A když nás dnešní německá kancléřka žádá, abychom se dobrovolně vzdali suverenity ve prospěch EU, čili  čtvrté Říše, rozpoznáváme v její výzvě ozvěnu starého záměru. Ani rozdělení naší dnešní společnosti na přitakávače, přímé kolaboranty, mlčící konzumenty a na ty nepočetné, kteří se  svolávají k odporu, není ničím, co bychom z naší historie neznali. Už taky velmi dobře víme, že přežívání ze dne na den pod heslem: zatím je to dobré, je jen ztrátou drahocenného času. Ani fakt, že vysoké školy se dnes nezavírají ale naopak množí, nás nemůže ukolébat, když pozorujeme výsledky té plošné výuky, která nevede ke kritickému myšlení. Spíš svědčí o snaze šířit výrobu biorobotů podle univerzálního zadání co nejrychleji. Jeden promovaný prototyp už se dostal i do vlády, odkud nás nonšalantně poučuje, že hajlování na Ukrajině je neškodná folklórní záležitost.

Zlu, jehož mluvčím je lež, se musí odporovat za všech okolností a navzdory příkazům a zákazům. Jen tak si udržíme naději, že pravda může vítězit.  Ale ona bohužel nikdy nezvítězí natrvalo, a  stejně jako lež stále potřebuje nové a nové lidi. Pravda však na rozdíl od lži nemá bohaté sponzory. Nemá ani mediální poradce, kteří by jí uhladili cestu, a proto je pěšinka k pravdě tak trnitá a úzká. Lež zatím už začíná zpevňovat mosty, aby se její těžká technika snadněji pohybovala tou „srdeční krajinou“ směrem k hranicím RF.

Pokud tu snad jsou přítomni nějací nenápadní čučkaři, zaznamenejte si tento projev. V mainstreamu se neobjeví. Nenajdete ho ani ve zpravodajství veřejnoprávní  televize, která nás denně znásilňuje v našem vlastním obýváku a ještě si za to nechá platit. Hromadný orgasmus, jak známo, však vždycky zplodil jen stvůry. Mysleme na to, nejen v tento výroční den. Mysleme na to pořád. A připravme se na odboj proti diktátu Zla. Není jiné cesty, než té trnité a úzké, k udržení opravdovosti našich životů, a tím i oprávněnosti existence našeho národního státu. Té krásné země uprostřed Evropy. Nic není dopředu ztraceno, dokud to nevzdáme my sami.