Mnichov – výročí. Tisková konference, 26. 9. 2018, Jazzová sekce, Valdštejnská 14 Praha 1, 13hodin.Václavské nám. 30. 9. 2018, 17 hodin

Mnichovská smlouva ze 30. září 1938, v níž České země ztratily třetinu
svého území, patřícího k zemím koruny české po více jak tisíc let byla
odrazem skutečnosti, že Německo, které způsobilo první světovou válku, se
nejen nevzdalo svých expansivních imperiálních cílů a praktik. Naopak,
považovalo lež a brzy novou válku a zrůdné zločiny masově páchané na
obyvatelstvu podmaněných zemí za legitimní metodu k dosažení své
expanze. Mnichov byl také svědectvím, že mocenské vrstvy Západu nebraly
své mezinárodní závazky a demokratické principy etablované Pařížskými
mírovými smlouvami v r. 1919 vážně, a to zvláště ve vztahu k menším
středoevropským slovanským národům, kterými v podstatě pohrdaly, aniž
je znaly, aniž jim záleželo na podpoře demokracie. Masaryk vyvíjel
dlouhodobé velké úsilí, aby v mezinárodních vztazích zakotvil princip
respektu k existenci národů, zvláště velkých k malým. Společnost národů, o
kterou měl velkou zásluhu Edvard Beneš, neměla jejich vinou dlouhého
trvání.
Rozdělování na větší, schopnější a menší údajně schopné méně
schopné národy, bohužel, neztrácí nic na aktuálnosti, ač velikost národů a
států byla většinou dosažena krvavými prostředky a často na úkor slabších
národů. Přitom menší a slabší národy dělaly daleko méně problémů než
velké. Zdá se, že tradice koloniálního a imperiálního myšlení je stále pevně
zakotvena v konservativně pravicovém myšlení – expanze, války,
podmaňování slabších národů, zcizování jejich bohatství se jim vždy zdálo
snadnější, dokonce heroičtější, než systematická práce k řešení sociálních
problémů, směřující ke spravedlnosti a k budování společnosti na
demokratických principech.

Znovu je nám vnucován podvodný názor, že velké celky jsou
stabilnější, bezpečnější, více prosperující, a přehlíží se, co destrukce jejich
tvoření obvykle předcházelo i následovalo. A ještě horší je, že mocenské
vrstvy Západu nutí historiky k přepisování dějin ve svůj prospěch, ve
prospěch nedemokratického neoliberalimu a globalismu, v němž se často
dělají z obětí viníci a z viníků oběti.
Nejzáludnější jsou proměňující se příčiny, které jsou předkládány
jako opravňující k agresi vůči slabším národům. Vynecháme-li klasický
kolonialismus, nepovažující domorodé obyvatelstvo za plnohodnotné lidské
bytosti, v posledním století byly v zájmu německé agrese zapojena hlavně
netolerance vůči demokratičtějším a sociálnějším směrům, než byl
nacistický, „problém“ německých menšin, živen lživou propagandou o
německé superioritě a utlačování Němců v okolních státech, zvláště
v Československu, a otevřeně brutální rasistické a destruktivním přístupy k
Židům a ke Slovanům. V současnosti se často stává záminkou jiný politický
systém než „liberálně demokratický“ se svými „právy“, ač je dávno známé,
že se pro určité zakořeněné kultury nehodí. Zamínky k označení někoho za
nepřítele jsou teoreticky nekonečné. V současnosti je výrazem západního
pokrytectví v zájmu jeho ekonomické expanze předstírat, že jediným
legitimním politicko-ekonomickým systémem je liberální demokracie (v
podstatě finanční kapitalismus) a že Západ má právo zasahovat v jeho
prospěch kdekoli, ač po sobě zanechává destrukci a chaos a žádnou
demokracii a politickou a sociální stabilitu.
Kde je Západ, aby tomuto vývoji efektivně bránil?
Musíme být schopni se z historie poučit a nikdo nesmí mít právo nám
v tom bránit -- a o historii lhát. Je nejen legitimní, ale i aktuální otázka
„Kde byl demokratický Západ“, když se masově začaly dít strašlivé
zrůdnosti, počínaje Mnichovem. Dobře o nich věděl.

Dnes velké státy Evropské Unie, zvláště Německo, vnucují nám a
státům střední Evropy přístupy, které oslabují naši národní identitu a
integritu, hodnotnou kulturu, úroveň vzdělání, znalost historie,
ekonomickou a sociální úroveň a tím vědomě podemílají podmínky k
demokracii, což je v zájmu nedemokratického neoliberalismu a globalismu.
Nyní tento rozkladný proces chtějí urychlit masovou imigrací do Evropy
lidí s naprosto nekompatibilní kulturou a s našimi hodnotami.
Kde je Západ, aby tomuto vývoji efektivně postavil?
Mnichovská smlouva byla strašná zrada Západu na nejlepším a
jediném demokratickém státě ve střední Evropě. Jde vůbec Západu o
rozšiřování demokracie ve světě? Nebo jde o rozšiřování neoliberalismu s
koloniálními rysy a tím naopak o destrukci podmínek k demokracii? V tom
případě Západní mocenské vrstvy svou současnou politikou ve vztahu k
menším, slabším národům, včetně střední Evropy, připravují další
Mnichovy, další zrady, další tragedie, další destrukci podmínek k
demokracii, k důstojné existenci národů i většiny jednotlivců.