Centrum raketového systému jde ve stejné logice jako radar - jeho mezinárodně politické zdůvodnění kulhá...


Proč být proti raketovému centru »
Pomozte iniciativě - účet 2720320001/5500

Zrušení shromáždění 15.3. 2022 na Václavském náměstí

14.3.2022 - iniciativa NE základnám ČR, z.s.
Magistrát hlavního města Prahy
primátor hl. města Prahy
MUDr. Zdeněk Hřib
politický klub ANO 2011, ODS, Piráti,
PRAHA SOBĚ, 
TOP 09 a STAN - Spojené síly pro Prahu
Mariánské nám. 2/2,
11000 Praha 1, Staré Město                                                                       Praha 7.3.2022

Pane primátore, předsedové politických klubů,

byli jsme nuceni zrušit oznámené shromáždění na Václavském náměstí ke dni 12. března 2022. Stát není schopen zabezpečit ochranu životů těm, kteří nekleknou, nejsou loajální  s názorovým proudem současných politických stran a hnutí. Myslící občané poukazující na fakta, která ukazují, že pozadí současných mezinárodních událostí je jiné, než je prezentováno i ZHMP, riskují 3 roky vězení.

Po vyhodnocení dále akcelerující nenávisti šířené masmédii i politiky (ČT24 Otázky Václava Moravce) jsme se rozhodli netříštit síly aktivních občanů a rušíme i nahlášené shromáždění ke dni 15. března 2022 na Václavském náměstí - Okupace německem!

Václavské náměstí je příliš otevřené a předejít provokacím, napadení účastníků shromáždění by nebylo možné.
Proto bylo dohodnuto spolupracovat, účastnit se nahlášeného shromáždění 15. března 2022 Českou suverenitou na Hradčanském náměstí - Připomínka německé okupace Čech, Moravy a Slezska v roce 1939, kde lze lépe předcházet provokacím a útokům.

Protože současný režim označuje řadu občanů za proruské trolly, dezinformátory, přikládáme článek v původním znění souběžně s překladem s nadějí, že i zahraniční novináři sledující dění v Německu (naše masmédia i politici o těchto faktech mlčí) nebudou označeny za proruské trolly, nemyslící hlupáky.

O to je smutnější pohled na naší politickou reprezentaci, která není schopná vlastní zahraniční politiky prospěšné naší republice a v důsledku celé Evropě.
za Iniciativu NE základnám ČR, z.s.
Václav Novotný
 
 
 
How German militarism is exploiting the Ukraine war
Jak německý militarismus využívá ukrajinskou válku
Peter Schwarz
2 March 2022

The Russian invasion of Ukraine has unleashed horror and fear of a third world war in broad sections of the German population. Those in ruling circles are reacting completely differently: behind their loud moral indignation and denunciation of President Putin lies a barely suppressed euphoria.

At last—so the tenor of countless politicians’ speeches and media commentaries goes—at last, we are allowed to rearm and wage war again. For 75 years we had to moderate our language, apologise for the crimes of the Nazis, and back down to pacifist public opinion. That is now over!

The special session of the Bundestag (federal parliament) on Sunday morning summed up this sentiment. Deputies from all factions cheered Chancellor Olaf Scholz as he announced the biggest rearmament programme since Hitler and promised arms deliveries to Ukraine, effectively making Germany a party to the war. Scholz spoke of a “historical turning point,” and the media eagerly seized on the term.

“The German government’s decision to supply weapons to Ukraine is historic. Just like the promises about equipping the Bundeswehr [Armed Forces]. And both are right,” wrote Nico Fried in the Süddeutsche Zeitung. “To regard the lessons of history as the defining maxim would have rendered the German government politically incapable. It has now freed itself from this situation.”

Jasper von Altenbockum, writing in the conservative Frankfurter Allgemeine Zeitung ( FAZ ), mocked the “West German tradition of letting others pay for security, underneath whose umbrella it was easy to moralise.” Now, post-1945 German idealism was proving to be “a historical error, a deception, the moral and material failure of a generation” that was looking for a vocabulary “to find its way out of the provincialism of its peace illusions and back into the centre of world affairs.”

Ruská invaze na Ukrajinu rozpoutala v širokých vrstvách německého obyvatelstva hrůzu a strach z třetí světové války. Ti ve vládnoucích kruzích reagují úplně jinak: za jejich hlasitým morálním rozhořčením a odsuzováním prezidenta Putina se skrývá sotva potlačovaná euforie.

