Projev Ivana Davida

9. května 2022 u sousoší Sbratření

Scházíme se zde, abychom si připomněli osvobození Československa spojeneckými armádami v roce 1945. Současná propaganda zamlčuje, že nesrovnatelně větší oběti při našem osvobození nesla Rudá armáda.

Toto hrdinství se dnes doporučuje nepřipomínat. I historické zásluhy dnes podléhají sankcím. I u nás jsou odstraňovány připomínky vítězství nad nacismem a nacismus je dnes mnohem více tolerován, ne-li podporován než cokoli ruské. Nad pravdivými informacemi opět vítězí ideologická slepota a lež. Ne náhodou je zaváděna cenzura a svobodné myšlení je ohroženo kriminalizací.

Cílem hitlerovského Německa bylo ovládnutí evropské části Ruska, na němž měla být většina obyvatel vybita a zbytek zotročen jako levná pracovní síla pro německé kolonisty. Němci měli zájem o cizí životní prostor a jeho přírodní zdroje. Současně mělo být sovětské Rusko zničeno jako mocenský konkurent. Další slovanské národy měly následovat. Na Sovětský svaz táhly SS divize z většiny evropských zemí. Z těch zemí, které nyní zbraněmi zásobují Ukrajinu, aby bojovala za americký zájem zůstat jedinou světovou supervelmocí schopnou diktovat svoji vůli jiným.

Tato snaha se uplatňuje stále. Dnes jsou jejím hlavním nositelem Spojené státy americké a jejich evropské a asijské satelity. Proto je dnes válka na Ukrajině, která má společně se sankcemi ekonomicky zničit a vojensky porazit. Protože oba cíle nejsou snadno dosažitelné, tedy ekonomicky a vojensky vyčerpat.

Sovětští vojáci prokázali ohromné hrdinství a Sovětský svaz přinesl nezměrné oběti v boji proti nacismu. Bojovali na život a na smrt o zachování vlastních národů a udržení vlastní země. Samozřejmě by byli raději, kdyby válka nezačala a mohli v klidu a míru budovat vlastní zemi. Nebylo jim to umožněno.

Bohužel si na tomto místě musíme připomenout dnešní realitu, kdy se Česká republika podílí ke své škodě na protiruských sankcích a bohužel naši zvolení představitelé, dávají přednost vzájemně nevýhodné nespolupráci před vzájemně výhodnou spoluprací. Slyšíme často oficiální stanovisko, že nemůžeme mít jinou volbu. Stejně velké Maďarsko ale odmítá tento diktát a snaží se chovat autonomně.

Je naší povinností si stále připomínat objektivní skutečnost, že musíme být vděčni sovětským vojákům, bez jejichž obětí by náš národ nepřežil.

Lenka Procházková

VDĚČNOST

(text mého projevu 9. května 2022 před sousoším Sbratření)

Nejenom jednotliví lidé, ale i národy mají své charaktery, které ovlivňují jejich osudy. Když tři sta let po Bílé hoře dokázal český národ obnovit svůj stát i kulturu, přihlásit se k humanismu a navázat na přerušený vývoj k demokracii a to s energií, která pořád budí obdiv, jak je možné, že pouhých 77 let od konce světové války stejný národ dovoluje, aby jeho kolektivní paměť byla retušovaná? Tady je namístě otázka, zda je to vůbec ještě stejný národ.

Bořením pomníků, v nichž je zakódována vděčnost za osvobození od německé okupace, to začíná, přepisováním učebnic a cenzurou pokračuje a čím to může končit? Posunem státních hranic, jejichž garantem bývala Ruská federace? Myslíte si, že je to nemožné a že takzvaně maluji čerta na zeď? Tak se podívejte, jakými hanobícími nápisy je počmáraná zeď ruské ambasády v Praze a jaké nové názvy nesou okolní ulice. I klasický ruský repertoár v našich divadel je už na indexu. Nedávno se v besedě veřejnoprávního Českého rozhlasu zvědavá školačka ptala, kdo z okolí ruského prezidenta by na něj mohl udělat atentát. Nejenom psycholog, ale i ministr vnitra jí s úsměvem odpověděli, že Vladimír Putin působí jako člověk, který je k smrti vyděšený a musí se bát. Programování dětí a mladých lidí k nenávisti vůči Rusku a Rusům není nic jiného než nacismus – zhoubná ideologie, která, propojená s fašistickými metodami, si v druhé světové válce vyžádala desítky milionů obětí, z toho nejvíce Slovanů. Dnes se k nám tyto zavržené ideologie vrací a Démon souhlasu jim tleská a skanduje do kroku.

