Rozhovor Haló novin s Václavem Novotným z občanské iniciativy Ne základnám

• V minulém týdnu, 18. ledna, jsme zaznamenali petiční stolek OI Ne základnám před Poslaneckou sněmovnou ve Sněmovní ulici v Praze. Připomenete našim čtenářům, co jste tam dělali?

Jednou větou: připomněli jsme poslancům, kteří přicházeli do sněmovny, že veřejnost, tedy jejich voliči, existují. Přišli jsme bránit právo voliče, aby o zásadních krocích, jakým je bezesporu změna Ústavy ČR, byl informován. V demokratickém svobodném státě platí, že by měl mít možnost se ke změnám i vyjádřit. Toto právo bylo veřejnosti odebráno, nejsme demokratická a svobodná země, chce se jen od nás, abychom byli ovčany. Vyjádřeno slovy jednoho poslance: Nemyslím si, že by o Ústavě měli rozhodovat občané…

Demokracie však stojí na výměně názorů, svoboda na tom, že je mínění veřejnosti vnímáno a podle toho taky jednáno. Iniciativa Ne základnám není jediná, která tvrdí, že žijeme v pseudodemokracii a pseudosvobodě. Snažili jsme se na něco upozornit. Náš petiční stolek měl dva názvy: »Nebe patří míru« a druhý aktuální »Naše armáda na obranu České republiky, ne pro agrese a války«.

• Jak jste byli úspěšní?

Úspěšní jsme byli, pokud to chceme označovat jako úspěch. Kromě sledování konkrétního cíle, vyjádřeného v heslu o naší armádě, byla na pravidelné koordinační poradě iniciativy Ne základnám promyšlena koncepce, jak dokázat tvrzení o pseudodemokracii, o plíživém rozpadu parlamentní demokracie. Nutno dodat, že nikdo jiný, než sami poslanci, plíživý rozpad parlamentní demokracie nemůže provádět. Poslankyně a poslance jsme oslovovali před sněmovnou 18. ledna od 8.00 do 9.00 hodin a ověřili si, že z úrovně předsedy jejich poslaneckého klubu nejsou informováni a nemalý počet poslanců prostě zaslanou poštu v podobě e-mailu nečte. Výjimku tvoří komunisté, v jednotlivcích potom poslanec Seďa. Na obranu používají poslankyně a poslanci tvrzení »víte, kolik mi přichází pošty?«.

Těžko posoudit, zda jim i od ostatních odesilatelů e-mailů v předmětu elektronické pošty přichází například: Společnost se nedá obejít, má právo rozhodovat o Ústavě ČR… Vláda věcí tvých k tobě se nevrací... Nejsme ovčané! apod.

• Sněmovní tisk č. 956, což je právě ona novela Ústavy České republiky, se dosud ve sněmovně nedostal na řadu. Kde v návrhu vidíte největší nebezpečí?

Jedná se o odst. 4, písm. a) a b), kdy charakter Armády ČR má být změněn z obranného pojetí na bez vymezení, s koncentrací moci prakticky do jedněch rukou. Současné znění je: (4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o

a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,

b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu.

Paní poslankyně Černochová z ODS předkládá tento návrh: (4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů.

• Poslanec Jaroslav Borka v našem listu 26. ledna toto téma také uchopil. Konstatuje, že se sněmovna zbavuje odpovědnosti a dlouhodobě rezignuje na svou kontrolní funkci, a to například tím, že to bude vláda, která bude moci vyslat jednotky AČR do zahraničí na zmíněných 60 dnů bez jakéhokoli omezení. Je to podle něho obcházení Ústavy. Co tomu říkáte?

Na obcházení Ústavy - označili jsme to přesněji porušování Ústavy - upozorňujeme dlouhodobě, vlastně po dobu existence naší iniciativy. V poslední době, v letech 2015, 2016 i nyní, dokládáme sněmovně, že brát na vědomí informaci, kam vláda (poslankyně Černochová alias ministr obrany Stropnický) vyslala naše vojáky na zahraniční cvičení, teprve v září daného roku, je směšné. Je to zbavení se nejen odpovědnosti, degradování pozice sněmovny, které je vláda odpovědna, ale i vypočítavost v pojetí »my nic, to si rozhodli oni, ať si to pěkně vyžerou«. To není smyšlenka, je to názor jednoho poslance, který jsme také vyslechli.

• Vedli jste nějakou korespondenci s poslanci a poslankyněmi, především s předkladateli tohoto poslaneckého návrhu? Je známo, že vaše iniciativa je dosti aktivní v komunikaci se zákonodárci a vůbec politiky.

Ano, korespondovali jsme. Položili jsme si otázku, jak zjistit, zda názory veřejnosti, iniciativ jsou čteny. Zvolili jsme několik úrovní:
1. Oslovení předsedů poslaneckých klubů a oslovení jednotlivých poslankyň a poslanců;
2. V listinné formě předání do podatelny sněmovny a elektronicky e-mailem.
Reakci jsme zaznamenali od komunistů a poslance Sedi.

