazáci ochotni bránit svobodu a demokracii dle současného amerického vzoru do strhání těla. Došlo k malé strkanici, ta ale naštěstí neměla vážné následky. C. Rice to komentovala slovy: “Demokracie je někdy příliš hlasitá.” Ve svém projevu dále vyjádřila obavy o budoucnost svobody, Češi však dle jejího mínění odpověděli kladně na výzvu USA k její obraně. Spojené státy i ČR mají prý závazek k těm, kteří na svobodu teprve čekají.

Osobně jsem čekal, že se Condoleezza Rice alespoň zmíní v souvislosti s “obranou svobody” o vojenské spolupráci s ČR, jež byla přislíbena místo Centra včasného varování. Bývalá ministryně zahraničí při minulé návštěvě slíbila českým bojovníkům za  amerikanizaci republiky, že jim zahraje na piano. Nyní však své sliby a plány utajila. Čeští političtí představitelé se vůbec překonávali ve slibech věrnosti Spojeným státům opět za zády občanů, z nichž téměř dvě třetiny se vždy stavěly proti umístění americké základny na našem uzemí, o podvodu na občany USA ani nemluvě. Celá oslava se nesla pouze v adoračním pěním ód na presidenta Reagana, nepřinesla nic než velká a prázdná slova o svobodě, která jsou ovšem zneužitelná kýmkoliv. Celkově řečeno, bylo to vysloveně trapné. Jak by také nebylo, když se oslava česko-amerického přátelství slaví bez Čechů i bez Američanů.