Svět, který jsme znali, se nám hroutí před očima a místo PRAVDY, která bývala pro český národ nejvyšší hodnotou, začíná vládnout LEŽ. Pořád ale je v naší republice dost těch, kteří odmítají LŽIVOT a varují své blízké i vzdálené před pochodováním v davu za píšťalkou KRYSAŘE.

Obranné motivy Ruska, které vyvolaly vojenskou akci na Ukrajině, by byly v ČR snáze pochopitelné, kdyby jim neležel v cestě balvan srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Skutečnost, že i mnohé veterány Rudé armády, kteří se účastnili osvobození Československa, srpnová invaze pobouřila a vnímali ji jako osudovou chybu, která porušila pouto mezi našimi bratrskými národy, nám Čechům není všeobecně známá. Jak ale už v roce 1968 předvídavě a moudře zpíval Karel Kryl : byla by to chyba plivat na pomníky. Věděl totiž i ve svém pocitu hořkosti, že není možné pohlížet na události jedné doby očima doby jiné.

Vděčnost totiž není závazek, který může být anulován pozdější křivdou. Vděčnost je hodnota sama o sobě a vše, za co jsme vděčni, činíme svatým.

Proto naše vděčnost za obětavost Rudé armády stále přežívá nejen v uměleckých dílech ale i v rodinných vzpomínkách. Pamětníci 2. světové války odcházejí, ale jejich příběhy s námi zůstávají jako součást naší historické a citové výbavy. Pomníky lze zbořit, hroby zhanobit, knihy spálit, lidi obžalovat a uvěznit za názor, ale vděčnost zastřelit nelze. Selhání mnohých intelektuálů a umělců, jehož jsme v současnosti svědky, nás může pobuřovat, ale nikoliv osobně zahanbovat. Oddanost pravdě přece nesouvisí s akademickými tituly ani s politickými funkcemi nebo zařazením k tzv. elitě, oddanost pravdě je známkou charakteru člověka. Bezcharakterní může být i premiant nebo premiér. V Čechách to není žádné nóvum, že funkcionáři národ zrazují a slouží cizím zájmům. Jejich pozice „na výsluní“ je jenom dočasná, proto se snaží měnit legislativu, aby tu svou dočasnost prodloužili a ochránili.

Sousoší, u kterého jsme se dnes shromáždili, abychom vyjádřili vděčnost, má název Sbratření. Dílo sochaře Karla Pokorného bylo objednáno železničáři z České Třebové a tato odlitá kopie byla později vytvořena pro Prahu. Z původního místa před historickou budovou Hlavního nádraží se Sbratření vícekrát přesunovalo. Poslední "bydliště" našlo tady ve Vrchlického sadech. Na rozdíl od sochy maršála Koněva ještě neskončilo ve skladišti. Možná i k tomu brzy dojde, protože nevděčnost stejně jako vděčnost souvisí s pamětí.

Když strom s uhnilými kořeny uschne, je to proto, že už nemůže čerpat vodu. A tak i národ, který nepečuje o svou kolektivní paměť a nechá ji uhnít, ztrácí schopnost čerpat z ní poučení a povzbuzení. Jinak řečeno národ bez paměti je i bez budoucnosti. Mysleme na to a nenechme se ukolébat sliby politiků, že mají vše pod kontrolou. Nemají, neboť i oni jsou pod kontrolou. Dnes jim v jejich lokajské službě překážíme, a proto nám vyhrožují. Zítra, až naše odvaha změní stav věcí, budou tato postrašená strašidla tvrdit, že jim chyběly informace. Tím se budou hájit i jejich spolupachatelé. Cenzoři, udavači, kádrováci a nahlašovači svobodných názorů si potom budou vzájemně svědčit, že ve sklepě ukrývali Žida, totiž chtěla jsem říct Rusa. A že v noci roznášeli letáky proti současné protektorátní vládě. Raději by však měli na své budoucí obhajobě začít pracovat už dnes. Neboť čas se krátí a nejen velké národy nesou odpovědnost za svět náš vezdejší.

Osvobození – na jak dlouho?