Konečně – jak zní tenor nesčetných projevů politiků a mediálních komentářů – je nám konečně dovoleno znovu se vyzbrojit a vést válku. Po 75 let jsme museli mírnit svůj jazyk, omlouvat se za zločiny nacistů a ustupovat k pacifistickému veřejnému mínění. Tomu je nyní konec!

Mimořádné zasedání Bundestagu (federálního parlamentu) v neděli ráno shrnul tento sentiment. Poslanci všech frakcí povzbuzovali kancléře Olafa Scholze, když oznámil největší program přezbrojení od Hitlera a slíbil dodávky zbraní Ukrajině, čímž se Německo fakticky stalo stranou války. Scholz mluvil o „historickém zlomu“ a média se tohoto termínu dychtivě chopila.

Rozhodnutí německé vlády dodat zbraně Ukrajině je historické. Stejně jako sliby o vybavení Bundeswehru [ozbrojených sil]. A oba mají pravdu,“ napsal Nico Fried v Süddeutsche Zeitung. „Považovat lekce z historie za určující maximu by způsobilo, že by německá vláda byla politicky neschopná. Nyní se z této situace osvobodilo."

Jasper von Altenbockum, píšící v konzervativním Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ), se vysmíval „západoněmecké tradici nechat ostatní platit za bezpečnost, pod jejíž deštníkem bylo snadné moralizovat“. Nyní se německý idealismus po roce 1945 ukázal jako „historický omyl, podvod, morální a materiální selhání generace“, která hledala slovní zásobu, „aby našla cestu ven z provincialismu svých mírových iluzí a zpět do středem světového dění."

FAZ co-editor Berthold Kohler, one of the worst warmongers in the German media, even explicitly thanked Putin—confirming the WSWS assessment that Ukraine has served as bait for NATO to lure Russia into a war.

“If it didn’t sound cynical, one would almost have to be grateful to the Russian president for bringing German foreign and security policy out of its cloud cuckoo land and down to earth,” Kohler commented in the FAZ on 27 February. The Social Democratic Party (SPD) was now “vacating old positions so quickly that even Moscow is probably having trouble following.” The SPD’s opposition to the two percent of GDP target on military spending, the continuation of nuclear sharing, the procurement of armed drones all this was now “water under the bridge.”

Kohler himself is not satisfied and calls for the nuclear bomb: “Putin’s crusade against the West, however, is also forcing Germany to deal with a question that it, again with reference to its own past, considered answered for all time: the nuclear one,” he writes in another FAZ commentary.

The experience with Donald Trump had shown Europeans “that there is no eternal guarantee for America’s nuclear umbrella.” France’s deterrent arsenal was too weak. If the Europeans did not want to bow to Russian pressure, “then Europe must become a nuclear power worthy of the name. Without Germany’s participation, this will not be possible.”

Similar comments can be found in almost all newspapers, not to mention the numerous talk shows on public television. Only opponents of Russia have their say here; rules about balanced coverage have fallen victim to the “historical turning point.”

Sunday’s Bundestag session was characterised by a mood of euphoric war frenzy. The deputies rose again and again to a standing ovation. The SPD, Green and Liberal Democrat (FDP) coalition and the opposition Christian Democrats (CDU/CSU) outdid each other with militaristic slogans and assured each other of their mutual support. The Left Party and the far-right Alternative for Germany (AfD) also joined in the war chorus.

Spoluredaktor FAZ Berthold Kohler, jeden z nejhorších válečných štváčů v německých médiích, dokonce výslovně poděkoval Putinovi – a potvrdil tak hodnocení WSWS, že Ukrajina posloužila jako návnada pro NATO, aby přilákalo Rusko do války.

Kdyby to neznělo cynicky, člověk by skoro musel být vděčný ruskému prezidentovi za to, že přivedl německou zahraniční a bezpečnostní politiku z její kukaččí země na zem,“ komentoval Kohler ve FAZ 27. února. Sociálně demokratická strana (SPD) nyní „uvolňovala staré pozice tak rychle, že i Moskva má pravděpodobně potíže s následováním“. Odpor SPD vůči cíli dvou procent HDP na vojenské výdaje, pokračování sdílení jaderných zbraní, pořizování ozbrojených dronů, to vše bylo nyní „vodou pod mostem“.

