Stále silnější odpor ve mně vyvolávají lidé, kteří nám za naše peníze z daní, ze kterých oni žijí, bydlí, jezdí na dovolenou a srkají s malíčkem nahoru kávu v kavárnách, diktují, co smíme a co nesmíme, co bychom měli a co neměli. Ať už jde o politiky, vědce, umělce či představitele tzv. neziskových organizací. Zástupci tzv. elit, kteří se do této pozice jmenovali sami, nemají potřebu diskuse. Chtějí, aby každý, kdo nesdílí jejich náhled na svět, bezvýhradně přijal to, co říkají oni. Když není po jejich, používají metody zesměšňování, marginalizace, osobních útoků a dehonestace. Je potřeba s tím počítat a nenechat se umlčet. Projevem naprosté arogance je, když se tak chovají vůči lidem, z jejichž peněz mají zajištěnu vlastní existenci.