Zločin bez trestu

V mezinárodním  právu patří zločiny proti lidskosti mezi nejzávažnější ajsounepromlčitelné.
U medializovaného chemického útoku proti civilistům v Sýrii, který se zřejmě vůbec nestal, byl viník určen okamžitě, dohodou a bez  přispění soudu, zatímco vymahatelnost trestního stíhání osob, které se jako přímí pachatelé nebo účastníci podílely na oděském masakru, je i po čtyřech letech nulová. Proč tento dvojí metr? Prostě proto, že představitelé ukrajinské státní moci nemají zájemna vyšetření zločinů proti lidskosti páchaných v jejich vlastní zemi. A proč je představitelé západních států, kteří mluví o lidských právech v každém projevu, neženou k odpovědnosti? Proč nevymáhají vyšetření a potrestání masakru? I na tyto řečnické otázky je odpověď snadná. Ani představitelé Západu totiž nemají zájem o spravedlivě vyšetření oděských vražd, jelikož šetření by rozkrylo síť souvisejících událost í. V té síti by nakonecuvízli i oni sami.

Tak veliké ryby však zatím mezinárodní právo lovit nedokáže.
Rada bezpečnosti OSN už dvakrát obdržela žádost RF, aby se oděským
masakrem a dalšími zločiny proti lidskosti na Ukrajině zabývala a zahájila
mezinárodní vyšetřování. Návrh Ruska byl opakovaně vetován USA a Velkou
Británií.
Zločiny proti lidskosti jsou však nepromlčitelné. I když mnohé stopy byly v
Oděse zahlazeny, stále existují důkazy v podobě autentických videozáznamů z
místa zločinu. I kdyby svědkové oněměli, videa z druhého května 2014
zachycující obléhání Domu odborů, i hrůzné snímky dokumentující mučení a
vraždění uvnitř budovy jsou dostatečně výmluvné. Střelné rány na hlavách
obětí a další zachycené strašlivé detaily svědčí o tom, že masakr byl plánovaný
a organizovaný.
Co bylo jeho účelem? Nacistické tlupy, především z Pravého sektoru, se sjely
do Oděsy proto, aby terorem zastrašily svobodomyslné město a unifikovaly
jeho obyvatele k jedinému povolenému názoru. Stejně jako snajpři z
Majdanu i zabijáci v Oděse měli pro své zločiny záruku beztrestnosti. Zřejmě
za svou službu pučistické juntě dostali i nějaký žold, ale hlavním motivem,
proč se dali naverbovat, byla přitažlivost akce. Prostě je ta „práce“ bavila a tak
ji prostě udělali, tito „gerojové“.

Ukrajinský poslanec z nacionalistické Radikální strany Igor Mosijčuk
charakterizoval teror v Oděse těmito slovy. „Přijde čas, kdy druhý květen bude
státním svátkem, protože v tomto dni získali Ukrajinci první skutečné vítězství
v současné národně osvobozovací válce. Podle Igora Mosijčuka bude tento den
zapsaný zlatým písmem v novodobé ukrajinské historii.
V opraveném a čistě vybíleném Domě odborů dnes sídlí štáb oděského
námořnictva. Žádný pomník ani deska s nápisem nepřipomínají, co se tu stalo
2. května roku 2014. Při každém výročí zločinu se lidé, kteří chtějí uctít oběti,
musejí prodírat kordonem policistů a bezpečnostními rámy a ze střech je
sledují ostřelovači. I pieta je v tomto sektoru smrti nevítaná.
Dnes, v den čtvrtého výročí, zorganizovali ukrajinští pravicoví radikálové v
Oděse pochod na oslavu masakru. Jsem si jista, že jej neopomenou natočit a
hrdě rozeslat po sociálních sítích. Jednak svým zvrhlým sympatizantům, aby je
povzbudili, ale i lidsky cítícím bytostem, aby je zastrašili. Tento záznam
pochodujících nácků oslavujících hromadnou vraždu zřejmě ČT vysílat
nebude. Cenzuru mlčením zvolila i v opačném případě, když neposlala svůj
štáb ani sem na pietní shromáždění. Pouze alternativní weby informovaly o
dnešní smuteční akci v Praze. Mnozí čeští politici a jejich novináři nazývají
tato nezávislá média proruskými a jejich přispěvatele a šiřitele obviňují z
vlastizrady. Vyhledávat informace z různých zdrojů, aby si člověk mohl
vytvořit vlastní názor však není vlastizrada, ale klopotná cesta k poznání
pravdy. Pravda nemá národnost a nekádruje své hledače.
Jsem si jista, že pravda o masakru v Oděse nezůstane pohřbena jako ti mrtví,
pevně věřím, že povstane z popela jako Fénix. Bez této víry v lidskou
spravedlnost, kterou musíme bránit i proti skeptikům, co už to vzdali, by totiž i
naše životy ztratily smysl. Z tohoto hlediska se mučedníci z Oděsy stávají
trvalými strážci vyššího principu mravního.
Vážení přátelé, na závěr vám chci navrhnout, abychom pro naše mrtvé z Oděsy
dali vyrobit pamětní desku a zajistili její důstojné umístění v Praze. Například u
vchodu do Domu odborů na Žižkově. Pokud s mým nápadem souhlasíte,
oslovíme i další občanské spolky i jednotlivce a přizveme je ke spolupráci.