Stanovisko Iniciativy Ne základnám

Evropská armáda? Pro koho? Proti komu?

Podíváme-li se do historie posledních 80 let, tak v ní najdeme okamžiky, které potvrdí zásadu „bez míru není nic“ a to platí obecně. S minimálním nadhledem, kam jsme se za posledních 29 let dostali, nelze nedojít k závěru, že skupiny politiků, nejen v České republice pohrdají lidmi a jejich schopností myslet.

Na místě je i otázka, jak by vypadala Evropa dnes, kdyby NATO, které hájí zájmy USA, ukončilo svojí existenci po rozpadu socialistického bloku - Varšavské smlouvy. Protokol o ukončení podepsali zástupci Bulharska, Československa, Maďarska, Polska, Rumunska a Sovětského svazu 1. července 1991 v Praze.

Smlouva START 1 podepsaná v roce 1991 je dohoda o jaderném odzbrojení a je přelomová v tom, že se v ní USA a Rusko zavázaly k prvnímu snížení počtu jaderných zbraní. Její platnost skončila roku 2009. Nástupnicí této smlouvy byla tak zvaná dohoda START II, kterou v lednu 1993 podepsali v Kremlu opět prezident Bush starší a za ruskou stranu Boris Jelcin.

NATO bombarduje 24. 3. 1999 – 10. 6. 1999 Svazovou republiku Jugoslávii.

29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde

Dans l'intervention de l'OTAN au Kosovo, je pense qu'il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intérêt matériel. Leur caractère est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l'homme auxquels est accordée une priorité qui passe même avant la souveraineté des Etats. Voilà ce qui rend légitime d'attaquer la Fédération yougoslave, même sans le mandat des Nations unies.

Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů.

Dohoda START II v obou zemích byla ale ratifikována až v roce 2000.

Údajné teroristické útoky na Spojené státy americké, přesněji, na Světové obchodní centrum v New Yorku a budovu Pentagonu ve Washingtonu se uskutečnily 11.září 2001 militantní islamistickou organizací al-Káida. Spojené státy americké, NATO, vyhlásily válku Afghánistánu a zahájily ji 7. října 2001 jako součást Operace Trvalá svoboda. Z vlastních podkladů CIA bylo v té době centrum al-Káida v Jemenu.

Rusko od smlouvy START II v roce 2002 odstoupilo. Reagovalo tak na odstoupení Američanů od dohody ABM (o raketové obraně)

Dohoda SORT je, v níž se obě velmoci zavazují ke snížení stavu strategických útočných zbraní. V květnu 2002 ji podepsali George W. Bush a Vladimir Putin.

Jak je možné vyvolat válku jinak, dokazuje 20. březen 2003. Pod kódovým označením „Operace Irácká svoboda“ na základě tvrzení o existenci zbraní hromadného ničení, které nebyly nikdy nalezeny. (Do 1.1.2008 si boje a teroristické útoky v Iráku vyžádaly životy 151 000 Iráčanů, konec násilí v zemi je v nedohlednu.).

Následuje Arabské jaro roku 2011 a řízená migrace do Evropy, Ta vzniká jako důsledek činnosti NATO, které například vybombardovalo pro změnu Libyi dne 19.3. 2011. Odtud část migrace proudí do Evropy.

V Černínském paláci 27.6. 2011 v Praze proběhla mezinárodní konference nazvaná Evropa sjednocená a svobodná? Připoměla 20. výročí zrušení Varšavské smlouvy.

Euromajdan 22.11. 2013, ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií. V uniklé nahrávce telefonátu s velvyslancem USA v Kyjevě, utratil Washington 5 miliard dolarů od daňových poplatníků na zosnování puče na Ukrajině ke svržení demokraticky zvolené vlády. Na to odkazuje Roberts a nejen na záznam hovoru, který americkou diplomatku proslavil peprným slovníkem na adresu EU, ale i na její pozapomenuté vystoupení 13. 12. 2013 při washingtonském setkání nadace US-Ukraine Foundation.

Předseda Asociace akreditovaných právníků pro interakci s orgány veřejné správy při Evropské unii, Christian D. de Fouloy, publikoval analýzu právního postavení Krymu. Z ní zcela jasně vyplývá, že anexe Krymu nebyla anexí, ale zkrátka rozhodnutím Krymu o svém sebeurčení.

