Projev, který jsem pronesl 11.4.2017  v Senátu na konferenci o České televizi:

Dobrý den, dámy a pánové,

chtěl bych na úvod především poděkovat organizátorům této konference za to, že mě pozvali. Domnívám se, že to je velmi užitečná konference, protože nikdo není nekritizovatelný, a někdy máme pocit, podle toho co se píše v mainstreamových médiích, že Česká televize se nesmí kritizovat.

Domnívám se, že taková konference může, a teď použiji starý televizní termín, nastavovat zrcadlo veřejnoprávní televizi a že je velmi důležité, aby Česká televize slyšela kritický názor na svoji práci.

Vybral jsem si pro tu příležitost téma projevy politických preferencí České televize ve vysílání zpravodajství. A tady si myslím, že je velmi důležité si stanovit výchozí body. Zvolil jsem si dva, a tím prvním je takový ten dlouhodobější dluh Kavčích hor, který se projevuje v atmosféře práce České televize, a tady se vracíme do doby normalizace. Jinými slovy řečeno, i do dnešních dob převládá v České televizi názorová stádnost. Neexistují zde ve své podstatě oponentní názory, práce redakce zpravodajství je ve své podstatě jednostranná v určitém názorovém proudu, o kterém budu nyní hovořit.

Dost často slýcháme určité teze o tom, že Česká televize je politicky propojena s konkrétní politickou stranou, a tady hovořím o straně TOP09, která má v současné době poněkud upadající preference. Já si myslím, že to není úplně přesné. A tady se vraťme do druhé poloviny devadesátých let, do doby Čtyřkoalice, posléze Unie svobody a také TOP09. Spíše než o konkrétní politickou stranu jde o konkrétní názorový proud, který byl v minulosti nazýván například nepolitickou politikou, nebo třeba, a to je ten, který já nemám příliš rád, pravdoláskou.

Naznačil jsem, že tyto termíny nejsou podle mého názoru příliš přiléhavé, já spíše volím termín tak zvaná liberální levice. A ta levice není levicová a není ani liberální. Jde o představitele politické scény, kteří se v současné době nachází takřka v každé parlamentní straně, což České televizi při její práci umožňuje uspořádat například debatu v Otázkách Václava Moravce, kde se nominálně sejde zástupce opozice a zástupce vládní strany. Výslednicí je, že oba dva zástupci kritizují konkrétního politika společně s moderátorem Václavem Moravcem. Oblíbenými terči jsou jak prezident republiky, tak například předseda hnutí ANO pan Andrej Babiš. Jinými slovy řečeno Česká televize vytváří falešný dojem plurality a objektivity.

To samé platí i pro účast některých novinářů. Pokud se podíváte na názorovou hladinu například komentátora Petra Honzejka z Hospodářských novin a Alexandra Mitrofanova z Práva, nenaleznete žádný názorový rozdíl. A to je ta právě ta umělá objektivita, kterou se Česká televize pravidelně vykazuje ve svých přehledech, které si nechává vypracovat. To znamená, názorové proudy, nebo názorový proud, o kterém jsem právě hovořil, se nachází takřka v každé parlamentní politické straně. Jde o skupinu lidí, která je v České televizi upřednostňována, ale Česká televize prezentuje tuto skutečnost jako názorovou pluralitu.

Myslím si, že je velmi důležité si toto uvědomit. V budoucnu to bude jiná politická strana, která bude jakýmsi pretendentem těchto názorů, již jsem zmínil Čtyřkoalici v duchu opoziční smlouvy, zmínil jsem Unii svobody, nyní TOP09. Uvidíme, kdo v budoucnu bude tím hlavním nosičem tohoto názorového proudu. Dnes mezi názory Miroslava Kalouska a některých představitelů byť levicových stran nejsou takřka žádné rozdíly.

Budu hovořit teď o konkrétních příkladech, protože si myslím, že po úvodu, který definuje moji výchozí pozici, je třeba uvádět konkrétní věci.

Řekněme tím nejmarkantnějším příkladem, a budu hovořit o příkladech nedávné doby, a pan prezident tento příklad zmiňuje velmi často, je tak zvaná americká volební noc. Zde se plně ukázala názorová nepluralita zpravodajství České televize, kdy osazenstvo zpravodajství zcela jednoznačně prosazovalo Hillary Clintonovou jako kandidátku na post prezidenta Spojených států amerických. Předchozí průzkumy před americkými volbami preferovaly tuto kandidátku, preferovali ji pracovníci České televize, a sami diváci měli možnost vidět, jak byli zaskočeni reálným výsledkem prezidentských voleb.

