Kateřina Konečná 17.11.2021 Klárov

Možná dnes mnohé překvapím, ale nebudu se věnovat obhajobě toho, čemu dal listopad 1989 sbohem. A věřte, že ve světle dnešních událostí by opravdu bylo, co obhajovat…

Odmítám ale plivnout na práci našich rodičů a prarodičů, kteří po válce našli odvahu a chtěli se vydat jinou cestou. Novou, neprobádanou, plnou nástrah, ale svou vlastní.

Když jsem dnes četla zprávy, poslouchala rádio a koukala – zejména na Českou – televizi, tak mi připadalo, že do roku 1989 jsme tady vlastně žili na stromech a dolů slezli jen ve chvíli, kdy jsme si šli stoupnout do fronty na banány…

Ale zpět k dnešku…Jsem moc ráda, že jste přišli, protože jestli se něco tomuto režimu podařilo dokonale, tak je to odnaučit – hlavně mladou generaci – přemýšlet. Důkazem toho je, že za 32 let téměř úplně vymazal z mysli občanů události roku 1939. Je ostudné, že se papaláši stran, které dnes sestavují vládu, postavili návrhu KSČM na pojmenování dnešního dne, tedy 17. listopadu, jako mezinárodního dne studentstva. Jediného mezinárodního dne majícího původ v Československu. Ale na ohýbání dějin si někteří bohužel už tak nějak zvykli. Evropská unie tuto praxi dokonce přetavila v hanebnou rezoluci, proti které se bohužel z jednadvaceti českých europoslanců zvedl pouze jediný hlas. Ten můj.

Kapitalismus nemá chyby, kapitalismus je chyba. Je nutné si to přiznat a – slovy listopadových protagonistů – KDO, když ne my, a KDY, když ne teď?

Kdy, když ne ve chvíli, kdy

- Místo sledování státem, máme sledování bankami a nadnárodními korporacemi.

- Místo národního hospodářství, jsme kolonií jiných mocností.

- Místo peněz pro občany, se vydávají peníze na zbrojení.

- Místo peněz na nemocné, se sbírají víčka od PET lahví.

- Místo lékařů v každé střediskové obci, máme roční čekací doby na lékařský zákrok.

- Místo jednotného školství, je tady inkluze a degradace vzdělanosti.

- Místo front na banány, se stojí fronty na energii.

- Místo jistot, vládne nejistota.

- Místo novomanželských půjček, čekají mladé rodiny hypotéky na celý život.

Řeknu několik čísel, která rozhodně dnes žádná televize, rozhlas ani internetový komentátor nepřipomene. Jeden milion lidí je na hranici příjmové chudoby, 70 tisíc lidí je bez domova a dalších 120 tisíc je přímo ohrožených ztrátou bydlení a téměř 400 tisíc lidí odešlo z českého ráje do zahraničí. Třetinu domácností finančně položí na lopatky nenadálý výdaj rovnající se rozbité pračce nebo ledničce. Sny o tom, že do 5 let po listopadu 89 budeme mít stejné mzdy jako na Západě, se rozplynuly a navzdory tomu, že Česká republika dosahuje 80% produktivity práce Německa, tak čeští občané mají ve srovnání s nimi jen třetinové odměny…My poté, co jsme prodali továrny, lesy, banky, jsme za odměnu dostali možnost dělat levnou pracovní sílu západní Evropě. Chtěli jsme svobodu a místo toho dostali ekonomické otroctví.

A tak se občané potýkají s brutálním zdražováním úplně všeho, jsou nuceni si kupovat šunty v obchodech, protože jsme se stali popelnicí Evropy, brzy nás čeká zřejmě zásadní omezování svobod pod vlivem zeleného náboženství, které razí Evropská komise, ale hrdě se k němu nyní přihlásila i nově vznikající vláda. Ta si stejně tak už brousí zuby na privatizaci toho posledního, co ještě zůstalo v českých rukách.

Pojďme spolu najít změnu. Zbavme se systému, který toto způsobuje. Všichni, kdo o ni stojí, tak mají možnost, protože strana systémové alternativy je na české politické scéně jen jedna.

Pojďme dát do popředí člověka a ne peníze!