Důvodem, proč je útok na Sýrii na obou stranách Atlantiku tak nepopulární, nemá nic společného s neoimperiální arogancí, píše v deníku Guardian konzervativní komentátor Simon Jenkins. Důvodem je, že je to špatný nápad. "Potrestat" diktátora za to, že vraždí vlastní lidi, prostě zavražděním dalších jeho lidí, se zdá být víc než kruté. Také je to stupidní. Nevede to nikam.

Veřejné mínění je možná špatný rádce pro detailní politiku státu. Avšak veřejné mínění se muselo vyrovnat s dvěma dlouhými válkami a obě dopadly špatně. V důsledku toho jsou vedoucí politikové v Londýně a ve Washingtonu (a možná i v Paříži) dostatečně nervózní na to, aby předali rozhodování svým parlamentům. V Británii bylo výsledkem odmítnutí.

V Sýrii by byl útok odvetou za prokázané porušení mezinárodního práva o chemických zbraních. Nikdo nemá vůli svrhnout Assadův režim. Akci politikové popisují jako pouze trestnou a jako "odstrašení", zaměřenou čistě na chemický masakr, k němuž došlo v minulosti. Je to válka založená na gestech. Nepotrestá viníky, jako jsou členové Assadova režimu, kteří by měli být postaveni před soud pro válečné zločiny. Západní vojenský útok pouze zničí budov a zabije další lidi. Je naprosto nesmyslný.

Právě proto je veřejnost na obou stranách Atlantiku skeptická. Nechápou, proč se jejich politikové nadýmají, řinčí šavlemi a vedou tvrdé řeči, když nezamýšlejí nic jiného než jen přerovnat nábytek na předměstí Damašku - a posílit syrskou morálku, pokud budou muset ustoupit.

Jestliže chce Západ opravdu zachránit Sýrii, tak ať provede invazi a zachrání ji. Jinak držte hubu. V této věci nejde o ústup západního "impéria hodnot". Jde o diskreditaci idiotského používání leteckých úderů jako všeléku pro nemoci světa. Alespoň to je dobrá zpráva.