Lenka Procházková: 

Děkuji za slovo, vážený Senáte. Ústav, do jehož rady mě prezident republiky nominuje, zkoumá příčiny a průběh dvou totalitních režimů v naší nedávné historii. Zkušenosti českého národa s totalitou jsou ovšem dávnější. Z geopolitického hlediska je poloha naší země nepohodlná, neboť naše vlast leží v průsečíku vlivů. Současně je to ale zkouška odolnosti, kterou skládáme znovu a znovu. Málokterý národ má tak dramatické dějiny. To, že jsme tu pořád, že dosud máme svůj jazyk a svou kulturu, i když naše elita byla pravidelně vybíjena nebo nucena odcházet do exilu, to dokázali ti, co zůstali. Ten tzv. plebs neboli lid obecný uchovával český sen o samostatnosti a předával jej dalším generacím jako dědičný úkol. V roce 1918 se tento sen našich tvrdohlavých předků stal realitou. Na 20 let. Pak přišel Mnichov a druhá republika, kdy se za pouhý půlrok oddělili tvrdohlavci od měkkýšů. Mnichovský syndrom tedy nespočívá jenom v šoku ze zrady vnější, ale obsahuje i trpkost z toho, jak rychle mnozí ze zastánců demokracie a suverenity rezignovali nejen na společný úkol, ale i na svou lidskou mravnost. Totalita následného protektorátu měla bohužel své ochotné předskokany, kteří pro německé nacisty loajálně vyhledávali a cejchovali jejich oběti už v předstihu. Po šesti letech německé okupace světová válka skončila. Zásluhou vnitřního a vnějšího odboje jsme sice byli zařazeni k vítězům, ale od nové totality, tentokrát spojené s ideologií komunistickou, nás to neochránilo. Importované mlýny smrti sice po 6 letech ztratily energii, ale doktrína se držela tmelem strachu dlouhých 40 let.

Pak se kyvadlo znovu pohnulo. Brzy budeme slavit 30. výročí svržení totalitního režimu. Všichni věříme, že byl poslední. Víra je skvělá věc. Mnohdy i hory přenáší. Zatímco zkušenost, ta se přenáší osobně z člověka na člověka, z generace na generaci. Ze sdílených zkušeností je zřejmé, že příčiny vzniku totalitních režimů se v čase proměňují, že jejich ideologie jsou také rozdílné, avšak metody, jimiž jsou totality nastolovány, jsou si vždy podobné. A právě zkoumání těchto metod a rozpoznávání jejich prvních příznaků, pokud se znovu vyskytnou, vede ke včasnému varování a k obraně před jejich zakořeněním. Evokuje to práci zahradníka, který své záhony a stromy chrání před škůdci. Ale můžeme si představit i lékaře, jehož praxe mu umožňuje diagnostikovat chorobu a zvolit správný způsob léčby. Někdy si však pacient nechce svou chorobu přiznat a vytěsňuje z mysli její příznaky, protože se bojí, že kdyby šel k doktorovi, mohl by se dozvědět nepříjemnou pravdu. A tak svou nemoc zbaběle ignoruje, a pokud je nakažlivá, šíří ji i mezi zdravé. Tímto obrazným příměrem chci říct, že když ÚSTR, Ústav pro zkoumání totalitních režimů, zkoumá fakta a mapuje cestičky, které v minulosti vedly ke skluzavce totality, má to nejen historický, ale i preventivní význam, neboť jsou-li známy praktiky, jimiž si totalita připravuje terén pro uchopení moci, umí demokracie tomu záměru čelit. Prvním prostředkem obrany demokracie je svoboda slova. Té se totalita bojí jako čert kříže, neboť ona pro svůj záměr potřebuje uniformitu názorů nebo alespoň postojů. Způsoby, jimiž totalita uniformitu zavádí, jsou stále stejné, patří k nim

• přeměna školství na výrobu lidských zdrojů,

• přepisování historie, podle potřeby budoucího diktátu,

• zesměšňování ideálů předávaných z generace na generaci,

• třídění lidí podle jejich užitkovosti, záměru, uniformity

• dehonestace těch, kteří záměr vytuší a varují před ním

• mediální podpora záměru, šířením tzv. jediné pravdy

• vytipování vnějšího nepřítele a ostrakizace těch, co nesouhlasí

• přeměna významu starých slov podle aktuální potřeby

• tolerance projevů a činů vyjadřujících pohrdání vlastním národem a jeho symboly

• podpora předskokanů, jinak řečeno, páté kolonie

• udavačství představované jako ušlechtilé rebelství

• dvojí metr při hodnocení stejných skutků

• odhalování vnitřních nepřátel a vytváření jejich seznamů

• hloubení příkopů mezi generacemi a mezi městem a venkovem

• manipulace lidí k nátlakovým akcím a mediální propagace takových akcí

• vytváření prostředí nenávisti, které inspiruje i k fyzickému napadání lidí pro odlišný politický názor

• a nakonec pěstování démona souhlasu pomocí strachu.

Těch znamení, která signalizují nástup každé totality, je samozřejmě mnohem víc. Ale mé vystoupení je časově limitované. Pak budete hlasovat, zda jsem hodna toho, abych usedla na uvolněné místo v Radě ÚSTR a uplatnila své znalosti a zkušenosti. Jak už jste slyšeli, před 2 lety mě tehdejší složení Senátu nezvolilo, moje skutky proti někdejší totalitě byly shledány příliš lehkými ve srovnání s druhou miskou vah, zatíženou mými články, knihami a veřejnými projevy, reagujícími na současnou politickou situaci.

Kdysi to byl strojem psaný samizdat, jehož autoři a šiřitelé byli vystaveni policejní zvůli, dnes je to například internetová alternativa, které je vyhlašován boj, jiná doba, jiné nálepkování, pokročilejší praktiky cenzury, ale stejný záměr, vykolíkovat terén a připravit jej pro novou dračí setbu.

Na závěr vás chci ujistit, že i když Česká televize už dnes ráno věděla, že nebudu zvolena, opravdu jsem velmi zvědavá na výsledek vašeho tajného hlasování. Nikoliv z osobních, ale z výzkumných důvodů. O Senátu se tvrdí, že je pojistkou demokracie. Té naší, stále mladé demokracie, která může dospět a udržet se pouze na principu svobody slova a na svobodném šíření informací a rozličných názorů. Takže pro mě je ctí účastnit se dnes tohoto výzkumu, byť jenom jako lakmusový papírek.

Děkuji vám za vaši pozornost.