Sám Kohler není spokojen a vyzývá k jaderné bombě: „Putinova křížová výprava proti Západu však také nutí Německo vypořádat se s otázkou, kterou, opět s odkazem na svou vlastní minulost, považovalo navždy za zodpovězenou: jadernou “, píše v dalším komentáři FAZ.

Zkušenost s Donaldem Trumpem ukázala Evropanům, „že pro americký jaderný deštník neexistuje žádná věčná záruka“. Francouzský odstrašující arzenál byl příliš slabý. Pokud se Evropané nechtěli podvolit ruskému tlaku, „pak se Evropa musí stát jadernou mocností hodnou toho jména. Bez německé účasti to nebude možné."

Podobné komentáře lze nalézt téměř ve všech novinách, nemluvě o četných diskusních pořadech veřejnoprávní televize. Své slovo zde mají pouze odpůrci Ruska; pravidla o vyváženém pokrytí se stala obětí „historického zlomu“.

Nedělní zasedání Bundestagu se vyznačovalo náladou euforického válečného šílenství. Poslanci znovu a znovu vstávali za bouřlivého potlesku. Koalice SPD, Zelených a liberálních demokratů (FDP) a opoziční Křesťanští demokraté (CDU/CSU) se předčily militaristickými hesly a ujistily se o vzájemné podpoře. K válečnému chóru se přidaly také Levicová strana a krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD).

One after another, Left Party deputies confessed they had criminally underestimated Putin. The party’s most prominent representative, Gregor Gysi, had already declared on the ZDF morning show that everything he had said that was critical of the West and NATO had become “garbage, because now Putin has decided to wage a criminal war of aggression that violates international law.”

Gysi did not explain why Putin’s attack on Ukraine retrospectively justifies the bombing of Belgrade, the destruction of Afghanistan, Iraq, Libya and Syria, Guantanamo, Abu Ghraib, and numerous other war crimes committed by NATO and its members.

Finally, the central message of the debate was summed up by AfD deputy Rüdiger Lucassen. “The brutal politics of power is back and is sweeping dispositional ethics out of German politics,” declared the former professional Bundeswehr officer. Germany had no alternative, he said. The federal government must “turn the wheel in the direction of power politics,” which meant also “having military capabilities.”

Not satisfied with the massive spending on rearmament, Lucassen called for a complementary ideological offensive. The federal government, he said, was “responsible for raising awareness of a new resoluteness among our people.” Compulsory military service must be reactivated, he said. “Resoluteness is the price of our freedom.”

Poslanci Levé strany jeden po druhém přiznávali, že Putina trestuhodně podcenili. Nejvýznamnější představitel strany, Gregor Gysi, již v ranní show ZDF prohlásil, že vše, co řekl, co bylo kritické vůči Západu a NATO, se stalo „odpadem, protože nyní se Putin rozhodl vést zločinnou útočnou válku, která porušuje mezinárodní zákon."

Gysi nevysvětlil, proč Putinův útok na Ukrajinu zpětně ospravedlňuje bombardování Bělehradu, zničení Afghánistánu, Iráku, Libye a Sýrie, Guantánama, Abú Ghrajbu a četné další válečné zločiny spáchané NATO a jeho členy.

Ústřední poselství debaty nakonec shrnul poslanec AfD Rüdiger Lucassen. „Brutální politika moci je zpět a vymetá z německé politiky dispoziční etiku,“ prohlásil bývalý profesionální důstojník Bundeswehru. Německo podle něj nemělo jinou možnost. Federální vláda musí „otočit volantem ve směru mocenské politiky“, což znamenalo také „mít vojenské schopnosti“.

Lucassen, který nebyl spokojen s masivními výdaji na přezbrojení, vyzval k doplňkové ideologické ofenzívě. Federální vláda je podle něj „odpovědná za zvyšování povědomí o nové rozhodnosti mezi našimi lidmi“. Povinná vojenská služba musí být podle něj znovu aktivována. "Rozhodnost je cenou naší svobody."

Efforts to hark back to the great power politics and militarism of past times are almost as old as the Federal Republic itself. It was not the SPD that stood in the way, as Kohler suggests in the FAZ, but the resistance of broad sections of the population who, after two devastating wars and the bestial crimes of Hitler’s Wehrmacht (Armed Forces) in the Second World War, were determined not to allow another war. The SPD, on the other hand, has supported every expansion of militarism and provided numerous defence ministers.

As early as the first half of the 1950s, there were mass protests against the establishment of the Bundeswehr, which continued in the 1960s in the movement against nuclear weapons. In the early 1980s, hundreds of thousands demonstrated against the stationing of Pershing medium-range nuclear missiles in Germany. In 2003, over half a million demonstrators took to the streets in Berlin against the war in Iraq.

