Česká vláda se zkrátka sama rozhodla, že jí vývoz vojenského materiálu do těchto zemí nevadí. ČT mlčí .
Teroristé shánějí zbraně i v Česku. Válka se musí živit, říká zbrojař
7. května 2016
Radikální hnutí z Blízkého východu či Afriky se při obstarávání zbraní nevyhýbají ani Praze. Využívají k tomu své krajany, kteří v Česku dlouhodobě žijí, řekl iDNES.cz jeden z obchodníků. Tajné služby upozorňují, že prodejce nemusí tušit, kde jeho zboží vlastně skončí. Neptáme se, přiznává zbrojař.„Potřebuju čtyřicet tisíc kalašnikovů ze sedmdesátých let. Pojďme se domluvit na cestě a na ceně, pro mě přihoďte deset procent. Papíry budou z Nigérie.“
Podobné věty znějí v centru Prahy poměrně často. Někdy v komorní atmosféře doutníkových klubů, jindy uprostřed rušného nákupního centra. A jak redakci iDNES.cz vylíčil jeden z tuzemských zbrojařů, českým obchodníkům se nevyhýbají ani zakázky, které na první pohled „zavánějí“.
„Stačí se podívat na mapu. Praha má dobrou polohu, jsou tady všichni. Od Abdulů přes Mohamedy až po Seržu a Vasila. “ vypráví Čestmír - jednatel firmy, která sídlí v nenápadném domě uprostřed metropole a nemá ani funkční webové stránky. Má ovšem něco jiného: povolení Ministerstva průmyslu a obchodu, díky němuž může nabízet a vyvážet do zahraničí vojenský materiál. A také miliardové obraty.
Čestmírově firmě (zbrojařovo jméno bylo na jeho přání změněno, redakce jej i název firmy zná, pozn. red.) je zajišťují právě oni Abdulové a Vasilové - prostředníci, kteří v Česku dlouhé roky žijí. O zhruba 240 držitelích ministerského povolení mají dobrý přehled a vědí, co jsou schopní obstarat.
Pušky se počítají na desítky tisíc
„Cizinci nechodí k nám, ale právě k nim, protože se znají,“ vysvětluje pražský zbrojař roli zprostředkovatelů, kteří podle něj často umí perfektně česky - mnozí prý v uplynulých dekádách studovali v Praze. „Abdul pak vytipuje člověka, ke kterému přijít. Zjistíme, jak moc je to kryté penězi a papíry. Pokud je všechno v pořádku, rádi pomůžeme a už vymýšlíme cestu, jak to udělat,“ říká pražský zbrojař.
Jeden takový obchod podle něj bez potíží vynese miliony dolarů. „Chtějí vždycky to samé - kalašnikov a něco na toyoty,“ zmiňuje zbrojař symbol pouštních válek od Maroka po Afghánistán, terénní vozy s kulometem na korbě (psali jsme o nich zde). Zákazník může najednou žádat třeba o 50 tisíc útočných pušek typu AK-47, největší zájem je prý o sovětskou výzbroj ze sedmdesátých let.
Cena včetně dopravy do Afriky či na Blízký východ je aktuálně zhruba 450 až 470 dolarů za každou útočnou pušku.Zahrnutý už je zisk Čestmírovy firmy, tučná provize pro nákupčího a zkrátka nepřijde ani zprostředkovatel Abdul. „Množství, kdy už má smysl se o tom bavit, začíná někde na 20 až 30 tisících společně s municí,“ dodává Čestmír.
Když je domluvený objem zakázky i její cena, přijde čas na klíčovou otázku: Jak obchod vyřídit s českými úřady. Ke každé zbrani, která legálně opouští Česko, musí obchodník získat souhlas hned ze tří ministerstev - vnitra, zahraničních věcí a obrany. Každé z nich plánovaný obchod posuzuje z jiného úhlu a své stanovisko posílá Licenční správě, která spadá pod resort průmyslu a obchodu. Své slovo mají v celém procesu i tajné služby nebo ambasáda v zemi, kam zboží směřuje.
