Rozhovor přílohy „Ženy a společnost“ s mluvčí iniciativy Ne základnám Evou Novotnou
Seznámily jsme se při akcích
pořádaných „nezákladnami“ v době,
kdy
možnost zřízení americké radarové
stanice v českých Brdech byla na
spadnutí. Tehdy
byla pravou rukou svého muže Václava,
tahouna
nevelkého společenství lidí z celé
republiky, kteří nehodlali před
zvůlí americké
a české vlády kapitulovat. Dnes z „děvčete pro
všechno“
povýšila na mluvčí iniciativy.
Jste
i dnes v iniciativě „děvčetem pro všechno“?
Děvče pro všechno asi jsem, a to proto, že dávám
přednost práci rukama
a bez zbytečných řečí.
Původně jsem totiž „počítačový technik“.
Tuto
profesi v době velkých počítačů dělali
většinou muži, proto ten mužský
rod. To mužské
prostředí mě, mimochodem, formovalo asi víc, než
bych
si přála. Na různých školeních jsem
byla obvykle jediná holka a
zapadla jsem mezi kluky se
všemi nectnostmi. Později jsem musela
vynaložit větší
úsilí, abych se „vrátila do sukně“. Ale
smysl pro
manuální práci mi zůstal.
Ale
dovolte mi komentovat váš úvod. S tou „pravou rukou“
to je tak: Nemůžu říct, že jsem byla pravou rukou svého
muže. Naopak - on byl moje pravá ruka v době, kdy jsme se
starali o mou maminku. Bez jeho pomoci bych to nezvládla. A že
by Václav byl jediným tahounem? Kdeže - iniciativa Ne
základnám vlastně jen prezentovala názor 70ti
procent
občanů, které spojovalo shodné stanovisko:
žádnou cizí vojenskou
základnu na našem
území. Na to by přece jeden tahoun nemohl
stačit. Tahouni byli
všichni. Každý přispěl svými
schopnostmi, penězi a někdy stačil úsměv
a podaná
ruka či jen sdělení "držte se ".
Má iniciativa, jíž jste mluvčí, ještě
nějaký smysl, když se na našem
území
„odpískal“ jak radar, tak centrum včasného
varování?
Jistě má. Iniciativa se jmenuje Ne základnám,
a jejím cílem je
nedopustit na území
ČR vznik jakékoliv cizí vojenské
základny.
Myslím, že by se současná činnost
iniciativy měla zabývat i otázkami
okolo
potřebnosti NATO a angažování ČR v něm a taky tím,
čemu se
říká - nikoliv u nás- státní
terorismus.
Víte, já bych byla šťastná, kdyby vláda,
parlament a diplomacie byly
na takové úrovni, aby
nejenom naše uskupení aktivistů mohlo skončit.
Ale o tom
si můžeme nechat jen zdát. Dokud nezměníme
pravidla
politiky, dokud neuzákoníme referendum,
průhlednost všech jednání,
diskusi o zákonech,
pravdivou informovanost atd., tak je práce dost i
pro naši
iniciativu.
V čem spočívá činnost mluvčí
organizace, která - jak se může někomu
zdát - již
splnila svůj historický úkol a ustoupila z širšího
povědomí
veřejnosti?.
Především, být mluvčíiniciativa nepovažuji za žádné povýšení, vyplynulo to jaksi, ze situace.
Na různých akcích jsem moderovala, nebo hovořila za Ne základny. Mluvčí by měl být informován o většinovém názoru ve skupině a říkat ho navenek, či podepisat různá společná prohlášení. Jménem iniciativy se také, zúčastňuji zasedání Spojenectví Práce a Solidarity. (SpaS) jistě víte, o co jde. Činnost mluvčí beru jako službu a vnímám také zvýšení odpovědnosti.
Vždy musím vážit slova, která říkám,
protože nereprezentuji jen sebe. A historický úkol,
kterého jste se dotkla? Ten bude splněn, až místo
chamtivosti nastoupí snaha
vytvářet solidní
podmínky života pro všechny. To je při dnešním
stavu
morálky v české kotlině trochu naivní,
tak jedeme dál.
Vaši aktivisté pěkně zatápěli vládě Mirka Topolánka. Zatápíte i současné vládě?
Vládě pana Nečase je potřeba nejen zatápět,
nýbrž ji přímo potopit. V tom se shodujeme s
převážnou většinou občanů i různých uskupení,
a tak nás můžete potkat na všech protivládních
akcích,
ale třeba i v parlamentu - například při slyšení v
petičním výboru.
