Fakta a komentáře

Dvě NATA

NATO je na to, na co je podle zakládající smlouvy NATO. Avšak činnost NATO v praxi není se zakládající smlouvou v  souladu. Dnešní NATO není na to, na co je NATO v zakládající smlouvě NATO. Vlády členských států NATO ve své činnosti zakládající smlouvu NATO nedodržují.

„Severoatlantická smlouva“, která je zakládající smlouvou NATO, byla podepsána v hlavním městě USA Washington 4.4.1949. Může to být náhoda, ale může to být proto, že elita ekonomických a finančních manažerů, kteří řídí USA, tím dala najevo, že bude mít řídící postavení i v NATO. Bylo to 4 roky po skončení druhé světové války, kterou Američané na svém území nepoznali. Bylo to v době, kdy celý svět měl „války plné zuby“. V době kdy ekonomika USA neměla z války ani škrábnutí, nýbrž naopak výrobou a prodejem zbraní posílila. Bylo to v době kdy ekonomičtí a finanční manažeři USA řídili největší ekonomiku světa.

1. VLÁDY ČLENSKÝCH STÁTŮ NATO SE ZAVÁZALY DODRŽOVAT TATO USTANOVENÍ ZAKLÁDAJÍCÍ SMLOUVU NATO :

Smluvní strany této smlouvy znovu potvrzují svou víru v cíle a zásady Charty Spojených národů a svou touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami.
Jsou odhodlány hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu.
Snaží se podporovat stabilitu a blahobyt národů v severoatlantické oblasti. Jsou rozhodnuty spojit své úsilí ke kolektivní obraně a k zachování míru a bezpečnosti.
Proto se dohodly na této Severoatlantické smlouvě

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.

Článek 2

Smluvní strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi jakýmikoli smluvními stranami nebo mezi všemi smluvními stranami.

II. MEZI NATO PODLE SEVEROATLANTICKÉ SMLOUVY A ČINNOSTÍ NATO V PRAXI JE ROZDÍL JAKO MEZI SUCHEM A ZÁPLAVAMI.

Aby činnost NATO v praxi mohla být v souladu se Severoatlantickou smlouvou, musely by ji vlády členských států NATO aktualizovat. Třeba takto:

Smluvní strany této smlouvy NEPOTVRZUJÍ svou víru v cíle a zásady Charty Spojených národů a svou touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami.
Jsou rozhodnuty spojit své úsilí ke kolektivní OZBROJENÉ INTERVENCI a k NEZACHOVÁVÁNÍ míru a bezpečnosti.

Smluvní strany se NEZAVAZUJÍ, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a NEZDRŽET se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.

Článek 2

Smluvní strany NEBUDOU usilovat o vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky

III. POSTAVENÍ VLÁDY ČR.

Česká republika je členem NATO. V zakládající smlouvě NATO – Severoatlantické smlouvě z r. 1949 - vláda ČR potvrzuje svou „viru v cíle a zásady Charty Spojených národů a svou touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami”. Česká republika je právním státem. V právním státě nesmí být porušovány zákony a závazky z mezinárodních smluv. Vlády ČR včetně současné koaliční vláda ČSSD-ANO-KDU ČSL zakládající smlouvu NATO nedodržují. Nedodržují závazek jednat v souladu s cíli a zásadami Charty OSN.

Koaliční vláda ČSSD-ANO-KDU ČSL je povinna jednat v souladu s  těmito cíli Charty OSN:

„Udržovat mezinárodní mír a bezpečnost a za tím účelem konat účinná kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohrožení míru a byly potlačeny útočné činy nebo jiná porušení míru a aby pokojnými prostředky a ve shodě se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva bylo dosaženo úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů nebo situací, které by mohly vést k porušen míru.

„Rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činit jiná vhodná opatření k posílení světového míru;“

„Všichni členové řeší své mezinárodní spory pokojnými prostředky tak, aby ani mezinárodní mír a bezpečnost, ani spravedlnost nebyly ohrožovány.“

„Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou a použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.“

Autor Ing. Jiří Sobotka CSc – NE účasti ČR ve válkách