Uznáním prozatímní libyjské vlády, sídlící v Benghází, necelé dva dny po provokativním projevu Roberta Gatese na konferenci NATO v Bruselu,potvrdila Angela Merkelová plnou závislost německé zahraniční politiky na Spojených státech. Gatesivo vystoupení vyznělo jako ultimatum amerického imperialismu slabším partnerům a spoluválečníkům v Evropě, kterým dal najevo, že musí bez prodlení zvýšit své vojenské rozpočty i stavy živé síly, aby mohli nejen symbolicky, ale reálně podpořit americké války, jinak Spojené státy půjdou vlastní cestou a budoucnost aliance se stane ještě nejistější, ne-li likvidační.

Gates pronesl svůj projev necelý měsíc nato, co prezident Obama ve svém vystoupení k Blízkému a Střednímu východu představil novou americkou válečnou doktrínu, kterou se USA zbavují jakýchkoliv omezení při použití vojenské síly, čímž chtěl naznačit, že terčem útoku se může stát libovolná země a bude pouze na Washingtonu, zda rozhodne, že důvody pro agresi jsou
dostatečné. Obamovo vystoupení je vyjádřením neschopnosti řešit sociální důsledky globální systémové krize. První fáze zmírňování sociálních dopadů krize na americké obyvatelstvo již započala válkou proti Libyi, sledující uloupení jejich finančních a surovinových rezerv. Po ní bude následovat celá řada agresí do afrických a latinskoamerických států.

Gates evropským vůdcům zdůraznil, že si budou musit zreorganizovat svou domácí ekonomiku tak, aby jim zbyl dostatek prostředků na expanzi militarizmu, jinak budou zbavení nároku na válečnou kořist, zatím na libyjskou ropu a obecněji nejen v přístupu k surovinám, ale i k obchodování na strategických teritoriích. (Jeho projev byl sice určen pro vedení států NATO, ale byl míněn i jako varování pro státy BRICS.)

Při hodnocení úspěšnosti podílu vojsk NATO v Afghánistánu ministr obrany zdůraznil, že válka odhalila slabé stránky Aliance a to jak vojenské, tak i politické, zejména nedostatek politické vůle. „Síly NATO mají problémy se zajištěním dostatečného množství bojové techniky – nikoli pouze živé síly. Vázne podpora rozhodujícími útočnými a logistickými prostředky, jako jsou vrtulníky, dopravní letouny, údržba techniky, zpravodajství, průzkum a vyhledávání cílů.“ Uvedl. Varoval vedení těch států NATO, které mají v úmyslu nadále omezovat stavy svých bojových jednotek v Afghánistánu, tvrzením: „Nemůžeme si dovolit, aby si státy odvolávaly své síly podle vlastního časového plánu.“

Hodnocení výsledků agrese proti Libyi vyznělo ještě tvrději. Gates pokáral většinu vlád členských států Aliance, že nepřispěly dostatečnými sílami a některé zcela odmítly účast v agresi a to i přesto, že intervence je omezena pouze na letecké nálety, probíhá v regionu Evropě blízkém a má
mimořádný význam pro „evropskou bezpečnost“.

Gates sarkasticky zhodnotil „vojenské možnosti“ většiny amerických spojenců slovy: „Otevřeně řečeno, mnoho spojenců s námi nespolupracuje nikoli proto, že by nechtělo, ale proto, že nemůže, vzhledem k nedostatku zbraní a bojové techniky.“ USA proto musí v Libyi nasazovat své specialisty pro identifikací pozemních cílů, které mají být bombardovány a dokonce dodávat letecké pumy. Situace je taková, že nejmocnější alianci, jaká kdy v dějinách existovala, došly po jedenácti týdnech bombardování pumy i rakety. S arogancí středověkého feudála, vydávajícího příkazy svým vazalům, zdůraznil, že Aliance nemůže zůstat dvourychlostní, ve které některé státy bojují a ostatní se pouze vezou. K těm druhým zařadil především Německo, ale i Polsko, Itálii a Španělsko. Podle Gatese by neměly být rozpočtové restrikce omluvou pro nízké vojenské výdaje. V současnosti má pouze 5 ze 28 členských států NATO výdaje na obranu přesahující 2% HDP: USA, Velká Británie, Francie, Řecko a Albánie. ( neb, jak dostat Řecko do dluhů. Stejný záměr má Vondra s ČR, pozn. Iniciativa Ne základnám )