Tato tendence pokračuje samozřejmě i nadále, k drobným výkyvům došlo teď v situaci v souvislosti se Sýrií, kdy došlo k omezenému a cílenému úderu na syrské letiště. V tu chvíli se samozřejmě v České televizi objevily drobné pozitivní zmínky o Donaldu Trumpovi, které jsou ale pouze potvrzením tohoto pravidla.

Pokud jde o další příklady politických preferencí České televize, a znovu odkazuji, hovořil jsem o tom, že nejde o jednu konkrétní politickou stranu, ale politický směr, který se prolíná parlamentními politickými stranami, tak je oblíbený pořad Reportéři ČT, který věnuje zvýšenou pozornost panu prezidentovi nebo již zmíněnému předsedovi hnutí ANO.

Zde upozorňuji na druhý konkrétní příklad, a to jsou Reportéři ČT z 13. března letošního roku. Jistě legitimní reportáž byla věnována klinice čínské medicíny v Hradci Králové. Je to téma, které patří na obrazovku veřejnoprávní televize, a já ho nebudu vůbec rozporovat. Co mne však zaujalo při této reportáži, byla zvýšená politická citlivost České televize. Zatímco v případě prezidenta republiky je snížená politická citlivost a každý krok je kritizován, dehonestován buď slovem, nebo obrazem, při této reportáži bylo cudně zamlčeno to důležité. Reportér zmínil, že čínskou společnost CEFC zastupuje český zástupce, jistá advokátní kancelář. To jméno v té reportáži nepadlo, znovu opakuji, jméno té advokátní kanceláře, o které všichni novináři vědí, o kterou jde, a já to zde řeknu, je to Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, která zastupuje právě zmíněnou společnost a v prosinci zaslala novinářům předžalobní výzvy, byla v této reportáži zamlčena. Pokud by nebyla zamlčena, Česká televize by v té reportáži musela poukázat na politické konotace práce této advokátní kanceláře a jejího konkrétního představitele Radka Pokorného.

Jinými slovy řečeno, reportáž získala zcela jiný směr a zcela jiný rozměr tím, že nebylo něco řečeno, a to si myslím, že je flagrantní porušení veřejnoprávní činnosti České televize. Pokud má být reportáž objektivní, pokud má být vypovídající, musí obsahovat veškeré konotace. Věřím tomu, že kdyby tato právní kancelář zastupovala prezidenta republiky, že Česká televize v té reportáži tuto skutečnost s prominutím rozmázne po celé délce této reportáže. Podotýkám, že byla prokládána obrázky pana prezidenta, ačkoliv pan prezident nemá žádný vztah k jakékoli klinice čínské medicíny v Hradci Králové.

A tím třetím případem, který jsem nazval třešinkou na dortu, a tady dopředu zdůrazňuji, že na základě slibu pana prezidenta na nikoho neútočím v souvislosti s prezidentskou volbou, vůči nikomu se nevyhraňuji, a proto ani neřeknu jméno konkrétního kandidáta, každý, kdo bude chtít, dohledá si tuto informaci, je pořad Gen České televize, který byl vysílán na počátku tohoto roku. Mne zaujal článek pana Miroslava Motejlka na serveru Echo24, který vyšel 8. března, jak vidíte, držím se tohoto měsíce, ve kterém upozornil na jednoho z protikandidátů pana prezidenta, že má velmi dobrý start a že získává povědomí ve veřejnosti, že již není neznámý, a pochválil v této souvislosti Českou televizi, že učinila maximum pro to, aby tento protikandidát byl známý. Cituji: „Zásadně zabral Gen, který před necelými třemi týdny vysílala Česká televize.“

Tím chci říci, že Česká televize bude nadále ingerovat, postupovat tímto způsobem, i v případě prezidentských voleb, i v případě voleb do Parlamentu České republiky, do Poslanecké sněmovny, a to v duchu toho, co jsem řekl na úvod. To znamená, znovu opakuji, nejde o to, že by Česká televize přímo nahrávala konkrétní politické straně, ale konkrétnímu politickému směru, jehož představitele naleznete, budu jmenovitý, v sociální demokracii, v Občanské demokratické straně, v hnutí ANO a samozřejmě v TOP09.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost, doufám, že jsem stručně a výstižně vyjádřil myšlenku, kterou jsem vám chtěl sdělit, a přeji konferenci plný úspěch a především zajímavou a bohatou diskusi.

Děkuji.