Skončilo velké období západního stylu politiky vedené pomocí ideologických bojů ve stylu pravice a levice. Dnes se vede úplně jiný boj, který nás posunul o dvě století nazpět. Bojuje 99 % proti nadvládě jednoho procenta

Z minulého týdne mne zaujaly dvě věci, o kterých se prakticky nemluví a které souvisí s ideologickým výprodejem socialistických a obecně levicových hodnot. Psal jsem sérii článků o krizi v klasických levicových stranách v USA a v EU, které jsou postupně nahrazovány sociálními hnutími zdola. Ohledně Francie to byl článek Ideový rozpad francouzských socialistů. Dalším tématem byl postoj levice k dnešní EU, která představuje bývalý projekt demokracie dané skvělými ideály kosmopolitního a federalistického osvícenství. Dnešní EU se postupně mění shora na projekt korporátního monolitu ovládaného bankstery. Viz naše články o tajně připravované smlouvě TTIP (Smlouva TTIP: korporátní revoluce, která požere své děti). K tomu běžela debata zase u německých Die Linke, viz článek Levice v EU: z bláta do louže. V USA tato debata běží už několik let, viz hnutí jako Occupy Wall Street. Ideový rozpad Demokratické strany v USA je zřejmý, a pro aktivisty už nastal minimálně před dvěma lety (Předpovězený konec demokratů, nástup nové levice v USA). Pravice v době vrcholícího neoliberalismu pod správou planetárního jednoho procenta žádné velké problémy nemá. Pro obecný lid pilně roztáčí kola nacionalismu a korporátního fašismu pod heslem "méně státu a více demokracie". Heslem "méně státu" pochopitelně myslí zničení sociálního welfare-state ze 70. let napojeného na sociálně-tržní ekonomiku.

Z hlediska popsaného debaklu koupené levice, fungující v oposmluvním politickém soužití s pravicovým korporátním fašismem, existují dvě znamení doby, která jsou pro mne velice charakteristická. Na konci minulého týdne přijel francouzský socialistický prezident na oficiální návštěvu Řecka. Tento levicový prezident pochválil levicovou Syrizu a speciálně jejího premiéra Alexise Tsiprase za to, jak zradili zdejší voliče a nechali legálně rozkrást Řecko. K tomu viz články pod heslem "syriza" Proto také socialista Hollande do Řecka přijel. Levicový prezident Hollande pracující v zájmu francouzských bank aktivně bránil Řecku vystoupit z eurozóny. Tím zajistil stabilní dluhové otroctví v rámci konsorcia tzv. bankovní Trojky, potažmo ECB a Goldman Sachs, přičemž ECB vede poslední výše jmenovaná americká entita. Hollande jako agent těchto korporátních subjektů přišel k levicové Syrize, aby vyřídil výprodej zbytku dosud nerozkradeného státního majetku do rukou francouzských korporací. Proto také přijel na tuto legální loupež s celou suitou zástupců korporací a bank. Francouzi si v politice vždy potrpí na okázalé řečnění, takže při této příležitosti pochválil Řeky za to, jak jsou ušlechtilí a historicky-klasicky demokratičtí. Tím svou levicovou komedii a zradu završil tak dokonale, že mne to zaujalo i jako filosofa. Viz předešlý článek k hanebnému jednání EU v případě zdejší krize (Aristotelés, Řecko a dnešní EU).

Druhý příklad je ze současné pravicově-levicové Kanady, jejíž pravice byla ovšem masivně odvolena ve volbách minulý týden. Kanadským premiérem je po devítileté nadvládě konzervativců (bývalý premiér Stephen Harper) nový šéf liberálů Justin Trudeau. Kanaďané jako voliči pochopili, že pravice spojená se zájmy USA jim zničí zemi skrze rabování přírodních zdrojů, přivede je do dluhů a zničí jim kvalitní sociální a politický systém, který Kanaďany řadí na rozdíl od USA na jedno z nejvyšších míst na světě. Za Harpera bylo prý úspěšně zaděláno na všechny tři debakly, alespoň podle Kanaďanů, které znám. V provincii Ontario došlo k tomu, že zde vládnoucí Liberální strana legálně uplatila dvě menší učitelské odborové organizace asi půl miliónem dolarů. Ten byl oficiálně vyplacen na veřejný účet obou organizací pod záminkou zvýšených nákladů na strukturální změny v těchto odborech. Ve skutečnosti šlo o podporu kandidatury jednoho z těchto odborových šéfů na místní kandidátce levicových Liberálů. Jeho úkolem mělo být završení toho, co zde levicoví liberálové trvale dělali už předtím od roku 2013 pod celostátním vedením Harperovy pravice. Koupený předák odborů jako budoucí kandidát levicových Liberálů měl snížit základní mzdy učitelů, rozbít velké odborové svazy, snížit základní platové a důchodové rámce, a hlavně měl prosadit vládní usnesení (tzv. Bill 115) o omezení stávek a protestních akcí učitelů. K tomu bylo třeba koupit nejen jednoho člověka, ale i část odborových struktur. Nic nového pod sluncem, minimálně posledních sto let od vzniků odborů na Západě. Zajímavé je ovšem stejně jako v prvním případě to, že tuto kolaboraci s korporacemi aktivně provádí zkorumpovaná levice a s ní i koupené odbory.

A do třetice všeho dobrého se totéž děje na úrovni některých velkých nevládek. Komentovat úpadek organizace "Člověk v tísni" koupené současným vládním establishmentem mi připadá celkem zbytečné a už to udělali jiní. Ale za sebe mne mrzí úpadek Amnesty International, jejímž jsem členem. Viz můj článek Zpráva Amnesty International o mučení na Ukrajině. Stále více se ukazuje neblahá tendence určitých nevládek propojit svou agendu na ideologické zájmy určité kliky korporací a státního zájmu Západu. Výsledek je v případě Amnesty dosti tristní, přinejmenším v zemích jako je Afghánistán, Libye, Sýrie a Ukrajina, ale i v jiných zemích světa, například v Latinské Americe. Selektivně se mlčí k porušování lidských práv masivního rozsahu, zejména těch spojených s ekonomickými zájmy korporací. Na druhou stranu je vidět, že mnohé velké nevládky, které se věnují životnímu prostředí, z této pasti unikly tím, že začaly aktivně spolupracovat s výzkumem na univerzitách, s akademickou sférou obecně a s aktivisty v terénu. Tím jim vyšel jiný obraz světa a nedaly se tak snadno koupit, jako jiné nevládní organizace, které si zvykly na pohodlný život z korporátních a z vládních peněz.

Závěr? Znovu se potvrzuje, že lidé dole se musí dát dohromady sami, protože to za ně nikdo jiný neudělá shůry korporací a jimi koupených levicových politiků. Dřívější skutečná levice nezrazovala svou ideologii tak markantním způsobem jako dnes, kdy to u nás ve velkém provozují dokonce i komunisté, o socanech vůbec nemluvě. Pro mne tím skončilo velké období západního stylu politiky vedené pomocí ideologických bojů ve stylu pravice a levice, které trvalo tak do 70. let. Dnes se vede úplně jiný boj, který nás posunul o dvě století nazpět. Bojuje 99 % proti nadvládě jednoho procenta. K tomu viz u nás užitečné články typu:

• Báječná léta jednoho procenta
• Kam mizí bohatství vytvořené vyšší produktivitou práce?
• Výzkum potvrdil, že vlády států slouží zbohatlíkům a korporacím
• Chudí vypadají na grafech ještě hůře než ve skutečnosti