Svět se zbláznil.

U příležitosti průjezdu amerického konvoje, který, a to máte pravdu, není vzhledem k faktu našeho členství v NATO ničím mimořádným, nám mladí nadějní analytici sdělili zásadní doporučení: Měli bychom prý usilovat o spojeneckou základnu na našem území či, případně, o prvky americké protiraketové obrany u nás. Které jsme nechtěli v Brdech. Čili máme to chtít teď? Jak se též díváte na bičování evropských členů NATO za to, že dávají málo na obranu? A zejména... zejména na všeobecné úsilí NATO vměstnat na hranice Ruska nové jednotky a techniku a ideálně s nimi provádět masivní cvičení? 

Zrovna čtu naprosto skvělou sbírku komentářů italského historika Franka Cardiniho nazvanou Chalífa a Západ. A autor v ní mimo jiné konstatuje, že americké základny na italském území jsou důkazem americké okupace Itálie, a tudíž i toho, že Itálie není svrchovaným státem, který by si mohl rozhodovat sám o svém osudu. Celá západní a jižní Evropa je fakticky okupována Spojenými státy, a pokud bychom přijali Cardiniho logiku – a já ji přijímám – tak je volání po americké základně u nás srovnatelné s Bilakovým „zvacím dopisem“ z roku 1968. Chápu, že ti zmínění „mladí nadějní analytici“ jsou někým placeni, a tak pějí píseň toho, jehož steaky a burgery jedí, ale z hlediska skutečných a akutních potřeb České republiky jsou to naprosto „zbyteční lidé“. 

Jádro pudla je samozřejmě skryté v tom, že Spojené státy – velmi intenzivně skupované Čínou, mimochodem – mají poslední funkční odvětví průmyslu, a tím jsou zbraně. Když dnes nutí členské státy NATO, aby naplnili svůj vynucený závazek vynakládat na zbrojení dvě procenta rozpočtu – a tím držet nad vodou americké zbrojaře – je to vlastně jen partikulární zájem USA. Evropa s tím nemá nic společného, ale právě Evropa je tlačena do konfliktu s Ruskem… Neustálým omíláním teoretické možnosti války se vytváří ta správná atmosféra, lidé jsou na tuto možnost jaksi „navykáni“, aby pak zbytečně nebrblali a věděli, že válka je přirozeným vyústěním toho, co se nyní odehrává. Otázka přitom zní vcelku jednoduše: Necháme se zmasakrovat v případné válce s Ruskem jen proto, aby naši američtí partneři měli radost ze zisků? Pokud si řekneme, že ano, protože pohlazení od strejdy nebo tety při nějaké slavnostní snídani v Bílém domě za to rozhodně stojí, tak ano, tak si zmasakrování asi opravdu zasloužíme.

Zdroj: Parlamentní listy