Podívejme se však jaký vliv mělo Gatesovo vystoupení na vlády a vojenské představitele členských států NATO. Nikdo z nich nevystoupil s námitkou proti požadavkům na zvýšení výdajů na zbrojení a proti účasti ve zločinných válkách. Nikdo se ho nezeptal, z jakého titulu si je dovoluje kritizovat a
ani si mu nedovolil říci, že USA vedou v současnosti 3 války a jsou nejvíce nenáviděným národem na světě. Naopak, sledovali jeho tirády se směsicí strachu, obdivu a závisti. Je jasné, že spojenci mají naprosto stejný apetit na plundrování i dominanci, rádi by následovali americký příklad,
vkládali miliardy do vojenských rozpočtů a při tom omezovali svým pracujícím maximum výdajů na sociální vymoženosti. Můžeme očekávat, že Gatesovy hrozby poslouží vládám členských států, včetně české, ke zdůvodňování zdravotnických a jiných sociálních „reforem“ nezbytnosti výdajů na „bezpečnost“, vyplývající ze závazků k NATO a EU.

Gates se nezabýval politickými dopady další militarizace politiky na stabilitu jednotlivých států Aliance. To místo něho učinila hned druhý den americká pravicová masmédia.

New York Times v úvodníku „Říkat pravdu NATO“ přivítal Gatesova varování evropských mocností deklarací: „Tato země si již nemůže dále dovolovat sama válčit a při tom nepoměrně více platit, zatímco Evropa omezuje své vojenské rozpočty, ale využívá výhody, které ji poskytuje kolektivní bezpečnost.“ Times odsuzuje i nepřesvědčivý zásah NATO proti Libyi a táže se, jak chtějí evropské armády bojovat proti silnějšímu nepříteli, pokud nestačí na oslabenou Kaddáfího armádu.

Jestliže zvážíme, že NATO tvořilo hlavní útočný blok proti SSSR a Varšavské smlouvě ( ta vznikla, jako reakce vzniku NATO, na školách se učí opak, jak jinak, pozn. Iniciativa Ne základnám ) která již neexistuje, koho mají Times na mysli? u Je to nejen Írán, Sýrie, Venezuela, ale i Rusko a Čína.
Wall Street Journal jde mnohem dále a přímo jmenuje jaderný Írán a rostoucí Čínu, jako potenciální rivaly Severoatlantické Aliance. Kritizuje rovněž domácí i evropskou sociální politiku tvrzením, že současná situace je výsledkem příliš měkkých postojů vlád, které se snaží pečovat o své národy od kolébky až do hrobu. V této oblasti mu sekundují i Times: „Evropané se těší štědrým sociálním programům, poněvadž jejich výdaje na obranu platí USA.“

Gatesovo vystoupení vrhá nové světlo na rozhodnutí USA, Velké Británie a Francie o společné agresi, proti bohaté, ale téměř bezbranné zemi. Tato válka představuje nový model agrese, který by měl přenést část výdajů na evropské státy. Za diskreditovanou rétorikou o válce k obraně lidských práv a prosazování demokracie, je potřeba vidět realitu, definovanou před sto léty . Imperialismus je trvale rostoucí útlak národů světa ze strany hrstky velmocí, epocha válek mezi nimi, epocha podvodů lidových mas pomocí falešného sociálpatriotismu ze strany velmocí, které pod záminkou
hesel „svoboda národů“, „právo národů na sebeurčení“ a „obrana vlasti“ zdůvodňují útlak většiny národů světa.

Krok ( červen 2011 ) českých odborových organizací, pokusit se zvrátit postup české pravice při prosazování reforem, omezujících na dlouhou dobu životní úroveň pracujících, má vzhledem k výše uvedeným záměrům světového imperialismu dalekosáhlý význam, překračující české hranice.


Autor: Karel Kluz