Radě bezpečnosti Organizace spojených národů navrhly 15. března 2014 Spojené státy americké rezoluci ,odsuzující referendum na Krymu. Třináct států hlasovalo pro přijetí, Čínská lidová republika se zdržela a Ruská federace byla jako jediná proti – ovšem s právem veta, takže rezoluce nebyla přijata.

Dne 27. března 2014 Valné shromáždění OSN schválilo nezávaznou rezoluci k potvrzení Ukrajinské územní celistvosti a označující ruskou anexi Krymu za nelegální. Hlasování skončilo s výsledky 100 hlasů pro, 11 hlasů proti (Arménie, Bělorusko, Bolívie, Kuba, Nikaragua, Severní Korea, Rusko, Súdán, Sýrie, Venezuela a Zimbabwe), 58 členů se zdrželo hlasování a 24 chybělo. K březnu 2016 má OSN 193 členských států.

20.11. 2017 - síly NATO zůstanou ve východní Evropě.

Budeme tam tak dlouho, jak to bude nutné," oznámil Stoltenberg, když odpovídal na otázky o tom, jak dlouho musí NATO nechávat zvýšený počet přítomných v Pobaltí a na Ukrajině.

NATO porušuje vlastní smlouvu, nemá zájem hájit potřeby členských států NATO, není zárukou jejich obrany.

Článek 1

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Naopak.

Počet amerických základen NATO je bezpečnostním rizikem každého státu, ve kterém jsou americké základny umístěny. K obhájení aktivit a záměrů NATO vede jediná cesta a to najít nepřítele, hrozbu všeho možného, někdy i nemožného. Tím je podle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga a předsedy Vojenského výboru NATO Petra Pavla Rusko.

Bez existence nepřítele, vytváření strachu z Ruska nelze požadovat zvyšování finančních prostředků na struktury NATO.

Financování dvou vojenských uskupení je nereálné.

Vytváření dvou velitelských struktur prakticky nemožné zejména v oblasti raketových protivzdušných systémů. Struktury NATO nebudou tolerovat (za podpory řady politiků, jejichž myšlení vychází z poválečného vojenského uskupení,) vznik nových bezpečnostních struktur celé Evropy.

Zájmy USA tvoří vojenský průmysl spojený s ohromnými investicemi. Co je národní zájem USA nikdo přesně neví, co je hospodářský zájem USA, víme: peníze a obchod.

Vznik evropské armády, kdy v popředí je koncentrace a rozvoj vojenského průmyslu pro změnu pod taktovkou EU, nese rizika, které lze dokumentovat prohlášením ministryně obrany SRN: Ursula von der Leyen chce „mluvit s Ruskem z pozice síly". Ve stínu uvedených výroků vysokých představitelů spolkové politiky probíhá nenápadně integrace české, rumunské a dalších divizí do Bundeswehru.

Zásadu „bez míru není nic“, nelze nějakým způsobem obejít. Nic netrvá věčně, ani NATO. Ukončit smlouvu s tímto myšlenkově zastaralým vojenským uskupením je výhodné, zejména v pohledu vlastní obranyschopnosti s udržením vlastní suverenity a tím i nepřipuštění pobytu cizích vojenských sil na území ČR. Dojde tak s minimalizováním možnosti zatažení České republiky do účasti ve válečných konfliktech vyvolaných zájmy USA a NATO.

V rámci celé Evropy vytvořit novou smluvně vázanou politickou a vojenskou strukturu ,,Evropské partnerství“ (spolupráce armád států Evropy).

Nežádoucí migrace vyžaduje řešení a to její příčiny v místě vzniku.

K zabránění možnosti teroristických útoků je nezbytný propojený bezpečnostní systém celé Evropy, posílení policejních složek specializovaných na oblast migrace, která je nositelem rizik a teroristických útoků. Odmítnutí kvót je základem ke snížení bezpečnostních rizik.

Amádě České republiky pro její obranyschopnost a ochranu suverenity České republiky zajistit nové technologické vojenské prostředky, zejména pro ostrahu státních hranic, posílit její schopnosti obrany v případě možného lokálního konfliktu.

za Iniciativu Ne základnám

Eva Novotná, mluvčí