(Projev Jana Korála 9. 5. 2022 před sousoším Sbratření)

Vážené dámy, vážení pánové,

jak si všichni uvědomujeme, letošní oslava 77ho výročí osvobození Československa sovětskou Rudou armádou probíhá za doposud nepoznaných okolností. Jejich výrazným znakem je přepisování historie, cenzura a ostrakizace názorů a informací v rozporu se současnou oficiální politikou České protektorátní republiky. Tyto okolnosti však nevznikly ze dne na den. Ve skutečnosti jsou výsledkem plánů, které se začaly uskutečňovat již prostřednictvím první a pak druhé světové války.

Jedním z nejvíce cenzurovaných témat jsou informace o tom, že v posledních staletích se na Zemi uskutečňuje cílený proces globalizace. To znamená koncentraci všech oblastí řízení světové společnosti do jednoho centra. Neomezená světovláda je tradičním cílem všech mocipánů od doby, kdy zjistili, že je Země kulatá.

Na začátku 20. století bylo centrem řízení globální moci Britské impérium. V té době se nacházelo v etapě, kdy potřebovalo naplnit dva cíle:

1. Zlikvidovat konkurenci v Evropě v podobě německého, rakouského a ruského císařství

2. Uvést na světovou scénu svůj novodobý projekt: Spojené státy americké

Zinscenované zatažení Evropy do opotřebovávací války staré monarchie spolehlivě dostalo na kolena. Pro zničení Ruska byli ve Švýcarsku připraveni Lenin a Trockij. Jejich zadáním bylo svržení ruského cara a vehnání Evropy do ještě horší bídy ve jménu bolševické revoluce. Vysílená Evropa i Rusko už pak měly být snadnou obětí pro koloniální síly Britů a Američanů.

Díky Josifu Stalinovi však tento plán na rozložení Ruska nevyšel a bolševici místo toho začali budovat reálný socialismus. Dařilo se jim to navzdory trockistům financovaných ze Západu, kteří měli na svědomí ruskou občanskou válku i dnes často vzpomínaný ukrajinský hladomor.

Na objednávku utvořený marxismus se díky Stalinově státotvorné a vlastenecké politice obrátil proti vlastním tvůrcům. Největší stát na světě s obrovskými přírodními zdroji ukázal, že je schopen se stát světovou velmocí číslo 1 a to na základě společenského uspořádání, pro které jsou bohatí kapitalisté zločinci. To se stalo pro vládce Západu noční můrou. A tak byla naplánována druhá etapa světové války.

Globální mafiáni usoudili, že poražené Německo je nejlepším nástrojem na zničení Sovětského svazu. Zařídili pro Německo zničující versailleskou mírovou smlouvu, vycvičili a řídili svého agenta Adolfa Hitlera a financovali nástup nacistů. Vytvořili Československo, které se pak zcela dle plánu stalo pro nacistické Německou jednou z nejdůležitějších průmyslových základen. Umetli Hitlerovi cestu k ovládnutí Německa a rychlému zabrání většiny Evropy. Letecká bitva o Británii byla jen krátkou epozidou, kdy se Hitler, opojen mocí a vojenskými úspěchy, dočasně utrhl Britům ze řetězu a zaváhal v plnění zadaného úkolu – totiž zničení Sovětského svazu.

Nevíme, jakým přesně způsobem Britové donutili Adolfa Hitlera k ukončení předstírání útoku na britské ostrovy a zaútočení na Sovětský svaz 22. června 1941. Hodně by však o tom mohl povyprávět tehdejší třetí nejmocnější muž nacistického Německa Rudolf Hess, který už v květnu 1941 odletěl do Británie s nabídkou příměří a kterému bylo až do jeho smrti v roce 1987 znemožněno promluvit o tajném propojení elitních nacistů s Brity.

Z dalšího průběhu války víme, že Britové a Američané si dali s otevřením západní fronty hodně na čas a přistoupili k němu až v době, kdy bylo jasné, že Sovětský svaz za nesmírných obětí říši nacistů definitivně porazí. Nechtěli totiž nechat dojít Sověty až do Lisabonu.

Už v té době byla naplánována operace Unthinkable neboli Nemyslitelné, jejímž cílem bylo využít poražené německé jednotky a znovu, jako kolektivní západ zaútočit na Sovětský svaz. Západ se k tomu tehdy neodhodlal jen kvůli strachu ze síly sovětské armády v Evropě, na kterou si už netroufl a místo krátkodobého plánu vsadil na plán dlouhodobý. Nástrojem na likvidaci myšlenky socialismu, se tak nestala síla vojenská, ale síla peněz. Zkorumpovaní komunističtí funkcionáři tak koncem 20. století více či méně dobrovolně převlékli kabáty, případně potichu odešli do ústraní. Na jejich místa nastoupily dlouhodobě připravované pro-západní loutky, jejichž typickými představiteli byli Michail Gorbačov a Václav Havel. Obyvatelstvu na Západě bylo dovoleno zbohatnout, aby jej mohli lidé v socialistických zemích závistivě sledovat, přestali důvěřovat socialismu a zatoužili po „svobodě a demokracii“.

