Eric Zuesse 21.6.2016 Zvědavec

V úterý, 14. června, NATO oznámilo, že pokud se členská země NATO stane obětí kybernetického útoku ze strany osob ze země mimo NATO, jako Ruska a Číny, pak článek 5 NATO o „kolektivní obraně“ vyžaduje, aby se každá členská země NATO připojila k oné členské zemi, pokud ta se rozhodne v odvetu napadnout útočící zemi. 


Předběžné opatření pro tento postup bylo zajištěno před dvěma lety poté, co Krym opustil Ukrajinu a opětovně se připojil k Rusku, jehož byl součástí do doby, než byl nedobrovolně převeden Ukrajině sovětským diktátorem (kukuruznikem – p.p.) Nikitou Chruščovem. Toto rozhodnutí NATO bylo učiněno v předjímání toho, že Ukrajina se konečně stane členem NATO, což se stále nestalo. Nicméně až nyní NATO prohlašuje, že kybernetická válka bude zahrnuta do skutečné „války“ podle ustanovení NATO o „kolektivní obraně“.

NATO nyní tvrdí, že protože ruští hackeři okopírovali emaily z domácího počítače Hillary Clinton, kdy tato akce někoho v Rusku využila toho, že si převedla svoji komunikaci z ministerstva zahraničí domů na nezajištěný domácí počítač, a takovéto špehování Rusů u záležitostí amerického ministerstva zahraničí, které v něm byly uloženy, by mohlo představovat útok proti Spojeným státům americkým, a pokud americký prezident to za takové prohlásí, může to být ruská invaze do USA, aktivátor klauzule o vzájemné obraně, a tak bude od členských států požadováno připojit se k americké vládě a jít do války proti Rusku, pokud se tak americká vláda rozhodne.

NATO vytvořilo v r. 2013 (před převzetím Ukrajiny) informační propagandistické video, tvrdící, že „kybernetické útoky“ lidmi z Ruska nebo Číny, které mohou narušit americkou národní bezpečnost, mohou vyvolat invazi NATO, pokud americký prezident rozhodne, že tento kybernetický útok byl nepřátelským aktem ruské nebo čínské vlády. V tomto videu britský expert na národní bezpečnost poznamenává, že by to bylo „čistě politické rozhodnutí“ amerického prezidenta, které může učinit pouze americký prezident, který jako jediný k tomu má zákonnou pravomoc. NATO, vytvořením tohoto videa, dalo najevo, že jakýkoliv vůdce členského státu NATO, který může tvrdit, že jeho země byla „napadena“ Ruskem, má moc zahájit válku NATO proti Rusku. V tomto případě by to byl americký prezident Barack Obama. Nicméně toto video také uvedlo, že NATO by automaticky takové obvinění učiněné hlavou státu, označující kybernetický útok za invazi, neakceptovalo, ale země obviněná z tohoto zločinu by se k němu musela přihlásit, nebo by muselo být dokázáno, že jej provedla. Za nové politiky NATO, oznámené 14. června, která kybernetický útok klasifikuje automaticky jako „válku“, stejně jako jakýkoliv jiný konvenční útok, však takovéto doznání nebo usvědčení cílové země již potřeba není. Avšak v uveřejněných zprávách to bylo ponecháno vágním.

V kontextu oznámení NATO z 14. června, že kybernetická válka má stejný statut jako fyzická válka, by Obama mohl prohlásit, že USA byly napadeny Ruskem, když emaily bývalé ministryně zahraničí byly zkopírovány někým v Rusku. (V tom případě se USA permanentně dopouští agresivní války proti celému světu, protože veškerý americký software je prošpikován šmírovacími breberkami NSA, a tudíž podle této logiky má celý svět právo provést proti USA odvetný úder všemi prostředky – p.p.).

Nyní je to mezi Ruskem a Spojenými státy horkou záležitostí, takže, například, stejného dne, 14. června, uveřejnila Reuters zprávu s titulkem „Moskva popírá ruské zapletení do průniku do amerického DNC“ (“Moscow denies Russian involvement in U.S. DNC hacking”) a uvedla, že „Rusko v úterý popřelo zapletení do průniku do databáze Národního demokratického výboru, kde podle amerických zdrojů získalo přístup ke všem opozičním výzkumům o republikánském prezidentském kandidátovi Donaldu Trumpovi“.

Dříve byla špionáž pokládána za součást válčení, a poté, co se dostala na veřejnost odhalení, že USA odposlouchávají telefonické konverzace německé kancléřky Angely Merkel, se špionáž stala prostě uznávanou součástí běžné diplomacie (aspoň pro Spojené státy); ale nyní, za nové politiky NATO, by mohla být považována za ekvivalent fyzického napadení nepřátelskou zemí.

Na nadcházejícím setkání NATO, 8.-9. července, které se odehraje v kontextu největších vojenských cvičení NATO u hranic a na hranicích Ruska, pod názvem „Atlantické odhodlání“ (Atlantic Resolve), mohou být probírány perspektivní plány NATO na napadení Ruska, aby se dospělo ke konsensuálnímu plánu pro celou alianci. Nicméně i kdyby se tak stalo, nebude to zveřejněno, protože válečné plány se nezveřejňují nikdy.

Původ tohoto střetu mezi USA a Ruskem je ve slibu, který Západ dal v r. 1990 sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi, že se nebude rozšiřovat na hranice Ruska, a následném porušování těchto opakovaně dávaných slibů Západem. Gorbačov rozpustil Sovětský svaz a jeho Varšavskou smlouvu, na základě těchto podvodných ujišťování západních vůdců. Tudíž nyní je Rusko obklíčeno nepřáteli, včetně zemí bývalé Varšavské smlouvy, a dokonce i některých bývalých regionů samotného Sovětského svazu, jako Ukrajina a pobaltské republiky, na jejichž území jsou nyní jednotky NATO. NATO interpretuje ruské akceptování přání Krymčanů opustit Ukrajinu a opětovně se, po ukrajinském puči z r. 2014, připojit k Rusku jako demonstraci záměru Ruska napadnout země NATO, které byly dříve součástí Sovětského svazu a Varšavské smlouvy, jako Polsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva; a to je údajný důvod americké operace Atlantické odhodlání, znamenající prudký nárůst počtu amerických jednotek a zbraní v těchto zemích, které hraničí s Ruskem.


NATO Says It Might Now Have Grounds to Attack Russia vyšel 15. června 2016 na thesaker.is.