„Válka se musí živit z obou stran, jinak ten průmysl skončí“
Klíčovým dokumentem je pro úřady takzvané EUC - certifikát koncového uživatele. Vláda cizího státu v něm potvrzuje, že zákazník skutečně zbraně potřebuje, má k nim doma potřebná povolení a nemíní je přeprodávat dál.
U rizikových zemí česká vláda vyžaduje i takzvanou superlegalizaci. Důkladně kontroluje, jestli razítko a podpis na dokumentu skutečně patří konkrétnímu ministerskému úředníkovi, který se v zahraničí pod certifikát podepsat.
Tam ovšem pravomoci Česka končí - pokud je tento úředník zkorumpovaný a razítkuje certifikáty, které by razítkovat neměl, radikální hnutí má zkrátka v ruce platný oficiální dokument. Je k tomu samozřejmě zapotřebí, aby měl potenciální zákazník kontakty na vysokých místech ministerstva, které v zahraničí certifikát vydává.
„Náš zákazník je většinou vysloužilý a zasloužilý generál, který si z toho udělal byznys. Stojí ho to asi 15 procent z hodnoty kontraktu, což bere úředník z ministerstva obrany,“ vysvětluje zbrojař Čestmír.
Jako příklad země, odkud se dá certifikát nečestně získat, uvedl Nigérii. Časopis The Economist zemi letos označil za „ekonomiku s dvacetimiliardovou dírou“, samozřejmě v dolarech.
„Že to končí částečně v Islámském státu, to je každému jasné. Ale pokud ukáže papíry, tak je mi jedno, kam to zboží jde. Já jsem čistý, mám obchod se stranou, kterou mi ministerstvo průmyslu povolí. A že to jde někam jinam? Válka se musí živit z obou stran, protože kdyby se obě strany nepodporovaly, tak skončí válka i celý tenhle průmysl,“ uzavírá Čestmír.
České firmy posílají zbraně i do zemí, kam je Němci nedostanou
Konkrétně do Nigérie v roce 2014 Licenční správa povolila vývoz zbraní, munice, výbušnin, vojenských aut či letadel v celkové ceně 1,17 miliardy korun. Pro srovnání, osmkrát lidnatější a hospodářsky vyspělejší Německo do téže země v daném roce povolilo jen vývoz aut a balistické ochrany za 65 milionů korun.
Podobný nepoměr existuje i ve statistikách z některých dalších zemí Afriky, Blízkého a Středního východu. Redakce iDNES.cz porovnala údaje o exportu vojenského materiálu z výročních zpráv, které vydalo české Ministerstvo průmyslu a obchodu a německé Spolkové ministerstvo hospodářství. Porovnat je můžete na přehledné interaktivní mapě:
Například k vývozu do Etiopie Němci v témže roce nevydali ani jedinou licenci, do nepokoji zmítaného Egypta pouze jedinou - šlo o materiál k ponorkám. Německé zbraně nemířily ani do Afghánistánu nebo Tuniska. Česko do všech zmíněných států povolilo prodej zbraní za miliony eur.
Redakce požádala Ministerstvo průmyslu a obchodu o komentář k těmto rozdílům. Zajímalo ji, zda - a případně proč - má Česko oproti Německu výrazně volnější pravidla pro vývoz zbraní do zemí jako je Nigérie, Etiopie, Burkina Faso či Konžská republika, pro něž Berlín licence neuděloval.
„Konkrétní vývoz by neměl být v rozporu s mezinárodními závazky,“ shrnul mluvčí resortu František Kotrba společný rámec, o který se pravidla v Česku i Německu opírají - jde například o zbrojní embarga OSN, sankce Evropské unie či další mezinárodní dohody.
„Nicméně pokud jde o zahraničněpolitické zájmy jednotlivých států, ty si tuto politiku určují samy,“ doplnil Kotrba. Jinými slovy: Česká vláda se zkrátka sama rozhodla, že jí vývoz vojenského materiálu do těchto zemí nevadí.
« zpět
CHAT s osobností
TV Ne základnám
