Státy NATO a mezinárodní právo

Charta OSN

KAPITOLA I

CÍLE A ZÁSADY

Článek 1

Cíle Organizace spojených národů jsou tyto:

1. udržovat mezinárodní mír a bezpečnost a za tím účelem konat účinná kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohrožení míru a byly potlačeny útočné činy nebo jiná porušení míru a aby pokojnými prostředky a ve shodě se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva bylo dosaženo úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů nebo situací, které by mohly vést k porušení míru;

2. 2. rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činit jiná vhodná opatření k posílení světového míru;

3. 3. uskutečňovat mezinárodní součinnost řešením mezinárodních problémů rázu hospodářského, sociálního, kulturního nebo humanitního a podporováním a posilováním úcty k lidským právům a základním svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství;

4. 4. být střediskem, které by uvádělo v soulad úsilí národů o dosažení těchto společných cílů.

Článek 2

Organizace spojených národů a její členové, jdouce za cíli prohlášenými v článku 1, jsou povinni jednat podle těchto zásad: 1. Organizace je založena na zásadě svrchované rovnosti všech svých členů. 2. Všichni členové plní poctivě závazky, které převzali podle této Charty, aby si tak všichni společně zajistili práva a výhody z členství plynoucí. 3. Všichni členové řeší své mezinárodní spory pokojnými prostředky tak, aby ani mezinárodní mír a bezpečnost, ani spravedlnost nebyly ohrožovány. 4. Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů. 5. Všichni členové poskytnou Organizaci spojených národů veškerou pomoc při každé akci, kterou podnikne podle této Charty a vystříhají se poskytovat pomoc kterémukoli státu, proti němuž Organizace spojených národů podniká preventivní nebo donucovací akci. 6. Organizace zajistí, aby státy, které nejsou jejími členy, jednaly podle těchto zásad, pokud to bude nutné k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. 7. Žádné ustanovení této Charty nedává Organizaci spojených národů právo, aby zasahovala do věcí, které podstatně patří do vnitřní pravomoci kteréhokoli státu, ani nezavazuje členy, aby takové věci podrobovali řešení podle této Charty; tato zásada však nebrání, aby se použilo donucovacích opatření podle kapitoly VII.

Severoatlantická (Washingtonská) smlouva – dále Smlouva

North Atlantic Treaty Organisation vzniká podpisem smlouvy ve Washingtonu, D.C. dne 4. dubna 1949.

Smlouva se jednoznačně hlásí k principům Charty OSN:

Článek l

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.

Česká republika vstoupila do NATO v r. 1999.

Dominantním členem NATO jsou nikoli de iure, ale de facto USA.

Vojenská činnost NATO začíná v rámci konfliktů v bývalé Jugoslávii:

Bosna a Hercegovina 1993 – 1995 – operace Odepřený let (Deny Flight) - udržování bezletové zóny, ale i letecké útoky na pozemní cíle;

Jugoslávie 1999 - operace Spojenecká síla (Allied force) – letecké nálety – operace trvá 78 dní – právně pochybné (= „humanitární bombardování“, jak akci nazval Václav Havel)

Afghánistán od r. 2003 dodnes – uplatněn čl. 5 Smlouvy o kolektivní obraně po událostech 11. září 2001 v USA, ač odpovědnost za zničení WTC nebyla nikdy nikomu prokázána; Rada bezpečnosti OSN k vojenské akci proti Afghanistánu nedala souhlas jedná se tedy o hrubé porušení Charty OSN i Wash. smlouvy;

Irák 2003 dodnes – tzv. Druhá válka v Zálivu – bez rozhodnutí RB OSN USA napadli Irák, svrhli legálního iráckého presidenta Sadáma Hussaina. Záminkou bylo vykonstruované obvinění z toho, že Irák vlastní ZHN, ty však dodnes nebyly nalezeny.

Lybie 2011 – zaštítění se resolucí RB č. 1973/2011 stanovující bezletovou zónu nad Lybií a umožňující přijmout „adekvátní opatření“ k ochraně civilistů. Státy „zabezpečující“ splnění dané resoluce RB OSN (zejména Francie, Británie a USA) bezostyšně soustavně bombardují civilní lybijské cíle s cílem napomoci vzbouřencům. Zde sehrává zápornou roli (zcela v rozporu s Chartou OSN) i Evropská unie. „Ministryně zahraničí EU“ jednala pouze s představiteli povstalců, stejně tak Francie a Velká Británie, což zcela jasně připomíná rok 1938, kdy stejné státy vedly jednání se sudetskými Němci bez ohledu na legální československou vládu. Historia repetitur.

Již resoluce RB OSN č. 1970/2011 zakazuje dodávky zbrojního materiálu do Lybie, přesto Francie povstalce zásobuje, ač je to v příkrém rozporu s oběma resolucemi RB OSN k Lybii (č. 1970/2011 a č. 1973/2011). Dodnes však není jasné, kdo jsou ti povstalci a zač vlastně bojují. Jisté je pouze to, že jde o občanskou válku, kde povstalci jsou vojensky podporováni proti legální lybijské vládě, a to prakticky při krytí ze strany OSN.