Podívejte, například
všechny parlamentní politické strany kromě ODS byly
prostřednictvím
Iniciativy Ne základnám
vyzvány k odvolání pana Vondry, jak to ve
svých vystoupeních slibovaly. Výsledek je znám.
Kontrolní funkce a svrchovanost parlamentu je dnes nefunkční.
Proto je nutný aktivní odpor občanů.
A jsem přesvědčena, že majetková přiznání
od těch nejvyšších orgánů až po obecní
úřady jsou
nejlepším způsobem, jak zabránit
možnému vzniku cizí vojenské základny v
ČR, protože souhlas takovému rozhodnutí není
zadarmo. Životopis pana Vondry je toho příkladem.
V čem vidíte největší úskalí
toho, že se tolik lidí, ženy
nevyjímaje, odvrací
od politiky ?
Největší úskalí vidím
ve špatné a zkreslující informovanosti lidí.
Ti,
kteří mají možnost sledovat jenom Českou
televizi a číst většinu
tiskovin u nás
vydávaných, jsou naprosto zmateni a
znechuceni.
Mimochodem, s hrdostí vozíme na autě
nápis Demokracie začíná tam, kde
končí
signál ČT. Ze své vlastní zkušenosti vím,
jak mi bylo, když na
mě působila jen tato média.
Připadala jsem si nenormální, nepatřící
do
této společnosti, než jsem objevila že existují
i jiné informační toky
a zjistila, že nejsem se
svými názory sama.
Správa věcí
veřejných by měla zajímat každého, na všech
úrovních. Ale dneska se většina lidí bojí
říkat, co si myslí, a nazývat věci pravým
jménem. To byste koukala, jak často se u petičních
stolků
setkáme u lidí se strachem o práci! Taky se dnes
nenosí používání vlastních
mozkových závitů, každý neoliberál
uspěje s papouškováním „modrých“
proklamací. Politické strany VV, TOP 09 jsou dokonalým
příkladem, kam lze občana pomocí medií
zmanipulovat.
Co tedy mají lidé dělat?
Mají být aktivní! Nenechat se otrávit.
Nevzdat to. Přečíst si Ústavu
ČR a ukázat,
že to není kus toaletního papíru. Veškerá
moc vychází z
lidu této země. Ať se lidé
přestanou bát, ať poukazují na chyby a
navrhují
řešení. Ať se za tím účelem sdružují,
zkrátka - ať vytvářejí
alternativu
zdola.
Je v politice podle vás místo pro
ženy?
Samozřejmě! Ovšem v politice je místo
především pro ty ženy, které to
„nesemele“ a
zůstanou ženami. Ty bych ráda viděla ve většině
vládních křesel a více než polovinu v
parlamentu. Takové ženy, které jsou schopny vnímat
životní
podmínky ostatních, nepoškozují
sebe ani ostatní ženy svým jednáním,
jak
to dělá řada mediálně „profláknutých“
političek. Pokud politička ve svém
vyjádření
oceňuje někoho, kdo krade a vraždí, přestává
být ženou, je jen ubohým nástrojem moci.
Čím ještě zaplňujete svůj den?
S většinou "ženských" domácích
činností nemám problém. Ráda vařím,
k
žehlení si pustím nenáročný film,
a zatímco pračka vypere můžu si hrát
na kytaru a
zpívat.
Občas jedu do Brna, kde působí aktivní
část pěveckého sboru, se kterým
jsem v
lednu strávila tři příjemné týdny v
indickém ašrámu v
Puttaparti. Chodíme
zpívat do hospicu sv. Alžběty, do domova
důchodců
i jinam, kde si nás rádi poslechnou.
A
na závěr - jaká je vaše představa o ideálním
odpočinku?
Mým přáním je bydlet na venkově, rýpat
se v zahrádce, mít blízko do
lesa a k vodě,
mít psy, kočky a jiná zvířata. Ano, v takovém
prostředí
bych moc ráda nejen odpočívala,
ale vlastně i žila. Zbytek života bych
nejraději protančila,
prozpívala, pročvachtala ve vodě, proseděla u
táboráků,
prochodila v lese a taky prospala a „pročetla“.
To všechno
bych snadno mohla. Ale když se začnu starat jen o sebe a
budu problémy
společnosti vnímat jen okrajově,
měla bych hrůzu, že by to udělali
všichni. Proto mi to nedá,
a v politice jsem „až po uši“.
Jinak s manželem jsme léta trávili čas jako
vedoucí letních i zimních dětských
táborů
Ta hravost nám vydržela a jádoufám,
že vydrží i v důchodu.
« zpět