Odpověd na stopová množství bojových chemických látek. Co zjistí BIS?

Část článku.

Chemické zbraně ve svých arzenálech Československá lidová armády nikdy nevlastnila. Měla jen stopové množství ke cvičným účelům. Tyto vzorky má česká armáda ze stejných důvodů i dnes.

A proč jsme dnes na čele výzkumu ochrany před zbraněmi hromadného ničení i po vstupu do NATO? Vychází to z tradice. Už před rokem 1989 jsme měli velmi silnou protichemickou obranu, protože jsme byli - tak říkajíc - první na ráně. Měli jsme proto silné dekontaminační a průzkumné jednotky ke zjišťování zbraní hromadného ničení. To vše byly ovšem prostředky ochrany a nikoliv dopravy či útoku na cíl.

V málém množství, které umožňuje mezinárodní deklarace, schraňujeme tyto bojové látky k laboratorním účelům i dnes. Bavíme se o velmi malých množstvích - o miligramech. Slouží nám k vývoji prostředků ochrany, ale i testování detekčních přístrojů. Vše se odehrává pouze v certifikovaných laboratořích a za velmi přísných podmínek.

Víte, Česká republika má skvělé vědecké zázemí, které bylo schopno řešit rozvoj prostředků ochrany proti zbraním hromadného ničení i jejich zjišťování. I to byl jeden z duvodu ke zřízeni mezinárodního Centra NATO ve Vyškově, které se problémy, o nichž hovoříme, zabývá. V technologiích nás svět už dohnal. Stále ho ovšem převyšujeme vzdělaností našich armádních chemických specialistů. Ti totiž mají i vědecké vzdělání.

Ve světě to není obvyklé - důstojník chemické služby absolvuje pouze kurz a stavá se chemikem. U nás to trvá tři až pět let. Naši lidé jsou tedy schopni přímo v terénu nejen vzorky kvalifikovaně odebrat, navíc je ale i analyzovat a interpretovat vysledky. A to v různých klimatických podmínách, v nichž se často vyskytují překvapivé anomálie. Velké mezinárodní renomé získala například v té době ještě československá protichemická jednotka v první válce v Zálivu pod velením Jana Valo. Kredit čeští chemici získali i v Afghánistánu.

Vratislav Osvald, kapacita na výcvik protichemických expertů.

Vyškov - Česká elitní protichemická jednotka může být nasazena kdekoliv na světě, pokud s tím bude souhlasit vláda se senátem.

Vratislav Osvald, kapacita na výcvik protichemických expertů, nicméně v souvislosti s událostmi v Sýrii vyzývá ke zdrženlivosti. Není totiž podle něj jasné, kdo chemikálie v Sýrii použil a zda šlo o mezinárodně zákázané bojové látky.

Než se plukovník stal ředitelem odboru výcviku aliančního Centra ochrany proti zbraním hromadného ničení, zúčastnil se několika zahraničních expedic. Jeho jednotka působila mimo jiné na olympiádě v Řecku, kdy panovaly obavy z chemikých útoků teroristů.

Aktuálně cz: Už se pomalu zdálo, že výcvik k ochraně proti chemickým zbraním je přežitkem, protože jejich použití je zakázáno, anebo je jejich vlastník nebude mít odvahu použít ze strachu před odvetou. A najednou je tu chemický útok v Sýrii. Překvapil vás?

reklama

Vratislav Osvald: Chemické zbraně byly vždy vážnou hrozbou. Zatímco jakýkoliv incident spojený s únikem toxických průmyslových látek je řešitelný, protože jedovatost těchto sloučenin je většinou nízká a tudíž pro lidi ne tak nebezpečná, chemické zbraně mají velmi vysokou toxicitu a jsou smrtící už v poměrně nízkých koncentracích. To je ten zásadní rozdíl mezi toxickými látkami.

A jestli mě chemický útok v Sýrii překvapil? Podle mých informací jsou sklady chemických bojových látek v Sýrii pečlivě hlídány. Jinou věcí ale je, že to nemusí platit o infrastruktuře, kde se tyto látky vyrábí. O tom máme jen velmi kusé informace. Jednoduše nevíme, kdo tyto výrobní kapacity na chemické zbraně ovládá.