Do všech těchto akcí se zapojila i řada členských států NATO, včetně ČR (kromě Lybie).

Agresorem nejsou dodržovány Haagské ani Ženevské konvence, což má za následek vysoký počet civilních obětí a zničení infrastruktury napadených států.

Dále dochází na okupovaných územích k porušování Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání ze strany zejména USA (koncentrační tábory Guantanámo, Abu Ghraib aj.).

Jak USA, tak další státy provádějí převážně letecké útoky, kdy je přesné určení cíle mnohem obtížnější než při pozemích operacích, a co bylo vlastně zasaženo a kdo byl zabit se zjišťuje až ad hoc.

Porušování Ženevských konvencí je válečným zločinem.

Další „zločiny“ USA:

• od roku 1962 USA provádějí v rozporu s Chartou OSN blokádu Kuby;

• štvaní proti jadernému programu Iránu je v rozporu s Non-proliferation Treaty (Smlouvy o nešíření jaderných zbraní), neboť Iránu nebylo prokázáno, že by jeho jaderný program byl jiný, než mírový, což smlouva umožňuje;

• krytí Izraele, který nedodržuje resoluce OSN a RB OSN: nebyl doposud vytvořen stát Palestina, ač resoluce OSN 181 (II)/1947 stanovuje hranice státu Izrael i hranice státu Palestina. Izrael doposud okupuje palestinská území. Izrael též nesplnil resoluce RB OSN č. 242/1967, na jejímž základě se Israel měl stáhnout do hranic před „Šestidenní válkou“; USA kritizují kdekoho, a žádají uvalení sankcí, jedině Israel požívá po všechna léta plnou podporu US administrativy, bez ohledu na to, že Israel trvale porušuje Ženevské konvence a dopouští se pravděpodobně genocidy vůči Palestincům;

• je známé, že USA v řadě případů používaly munici s ochuzeným uranem, což též neodpovídá mezinárodním normám;

• nelze zapomenout na válku ve Vietnamu, kde byl proti civilistům použit napalm a pyrogely;

Doplnění ke státům NATO

• Kosovo – 17. 2. 2008 vyhlásilo jednostranně nezávislost na Srbsku, řada států toto jednostranné vyhlášení podpořila a Kosovo uznala, toto jednostranné vyhlášení nebylo bohužel zpochybněno ani mezinárodním soudním dvorem v Haagu (r. 2010), ač vytvořením samostatného Kosova byla porušena resoluce RB OSN 1244/1999 přijatá k událostem v Jugoslávii;

• Izrael – dne 31. 5. 2010 israelské vojenské komando napadlo šest civilních tureckých lodí plujících s humanitární pomocí do Gazy, devět lidí bylo komandem usmrceno a řada dalších zraněna Zde je na místě dotaz, proč nebyl aplikován článek. 6 Washingtonské smlouvy, když se jasně jednalo o napadení lodě člena NATO v prostoru, pro který Smlouvy platí;

• vojenské aktivity NATO v Afghanistánu, Iráku, Lybii jsou mimo prostor stanovený Smlouvou v čl. 5;

• hrubým způsobem je porušován i Code of Conduct (Kodex chování)přijatý v rámci OBSE při projednávání Vídeňského dokumentu v roce 1994 – tento Kodex je závazný pro všechny signatáře OBSE, tedy i pro USA

Závěr

• V U.S. Code - Title 18 > Part I > Chapter 118 > § 2441 jsou definovány válečné zločiny, tudíž US právo takovéto zločiny má trestat. Je zajímavé, ač je zřejmé, že US administrativa zcela jasně porušuje základní zákon USA, stále není nikdo stíhán;

• při nástupu presidenta Obamy se zdálo, že bude tím presidentem, který bude mít zájem vymanit USA z agresivní politiky nastolené jeho předchůdci. Bohužel nadále pokračuje ve stejné politice, tedy i v tom, že se nestaví válečným zločinům, ba naopak jeho administrativa je nadále podporuje;

Ad Česká republika

Poprvé v dějinách našeho novodobého státu (od r. 1918) stojí naše země na velmi špatné straně tím, že naši politici nedokázali vystoupit proti zřejmému porušování Charty OSN a Haagských a Ženevských konvencí, ba naopak přidali se na stranu agresora a tím náš lid učinili spolupachatelem válečných zločinů.

Politici nám tvrdí, že musíme podporovat svého US spojence, ale zamlčí, že touto podporou se z nás stávají spolupachatelé na válečných zločinech US administrativy. Spojence musíme podporovat jedině v souladu s právními normami a nikoli proti nim.

Václav Havel dokonce dokázal vytvořit spojení slov „humanitární bombardování“, humanitární však znamená zaměřený na základní potřeby a zájmy člověka. Co pak uděláme s bombardováním? Patří i ono k základním potřebám člověka?

Nízkost našich současných představitelů je dále vidět i na adoraci skupiny bří. Mašínů, neboť uznávají-li jejich činy za boj proti režimu, je třeba jejich tzv. boj považovat podle Ženevských konvencí za konflikt typu D, avšak hrubým porušením těchto konvencí spáchali příslušníci skupiny bří. Mašínů válečné zločiny, které jsou podle zákona nepromlčitelné.

Autor: František Kubák