Že to byla léčka a že cílem politiky západních států nikdy nebylo bohatství a prosperita obyvatelstva vlastního, natož toho z bývalých socialistických zemí, vidíme dnes zcela jasně. Totéž platí pro onu svobodu, demokracii a veškeré tzv. sociální jistoty, které na západě vznikly pouze díky ideologickému tlaku socialismu.

Dnes už víme, jak má vypadat budoucí zápis v historických učebnicích o druhé světové válce. Má to být soupeření dvou krvavých diktátorů o moc a Sovětský svaz má být spoluzodpovědný za rozpoutání války. Komunisté jsou označováni za ještě horší, než nacisté. Pro značnou část dnešních Ukrajinců jsou dokonce němečtí nacisté těmi správnými, kdo jim údajně pomáhal k samostatnosti. Pro dříve narozené, kteří mají ještě v živé paměti vyprávění svých rodičů o brutalitě nacistů, je takové překrucování historie něčím naprosto nepochopitelným.

Je naprosto nepopiratelné, že pod nadvládou nacistického Německa by slovanské národy, včetně nás, Čechů, přestaly existovat. Je naprosto nepopiratelné, že pod vedením Sovětského svazu naopak všechny národy zažívaly všeobecný rozvoj a rozkvět. A je naprosto nepopiratelné, že v největším archetypálním konfliktu dobra a zla na této planetě bylo nacistické Německo na straně zla a smrti a Sovětský svaz na straně dobra a života.

Kromě dnes již cenzurované literatury a obtížně dostupných historických zdrojů je ještě jeden způsob, jak dnes zjistit, kde je dobro a zlo, kde je pravda a lež. K tomu se však musíte vydat na dlouhou cestu a kam jinam, než do Ruska, nejlépe do Moskvy. Stanice moskevského metra nazvaná Náměstí revoluce, je vyzdobena propracovanými bronzovými reliéfy s postavami různých druhů vojenských jednotek z Velké vlastenecké války, jak Rusové říkají. Každá z těchto postav má nějaké vystupující místo, které každý kolemjdoucí symbolicky pohladí pro štěstí. Tyto postavy, jako jeden z bezpočtu symbolů, tak jasnou bronzovou barvou září na znamení hluboké úcty a vděčnosti, které mají běžní Rusové v sobě díky nesmírné oběti a vítězství, které si dnes připomínáme.

Díky tomu mají dnešní Rusové v sobě něco, co nemá žádný jiný národ na světě. Jedině Rusové si totiž mohou říci: Byli jsme to my, naši předci a naše vlast, kdo zachránil svět před tím největším zlem, jaké tu kdy bylo. Všichni ostatní byli až daleko za nimi. Dobrá karma vrcholné lidskosti, která se projevila v sovětském vítězství, se zapsala i do ruských genů.

V Rusku jsou lidé objektivně fyzicky krásnější a zdravější, a když je jen trošku víc poznáte, zjistíte, že mají k životu v pravdě a lásce o dost blíž, než jsme zvyklí. A teď si představte, že tito lidé, kteří znají velmi dobře odkaz svých předků a zůstávají mu věrní, vidí, jak se chová dnešní západ. Vidí, jak Západ šíří „svobodu a demokracii“ bombami, jak parazituje na celém světě včetně Ruska, jak šíří kulturu degenerace, jak nepředstavitelně o Rusku lže, jak překrucuje historii v neprospěch Ruska, jak démonizuje Vladimíra Putina, který vrátil dnešnímu Rusku bývalou hrdost. A co víc, vidí přímo z první ruky, jak Západ otrávil mysl bratrského ukrajinského národa a dovedl jej do války proti Rusku.

Dnešní Rusové vědí, že záchrana světa před znovuzrozeným zlem, dnes v podobě tzv. liberální pseudo-demokracie, je opět na nich. Vědí, že je nikdo neosvobodí a nezachrání. Vědí, že za život se platí krví. Vědí, že kdyby se vzdali hrdosti na svou vlast a její vítězství, tak ztratí srdce a duši.