Zejména proto bych byl zdrženlivý v závěrech, kdo vlastně chemické látky v Sýrii použil.

Dovolím si ale ještě jednu připomínku: stejné účinky toxických látek (křeče či pěna kolem úst), které jsme mohli sledovat téměř v přímém přenosu, vyvolá například krevní jed - třeba kyanovodík. Je tedy otázkou, zda nebyly v Sýrii použity "jen" otravné či chemické látky, které pocházejí z průmyslové výroby. Možné je i to, že byl použit prekurzor - tedy výchozí látka, z níž se chemická zbraň vyrábí. I tyto prekurzory jsou totiž jedovaté.

Základní otázku, kterou si při podobných událostech musíte položit tudíž je: Co to bylo za látku? A až potom lze zjišťovat, kdo ji použil. A co bylo v Sýrii použito by měli zodpovědět inspektoři OSN. Nicméně odpověď na otázku, kdo to použil bude velmi složitá. K tomu bude nutné vytvořit jinou speciální vyšetřovací komisi. Zatím jsem nikde neviděl důkazy, které by mě přesvědčily o tom, kdo chemické látky v Sýrii zneužil. Nepředvídejme tudíž něco, co je zatím ve stádiu vyšetřování.

Auta zabíjejí víc, ale...

A. cz: Které státy dnes disponují chemickými zbraněmi?

Chemické zbraně mělo ještě v roce 1997 prokazatelně sedm zemí. A ty to také deklarovaly. Dnes už pouze čtyři - Rusko (ještě z dob Sovětského svazu), USA (které je likvidují), Indie a Sýrie.

A.cz: Promiňte mi laickou a možná provokující otázku. Proč jsou pro mezinárodní společenství chemické zbraně nepřijatelé? Proč ty okamžité reakce, které mohou vyústit v raketové údery státu NATO proti Sýrii? Vždyť i při leteckém či dělostřeleckém bombardování umírají ženy, děti, staří lidé. A často ve velkých - možná stejných - bolestech, jako při nasazení chemických braní. V Sýrii ostatně zahynulo už sto tisíc lidí, zatímco v souvislosti s chemickými látkami se spekuluje o stovkách obětí... Není to paradox?

Paradoxní to určitě je. Jakýkoliv únik škodlivin, při němž nikdo nezahyne, řešíme v Česku s velkým humbukem, ale tisíce lidí, kteří umírají na silnicích, veřejnost netrápí.

Důvodem tvrdé reakce Spojených státu, Velké Británie a Francie je nicméně fakt, že použití chemických zbraní je zakázáno mezinárodní konvencí. Jsou tedy zakázány celosvětově. Konvenčních zbraní se ale tento zákaz samozřejmě netýká. Takže i když při konvenčních střetech zahyne - na rozdíl od použití chemických zbraní - mnohem více lidí, není tím porušena mezinárodní konvence. Jakékoliv nasazení chemických zbraní je prostě striktně od roku 1993 zakázáno - a toho se při hodnocení situací, jako může být ta v Sýrii, držme. To je alfa i omega paradoxu, o němž mluvíme. Problém je ale i v něčem jiném...

A.cz: Co máte na mysli?

S rozvojem vědeckého vývoje a technologií přestává být příprava otravných látek složitou záležitostí. Což se potvrdilo v roce 1997, kdy sekta Óm šinrikjo vyrobila a v tokijském metru pak i použila po domácku vyrobenou chemickou zbraň. Obava mezinárodního společenství z nekontrolovaného šíření a používání chemických zbraní je proto na místě. S tím pak souvisejí i tvrdé sankce proti každému, kdo konvenci, která použití chemických zbraně zakazuje, poruší. A není důležité v jakém množství byly chemické zbraně nasazeny. Podstatné je, zda byly či nebyly použity.

Jde o čin, který překračuje hranici, kterou je světové společenství ochotno akceptovat. Na počtu obětí nezáleží.

Přílliš složité pro amatéry

A.cz: Jakými chemickými látkami dnes Sýrie disponuje? Pokud je tedy netají i jiné státy obdobného typu. A které chemikálie jsou ty nejnebezpečnější?