• Jak by měli reagovat občané na takové ne zcela jasné vysvětlování všech souvislostí, které se dotýkají vysílání našich vojáků do zahraničí?

Než se ČSSD dostala k vládě, definoval to Lubomír Zaorálek, že například mise v Afghánistánu nemá opodstatnění, ztrácí smysl a nevede k řešení situace. Dalo by se to dohledat ve sněmovních stenozáznamech. Občané jsou manipulováni tvrzením, že Česká republika plní své závazky, je spolehlivým partnerem. To, že je porušována vlastní zakládací smlouva NATO, článek 1 (Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN – pozn. aut.), to se nemedializuje, je o tom zakázáno mluvit. Že jednotliví členové NATO, promiňte mi, kašlou na rezoluce OSN, porušují je, v pohledu humanitárního práva jsou válečnými zločinci, o tom je taky zakázáno mluvit.

Jako jedna z mála iniciativ můžeme porovnávat situaci v roce 2008 a rok 2017. V současné době vnímáme strach z všudypřítomného zabíjení, strach o vlastní existenci, šíření nenávisti, kdy vyslovení jiného názoru, než jaký je prezentován představiteli moci, zahání občany a iniciativy do pasivity. Ovšem demokratický systém si má hýčkat oponentní názorovou skupinu, měl by jí dávat prostor, naslouchat jí.

• Je zřejmě příznačné, že o vážné věci, kterou jste nastínil, neinformují mainstreamová média. Jak si to vysvětlujete?

Přiznání si chyb, že jsou informace zastírány, mlženy – to se přece nenosí. Přiznání si propagandy namísto informování taky ne. Odhalení příčin vzniku současného stavu je prakticky nepřekonatelnou hradbou.
Kolik politiků se omluvilo za své chyby?
Kolikrát se média omluvila za dezinformaci?
Kolikrát přiznala, že neověřuje zpravodajství, bezmyšlenkovitě přebírá, co vyhovuje stanovené ideologii daného média?

Proto je pro mainstreamová média tak nebezpečný internet. Pseudodemokracie to řeší v rámci vojenského zpravodajství, které je garantem kybernetické bezpečnosti.

• Které další problémy, jež souvisejí s bezpečnostní situací Evropy a ČR, jste v posledním období v OI Ne základnám řešili?

Stručně řečeno Ukrajinu, Pobaltí a Černou Horu. Protestovali jsme proti podílu České republiky, tedy její zahraniční politiky, na eskalaci situace na Ukrajině. Zpravodajství ČT bez

uzardění ukazovalo symboly praporu Azov. V samém prvopočátku měla mít naše zahraniční politika vlastní pohled na dění na Ukrajině, neposlouchat, nekopírovat, nepodlézat mocenským skupinám, nepodílet se geopolitickém dělení světa. Pobaltí - Litva, Lotyšsko, cvičení proti údajné hrozbě z Ruska.

Tvrzení se nedokládají, požaduje se plnění závazků z přijatých smluv, přičemž je sporné, zda tam takové závazky existují.

Černá Hora – náš požadavek vůči sněmovně zněl: nepodepisujte ratifikaci o jejím přistoupení k NATO. Jediným cílem toho, aby Černá Hora byla členem aliance, je mít v ruce další teritorium možné provokace a uplatnění článku 5 Severoatlantické smlouvy (Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich…

pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly… - pozn. aut.).

• Ptát se vás na lednový příjezd vojáků armád NATO do Polska a třeba i do Litvy, zřejmě nemusím. Nepřekvapila vás otevřená náruč Polska?

Místní se radují, že budou pracovní příležitosti a tržby v restauracích, a mainstreamová média mají dobré téma. Je to ukázka, jak se dá dlouhodobou masáží změnit myšlení lidí, Poláků. Místo dialogu a hledání cest ke komunikaci, vzájemně výhodné spolupráci zejména v oblasti ekonomiky to sklouzává k ukázce síly a hrozby silou.

Klademe si otázky: Jaký je smysl pořádání největšího vojenského cvičení od konce studené války s přesunem vojenské techniky a vojáků?

Jde o Kaliningrad? Vložené peníze do takovýchto aktivit se zúročí? Jak? Média docílila stavu, že možná válka, válečný konflikt za našimi dveřmi, je brána jako samozřejmost. Místo míru v budoucnosti je společnost nastavena na tolerování, akceptování války. Uskupení V4 v pohledu aktivit Polska je nefunkční. Jaké kroky proti tomu dělají zákonodárci?

• Jaký je stav petiční akce za referendum o vystoupení České republiky z NATO? Mezi členy petičního výboru je také vaše kolegyně z iniciativy Eva Novotná. Lidé stále podepisují?

Ano, stále přicházejí podepsané petiční archy, petice pokračuje. Ale i na petičních arších je vidět, že jsou lidé již utaháni, ztrácejí víru v to, že na základě jejich názoru, podpisu se něco změní. Vláda věcí tvých se k tobě nevrací…

Monika HOŘENÍ