Letošní, již 42. připomenutí Mezinárodního dne míru se koná pro Evropany v napjaté situaci. Po osmi letech přerostla občanská válka na Ukrajině naplno v zástupnou válku mezi Ruskem a USA, přičemž se navíc přelila z bezprostředního válečného bojiště i do světové politiky a ekonomiky, do mezinárodních kulturních, vědeckých a sportovních vztahů. Svět se rozděluje na „svět dolaru“ a „svět nejen dolaru“, seznam sankcí nemá konce, ruší se společné projekty, dochází k vylučování z mezinárodních akcí, k cenzurování informací a k ostrakizaci nositelů názorů nepohodlných vládním kruhům. Toto nemá obdoby, ačkoli na planetě po 2. světové válce běžely a běží roky či dokonce i desetiletí jiné vojenské konflikty se ztrátami na životech zcela srovnatelné a s válečnými motivacemi méně důvodnými či dokonce zcela vylhanými. Dvojí metr pokrytců halasně odsuzujících Rusko a mlčících o svých agresích, o svém spolupodílnictví na řadě jiných válek doléhá na celou společnost, proniká do justice, do škol, do myslí řadových občanů a rozvrací státy,národy, občanskou společnost, komunity, rodiny. Tento nový model manažmentu války je z láhve vypuštěným džinem, který otevře 13. komnatu lidstva, o níž nikdo neví, co vše se v ní skrývá a co s obyvateli Země udělá a co jim způsobí. To vše kvůli moci, majetkům a statusům zlomečku lidské populace. Kvůli v přemíře ambiciózním mocným a jejich nadmíru podlézavým přisluhovačům. Kolik na to stačí inteligentních bezcharakterních lumpů v populaci – promile?

A kolik hlupáků, kariéristů a fanatiků pro ně odvádějících nadpráci – procento? A kolik je třeba lhostejných občanů mezi námi, aby zlo dostalo zelenou...?

Mír je jednou ze základních podmínek pro kultivovaný politický život společnosti, pro demokracii. Válka, válečná atmosféra, válečné štvaní deformují charaktery a mysl lidí, jejich potřeby a zájmy. V takové situaci demokratické mechanismy ztráci efektivitu, křiví se, reznou,  vyprázdňují a mohou se stát nástrojem plíživé totality. Proto je boj za mír bojem za demokracii. Krize, v níž se Evropané nacházejí, od politické přes ekonomickou a energetickou po krizi mezilidských vztahů, nese však v hledání řešení i potenciál širší a hlubší nápravy společenské struktury, vztahů a procesů.

Jak to, že selhaly instituce, které mají hlídat mír a bezpečnost? Kam až dospěla Severoatlantická aliance, když jediným závazkem v jejím ustavujícím dokumentu – Washingtonské smlouvě – je právě mírové, diplomatické řešení sporů?

Představitelé NATO a takřka všech členských států svou praktickou politikou popírají základní dokument Aliance, pošpinili jej a naplno obrátili tento spolek v opak proklamovaných hodnot. Neměly by tudíž zákonodárné sbory, které schvalují takovéto smlouvy, hnát příslušníky výkonné moci před soud za porušení článku 1. zmíněné smlouvy?

Co se stalo s médii, že tolik duní válečnými bubny? Jak to, že řada nejmohutnějších prostředníků přenášející informace ve společnosti, kde se již všichni nemůžeme poznat osobně, abychom demokacii realizovali bezprostředně, se vymkla společenské kontrole, že fakticky vytvořily proválečnický blok bez ohledu na to, zda jsou veřejnoprávní či soukromé? A nebrání se cenzuře – jiných názorů. Demokracii bez rozličných, komplexních pohledů čeká manipulace a převtělení v totalitu. Právě veřejnoprávní média - jako zákonem ustavený garant objektivního zpravodajství a různorodé publicistiky hledající ve své mnohonázorovosti pravdu - selhala a zaplevelují informační prostor polopravdami. Dojde-li k přehlušení humanity, mírového imperativu válečnou propagandou, třeba to považovat za válečný zločin proti proti demokratické společnosti a hnát novinářské pachatele před soud.

Kde se berou nové zbraně, kdo je smrtonosně „vylepšuje“, kdo je vyrábí a obchoduje s nimi? Pro stát je to vždy daňový výdaj, který nutno občanům–daňovníkům zdůvodňovat, což před některými „šťouraly“ jde jen těžko. Zisky státní zbrojovky propadnou státu, ale zisky soukromých korporací – to už je jiná. Z nich něco oklikou může přistát v kapsách politiků, v kasách inzertních oddělení redakcí, ve ctihodných nadacích a ústavech, zkrátka u těch, kteří by nemuseli, ale mohou - levou brát, pravou psát nebo podepisovat. Zestátnění výrobců vojenských zbraní a zařízení sice není zárukou úplného míru, ale je cestou k omezení soukromoziskové motivace k vedení válek, k rozpoutávání válečné psychózy, k vyvolávání strachu, k organizování provokací a falešnýc důvodů, k podpoře militantních bojůvek, uvádění proválečných exotů do mainstreamu.

Odpovědnost za produkci a distribuci válečného materiálu musí mít stát, jeho politici a úředníci. V takovém případě by bylo dokazování zodpovědnosti jednodušší, než hnát před soud korporátní zbrojařské magnáty. To je složité, přitom se tehdy v soudní síni skoro vždy vznášejí nevyřčená jména politiků a úředníků, kteří byli tak jako tak vystaveni pokušení, propadli mu a snaží se zamést stopy. V takovýchto podmínkách musejí míroví aktivisté propojovat své komunikační sítě: informační toky, osobní vztahy. Zvláště pak aktivisté z oficiálně znepřátelených států. Ukazovat spoluobčanům sobecké mocenské, majetkové a statusové motivace politiků, vlastníků a manažerů firem, novinářů, společenskovědních pracovníků. Ve válkách proti sobě ve většině případů nestojí národy, široká občanská veřejnost, nýbrž úzké skupinky, jež kvůli své společenské roli a možnostem, manipulují veřejnost mnoha způsoby, včetně filmů, učebnic a dětských her. To třeba narušit právě informační alternativou a osobními kontakty občanů, a to nejen aktivistů, ale především běžných občanů, turistů, sportovců, umělců, vědců, studentů, podnikatelů. Proti válečným frontám, hraničním plotům, sankcím, nevraživé propagandě musíme stavět vzájemné na poznávání, obapolně výhodnou spolupráci, neformální lidské vztahy.

Není to jednoduché. Na rozbití vztahu stačí jeden člověk, na jeho vytvoření musíte mít  aspoň dva lidi. Rozbít vztah lze v okamžiku, navázat jej je záležitostí opakovaných kontaktů vytvářejících důvěru. Tím spíše, má-li se spravit to rozbité. Na konflikt stačí zlá vůle nebo hloupost, mír musíte vystavět svým charakterem a opevnit svojí inteligencí.

Vy, kdož máte morální charakter, použijte svůj rozum k budování, obnově a posilování míru!