Jde o nervové látky - ať už jde o sarin, tabun, soman či VX. Pak jsou způchýřující látky, což je například yperit... existují i nejrůznější dusivé látky... Nerad bych ale z našeho rozhovoru dělal přednášku pro chemiky.

K nejnebezpečnějším patří nicméně nervové bojové otravné a ty zpuchýřující. Pokud si při jejich nasazení dostatečně nechráníte dýchací cesty či pokožku, tak to znamená zpravidla konec.

A.cz: Pokud výroba těchto látek už dnes není složitá, tak jejich uskladnění i použití - pokud se nemýlím - je stále dost sofistikovanou záležitostí se speciálními znalostmi pro obsluhu. Což vylučuje amaterismus... leda by ten amatér zahynul při svém chemickém útoku.

Naprostý souhlas. Skladování chemických bojových látek vyžaduje velmi specifické podmínky - například stálou teplotu či vlhkost. Tyto látky jsou navíc zpravidla velmi korozivní, takže vyžadují velmi pečlivé střežení.

A jejich použití? Doprava na cíl a efektivní rozprášení chemické zbraně byl a bude vždy problém. Každý takový útok - pokud má být úspěšný - musí být pečlivě naplánován. V úvahu musíte vzít meteorologické podmínky, směr větru, stoupavost ohřátého či klesání studeného vzduchu...

Největším problémem ale vždy je, že chemické látky byly rozprášeny na malém prostoru za velmi vysoké a tedy neefektivní koncentrace. Jindy rozprašovací zařízení část chemické látky znehodnotilo. I při zmíněném incidentu v tokijském metru nevzali útočníci v úvahu ventilační systém metra, takže oběti na životech nebyly takové, jak sekta Óm šinrikjo plánovala.

Čekání na závěry

A.cz: Tohle vše snad ale nahrává podezření, že chemickou zbraň použily v Sýrii speciální a tudíž vládní jednotky.

Abychom se netočili v kruhu. Mohly tam být použity chemické zbraně, ale také "jen" toxické látky, které nepatří do katagorie chemických braní. Postiženým lidem se sice tvoří pěna kolem úst, dostavuje se i třes a mají rozšířené zorničky... Jen maličkost - nervové látky způsobují naopak výrazné zúžení zorniček.

V hodnocení situace v Sýrii jsou zkrátka rozpory. Počkejme si proto na verdikt expertů, kteří tam již jsou a další do Sýrie možná teprve přijedou.

Pokud chcete dokázat přítomnost chemických bojových látek, musí experti k tomu povolaní vzorky odebrát přímo v prostoru jejich použití, přepravit je do národní referenční laboratoře a tam je analyzovat. Jen tato laboratoř může sdělit k čemu došlo. Pokud ale donesu jen tak z plezíru do laboratoře vzorek látky, který může pocházet odkukoliv - vůbec nic to nedokazuje.

A.cz: Čím to, že česká armáda patří v ochraně proti zbraním hromadného ničení, a tudíž i těm chemickýcm, k absolutní špičce. A mimochodem: měla Československá lidová armády před rokem 1989 chemické zbraně ve svém arzenálu?

Chemické zbraně ve svých arzenálech Československá lidová armády nikdy nevlastnila. Měla jen stopové množství ke cvičným účelům. Tyto vzorky má česká armáda ze stejných důvodů i dnes.

A proč jsme dnes na čele výzkumu ochrany před zbraněmi hromadného ničení i po vstupu do NATO? Vychází to z tradice. Už před rokem 1989 jsme měli velmi silnou protichemickou obranu, protože jsme byli - tak říkajíc - první na ráně. Měli jsme proto silné dekontaminační a průzkumné jednotky ke zjišťování zbraní hromadného ničení. To vše byly ovšem prostředky ochrany a nikoliv dopravy či útoku na cíl.

V málém množství, které umožňuje mezinárodní deklarace, schraňujeme tyto bojové látky k laboratorním účelům i dnes. Bavíme se o velmi malých množstvích - o miligramech. Slouží nám k vývoji prostředků ochrany, ale i testování detekčních přístrojů. Vše se odehrává pouze v certifikovaných laboratořích a za velmi přísných podmínek.