Tenhle přístup k životu, to vědomí, že jsem to já, že jsme to my, kdo se musí zvednout a vybojovat život v míru a lásce ze spárů zla, protože to nikdo jiný neudělá, je na Rusku to nejdůležitější a pro mocipány na Západě to nejnebezpečnější. Právě proto se nás snaží od Ruska co nejvíce izolovat, právě proto o něm tolik lžou a tolik ho očerňují. Právě proto, abychom nepřebrali od Rusů schopnost snadno rozpoznávat dobré od zlého a odhodlanost se zlem bojovat na život a na smrt.

A právě proto jsme dnes tady, abychom se spojili s touto oživující silou spočívající ve zdravém jádru ruské duše, abychom byli schopni znovu vybojovat mír a život tak, jak to před sedmdesáti sedmi lety vybojoval sovětský lid.

Právě proto jsme tady, abychom si připomněli, že ruský světonázor a ruský vliv je nezbytný k tomu, aby byl život na této planetě možný a přínosný i pro další generace.

Právě proto jsme tady, abychom zajistili, že přínos ruského národa a Sovětského svazu celému lidstvu zůstane součástí dějin a že na něj budou i další generace s vděčností v srdci vzpomínat.

Nezapomeneme!

Premiér Petr Fiala v Den vítězství uctil památku obětí druhé světové války, připomněl i oběti ruské agrese na Ukrajině

8. května 2022

(www.vlada.cz) Pietními akty v Národním památníku na Vítkově a na Olšanských hřbitovech v Praze vyvrcholily oslavy 77. výročí ukončení bojů druhé světové války v Evropě. Premiér Petr Fiala při této příležitosti uctil památku hrdinů, kteří bojovali za svobodu tehdejšího Československa, ale připomněl i oběti války, kterou v současnosti vede Rusko proti Ukrajině.

U příležitosti Dne vítězství se tradičně konal pietní akt v Národním památníku na Vítkově. Slavnostního ceremoniálu se kromě premiéra Petra Fialy zúčastnili také prezident Miloš Zeman, ministryně obrany Jana Černochová, zástupci obou komor Parlamentu ČR, představitelé Armády ČR a další významní hosté. Předseda vlády uctil také památku předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše, kterého nacisté 19. června 1942 popravili kvůli jeho činnosti v odboji.

„Dnes si připomínáme Den vítězství a konec druhé světové války a samozřejmě myslíme s vděčností na ty, kteří bojovali za naši svobodu, a s úctou si připomínáme ty, kteří se stali obětí války, kteří položili své životy. Ale není to obyčejná oslava Dne vítězství, kdy bychom prostě hleděli s radostí, že tyto válečné události máme za sebou a že nic takového nás už nemůže potkat,“ uvedl předseda vlády Petr Fiala.

„Ruská agrese proti Ukrajině nám připomíná, že svoboda a nezávislost nejsou samozřejmé věci. Že to jsou věci, které jsou křehké a za které je potřeba bojovat. A my dnes musíme myslet nejen na oběti druhé světové války, ale i na oběti války, která právě teď probíhá na Ukrajině. A musíme být vděční těm, kteří tam právě bojují, protože u Kyjeva, Mariupolu, u Charkova, tam všude se bojuje i za naši svobodu a za naši nezávislost,“ připomněl premiér Fiala.

Premiér Petr Fiala se společně 1. místopředsedou vlády a ministrem vnitra Vítem Rakušanem a ministryní obrany Janou Černochovou zúčastnil také slavnostního ceremoniálu na Pražském hradě, během nějž prezident republiky Miloš Zeman u příležitosti státního svátku 8. května jmenoval nové generály.

Památku padlých při osvobozování Prahy a také obětí Pražského povstání, které osvobození Prahy předcházelo, uctil předseda vlády na Olšanských hřbitovech v Praze. U památníku padlých rudoarmějců si spolu s dalšími čestnými hosty včetně velvyslance Ukrajiny Jevhena Perebyjnise připomněli památku padlých vojáků 1., 2. a 3. ukrajinského frontu Rudé armády a poté si na Čestném pohřebišti obětí Pražského povstání připomněl i padlé obránce Prahy během květnových dnů před 77 lety.

„Bohužel, v těchto dnech nelze bezstarostně slavit, když několik set kilometrů od nás probíhá regulérní válka, která každý den přináší mrtvé a raněné. Letošního 8. května si proto na tomto symbolickém místě připomínáme také oběti z řad ukrajinských ozbrojených sil a civilního obyvatelstva,“ uvedl předseda vlády.