Nevertheless, the efforts to revive German militarism did not abate. The ruling class saw German reunification in 1990 as an opportunity to restore its supremacy in Europe. “As a nation of 80 million people, as the economically strongest country in the centre of Europe, we bear a special responsibility,” declared the then Foreign Minister Klaus Kinkel (FDP) in 1993. “We are predestined, because of our central position, our size and our traditional relations with Central and Eastern Europe, to derive the main benefit from the return of these states to Europe.”

Snahy vrátit se k velmocenské politice a militarismu minulých dob jsou téměř tak staré jako Spolková republika sama. V cestě nestála SPD, jak naznačuje Kohler ve FAZ, ale odpor širokých vrstev obyvatelstva, které po dvou zničujících válkách a bestiálních zločinech hitlerovského Wehrmachtu (ozbrojených sil) ve 2. sv. byli rozhodnuti nepřipustit další válku. SPD na druhou stranu podporovala každou expanzi militarismu a poskytla řadu ministrů obrany.

Již v první polovině 50. let došlo k masovým protestům proti vzniku Bundeswehru, které pokračovaly i v 60. letech v hnutí proti jaderným zbraním. Na počátku 80. let demonstrovaly statisíce lidí proti umístění jaderných střel středního doletu Pershing v Německu. V roce 2003 vyšlo v Berlíně do ulic přes půl milionu demonstrantů proti válce v Iráku.

Přesto snahy o oživení německého militarismu neutichaly. Vládnoucí třída viděla ve znovusjednocení Německa v roce 1990 příležitost obnovit svou nadvládu v Evropě. „Jako národ s 80 miliony obyvatel, jako ekonomicky nejsilnější země ve středu Evropy neseme zvláštní odpovědnost,“ prohlásil v roce 1993 tehdejší ministr zahraničí Klaus Kinkel (FDP). , naši velikost a naše tradiční vztahy se střední a východní Evropou, abychom získali hlavní prospěch z návratu těchto států do Evropy.“

Since then, the European Union and NATO have moved further and further east, a development from which Germany has benefited most, both economically and geopolitically. In 1999, against considerable opposition from within their own ranks, the SPD and the Greens organised the first international war deployment of the Bundeswehr, which cemented the division of Yugoslavia into seven impotent poorhouses dependent on the great powers.

In 2014, the grand coalition of the CDU/CSU and SPD intensified its efforts to help Germany—in the words of the then Federal President Joachim Gauck—“play a more active role in the world” and pursue a great power policy. It supported the coup in Ukraine, which brought an anti-Russian regime to power with the help of fascist militias and laid the groundwork for today’s war.

Od té doby se Evropská unie a NATO posouvaly stále dále na východ, z tohoto vývoje nejvíce ekonomicky i geopoliticky těžilo Německo. V roce 1999, proti značnému odporu z jejich vlastních řad, SPD a Zelení zorganizovali první mezinárodní válečné nasazení Bundeswehru, které upevnilo rozdělení Jugoslávie na sedm bezmocných chudobinců závislých na velmocích.

Velká koalice CDU/CSU a SPD v roce 2014 zintenzivnila své úsilí pomoci Německu – slovy tehdejšího spolkového prezidenta Joachima Gaucka – „hrát aktivnější roli ve světě“ a prosazovat velmocenskou politiku. Podporovala převrat na Ukrajině, který s pomocí fašistických milicí dostal k moci protiruský režim a položil základy dnešní války.

The German government knows this. As recently as 9 February this year, the pro-government Stiftung Wissenschaft und Politik (SWP) published a report, “Ukraine under President Zelensky,” which provided a devastating verdict on the Ukrainian regime supported by Germany with large sums of money.

“In addition to the constitutional institutions, there are powerful actors in the country who are not subject to democratic accountability,” it says. These include oligarchs as well as regionally anchored political-economic networks and circles of people within the judiciary. “Due to its politicised judiciary and the great influence of powerful informal actors in the political system,” Ukraine could not be considered a “liberal democracy.” And since “Ukraine is dependent on the Western community of states, both in terms of security policy and economy,” the latter had also “become another important actor in the country.”

In a nutshell: Ukraine is a state dominated by corrupt cronies and a venal judiciary, controlled and manipulated by Western powers.