Víte, Česká republika má skvělé vědecké zázemí, které bylo schopno řešit rozvoj prostředků ochrany proti zbraním hromadného ničení i jejich zjišťování. I to byl jeden z duvodu ke zřízeni mezinárodního Centra NATO ve Vyškově, které se problémy, o nichž hovoříme, zabývá. V technologiích nás svět už dohnal. Stále ho ovšem převyšujeme vzdělaností našich armádních chemických specialistů. Ti totiž mají i vědecké vzdělání.

Ve světě to není obvyklé - důstojník chemické služby absolvuje pouze kurz a stavá se chemikem. U nás to trvá tři až pět let. Naši lidé jsou tedy schopni přímo v terénu nejen vzorky kvalifikovaně odebrat, navíc je ale i analyzovat a interpretovat vysledky. A to v různých klimatických podmínách, v nichž se často vyskytují překvapivé anomálie. Velké mezinárodní renomé získala například v té době ještě československá protichemická jednotka v první válce v Zálivu pod velením Jana Valo. Kredit čeští chemici získali i v Afghánistánu.

Příprava na Fukušimu

A.cz: V roce 2004 jste v Řecku velel mezinárodní protichemické jednotce NATO, která tam byla vyslána z obav před chemickými teroristickými údery na olympijské hry. Připomeňme, že byly jen tři roky po 11. září 2001. Zabývá se vyškovské centrum NATO i podobnými scénáři či riziky, jak ochránit před chemickými zbraněmi nejen armádu ale i obyvatele?

Je to naší prioritou. Do popředí dnes stále více vystupuje ochrana obyvatel před zbraněmi hromadného ničení, ale také před úmyslným či nechtěným únikem škodlivin - například při chemické výrobě. Stejně důležité je i řešení těchto havárií. NATO se dnes nezabývá jen kolektivní obranou. Podporuje například i krizové řízení při průmyslových haváriích.

Pokud by se tedy například v Evropě stalo něco podobného jako ve Fukušimě, velmi rychle by se vyčerpaly možnosti státu, na jehož území by se katastrofa stala. Pak přichází na řadu mezinárodní pomoc - v tomto případě do Severoatlantické aliance. Ve vyškovském Centru NATO ochrany proti zbraním hromadného ničení připravujeme tudíž scénáře: jak tuto pomoc koordinovat? Jak by měla vypadat, na co se především zaměřit? Jak složit krizový management, aby pracoval rychle a efektivně?

V našem centru působí dvanáct států: Nemecko, USA, Velká Británie, Francie, Řecko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Itálie, Madarsko a Polsko. Z hlavních hráčů NATO se na jeho činnosti podílejí téměř všichni. Školíme ovšem i experty z partnerkých zemí - Rakušany, Švédy či Finy. A v rámci středomořského dialogu i odborníky z některých arabských států. Učíme je zásadám likvidace incidentů spojených s únikem radioaktivních, chemických či biologických látek při ochraně obyvatel.

A.cz: Je důkazem kvality českých protichemických expertů i to, že česká protichemická jednotka je součástí aliančních sil okamžité reakce? Pokud by ji NATO teoreticky chtělo vyslat do podobné oblasti jako je Sýrie a souhlasila by s tím i vláda se senátem, co by tam Češi dělali? A jsou na podobné situace trénováni?

Tato jednotka je připravena k ochraně vlastních vojsk, obyvatel... Podmínky jejího nasazení v zahraničí záleží ovšem vždy na konkrétní situaci v regionu, kam by mohla být vyslána. Pokud by byla například v oblasti bez vody, musel by někdo ze spojenců vodu zajistit. A to není vše: pracoviště na dekontaminačním místě musí být označeny jazykem země v které Češi působí. Třeba v řečtině a samozřejmě v angličtině, když jsme zajišťovali bezpečnost olympiády.

V případě muslimských zemí se pak musí dekontaminační místa striktně oddělit na mužská a ženská. Takže jde o desítky a možná i stovky důležitých detailů. Jsme schopni plnit úkoly ochrany obyvatel a vojáků kdekoliv na světě. O konkrétním místu ale rozhodují politici, ale i podmínky, které nám k tomu musí být vytvořeny. Například zmíněná voda - bez ní je dekontaminace nemožná.