In addition, NATO is not a peace alliance of democratic states, but a war alliance of imperialist powers, which with $1.1 trillion in 2020, accounted for more than half of the world’s military expenditure and has waged numerous illegal wars in the past thirty.

Německá vláda to ví. Ještě 9. února tohoto roku zveřejnila provládní Stiftung Wissenschaft und Politik (SWP) zprávu „Ukrajina za prezidenta Zelenského“, která poskytla zničující verdikt nad ukrajinským režimem podporovaným Německem velkými částkami peněz.

Kromě ústavních institucí jsou v zemi mocní aktéři, kteří nepodléhají demokratické odpovědnosti,“ stojí v prohlášení. Patří mezi ně oligarchové i regionálně ukotvené politicko-ekonomické sítě a okruhy lidí v rámci justice. „Kvůli jejímu zpolitizovanému soudnictví a velkému vlivu mocných neformálních aktérů v politickém systému“ nemohla být Ukrajina považována za „liberální demokracii“. A protože „Ukrajina je závislá na západním společenství států, a to jak z hlediska bezpečnostní politiky, tak ekonomiky“, se tato země také „stala dalším důležitým aktérem v zemi“.

Stručně řečeno: Ukrajina je stát ovládaný zkorumpovanými kumpány a férovým soudnictvím, ovládaný a manipulovaný západními mocnostmi.

NATO navíc není mírová aliance demokratických států, ale válečná aliance imperialistických mocností, která s 1,1 bilionu dolarů v roce 2020 představovala více než polovinu světových vojenských výdajů a v posledních třiceti vedla četné nezákonné války.

As far as the German bourgeoisie is concerned, Ukraine is only a means to an end for them. The hunger of German big business for sales markets and raw materials and the growing social conflicts at home are driving it back onto the path it had already taken in two world wars—expansion towards the East.

Whereas in the last decades it had pursued its goals by peaceful means under the motto “change through trade,” it is now again resorting to military force. This is the “historical turning point” that the Bundestag and media are celebrating so enthusiastically. Putin’s invasion of Ukraine, which Germany and NATO deliberately provoked, comes at the right time for them.

The consequences of this policy are catastrophic. Not only do they conjure up the danger of a military confrontation with the nuclear power Russia, which would lay waste to Europe; in the long run, France, Britain, and the USA will also not accept that Germany, which they defeated in two world wars, should once again become the dominant great power in the heart of Europe. No matter how often NATO and the European Union invoke their unity and togetherness, their aggressive policies already contain the seeds of future conflicts.

The only way out of this impasse is an international offensive of the working class, uniting Ukrainian, Russian, European, American and all other workers, linking the struggle against war with the struggle against its causes, capitalism and the outdated nation-state system.

Pokud jde o německou buržoazii, Ukrajina je pro ni pouze prostředkem k dosažení cíle. Hlad německého velkopodnikatele po odbytových trzích a surovinách a rostoucí sociální konflikty doma jej ženou zpět na cestu, kterou se vydal již ve dvou světových válkách – expanzi na Východ.

Zatímco v posledních desetiletích prosazovala své cíle mírovými prostředky pod heslem „změna prostřednictvím obchodu“, nyní se opět uchyluje k vojenské síle. Toto je „historický zlom“, který Bundestag a média tak nadšeně oslavují. Putinova invaze na Ukrajinu, kterou Německo a NATO záměrně vyprovokovaly, pro ně přichází v pravý čas.

Důsledky této politiky jsou katastrofální. Nejen, že vyvolávají nebezpečí vojenské konfrontace s jadernou velmocí Ruskem, která by Evropu zničila; Francie, Británie a USA také v dlouhodobém horizontu nepřistoupí na to, že Německo, které porazily ve dvou světových válkách, by se mělo opět stát dominantní velmocí v srdci Evropy. Bez ohledu na to, jak často se NATO a Evropská unie dovolávají své jednoty a pospolitosti, jejich agresivní politika již obsahuje zárodky budoucích konfliktů.

Jediným východiskem z této slepé uličky je mezinárodní ofenziva dělnické třídy, sjednocující ukrajinské, ruské, evropské, americké a všechny ostatní pracující, spojující boj proti válce s bojem proti jejím příčinám, kapitalismu a zastaralému systému národního státu.

 


« zpět
Chcete být informováni
o aktivitách iniciativy
NE základnám?

Doporučujeme:
Neza facebook Neza youtube Neza flickr Neza twitter Neza wiki Britské listy Czech Free Press